O tom, jak byl vyvinut třífázový model procesu učení EUR, a o mnoha dalších věcech přemýšlela

Jeannie Steelová

Zachytila a zpracovala Hana Košťálová

Na konferenci Inovácie v škole jsem se potkala se dvěma ze čtyř ředitelů programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení - s Jeannie Steelovou, která pracovala v roce 1997/98 jako dobrovolná lektorka v Česku, a s jejím mužem Kurtem Meredithem. Kdo prošel programem RWCT, zná jejich jména z příruček, se kterými v kursu pracujeme.

Jeannie a Kurta přivedla otázka jednoho ze slovenských ministrů školství: „A jak vy vlastně ve Spojených státech učíte demokracii?“ na Slovensko už v první polovině devadesátých let. Přivezli sebou „Projekt Orava“, jehož cílem bylo nabídnout učitelům takové pedagogické přístupy, strategie a metody a takové cesty řízení školy a spolupráce s komunitou, které vnášejí do každodenního života třídy i školy praktickou demokracii.

Z Projektu Orava časem vzniklo Občanske združenie Orava pre demokraciu vo vzdělávaní. Poskytuje řadu programů (vzdělávání pro učitele základních škol, mateřských škol, pro řídící pracovníky ve školství, pro speciální pedagogy, knihovnické pracovníky, podporuje změny v pregraduálním vzdělávání a ve spolupráci rodiny a školy). Z Projektu Orava se ale také vyvinul ve spolupráci s dalšími dvěma řediteli (Charlesem Templem a Scottem Walterem) a desítkami dobrovolných lektorů náš program Čtením a psaním ke kritickému myšlení.

Jak v programech Projektu Orava, tak v našem RWCT se staví na třífázovém modelu procesu učení (mezi účastníky programu známý jako EUR). Všichni jej využíváme, ale napadlo mě, že asi nevíme, kde se vzal. Stopa vedla k Jeannie Steelové, a tak jsem si s ní dala schůzku.

HK: Jeannie, rámec učení evokace – uvědomění si významu – reflexe prostupuje celým programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Pomáhá nám plánovat výuku, a když jej jako učitelé dostatečně zažijeme, stává se naší „pedagogickou přirozeností“. Přestáváme na EUR myslet, ale plánujeme výuku tak, aby respektovala přirozené pochody, které probíhají v mozku učícího se člověka. Naše výuka se stává efektivní, protože sleduje potřeby učícího se jedince – dává mu dost intelektuálních i emocionálních stimulů, a to cestou, která vzbuzuje žákův zájem o učení. Díky metodám, kterými realizujeme jednotlivé fáze, získávají žáci příležitost trénovat dovednosti klíčové pro život v demokratické společnosti, ale krom toho si osvojí velké množství faktických informací v souvislostech. Mohla bys mi říct něco o historii třífázového modelu učení?

JS: Řeknu ti, co o tom vím, i když jen ze svého pohledu. Před třiceti lety jsem vyučovala na druhém stupni jedné základní školy ve Virginii a krom toho jsem si dělala na Virginijské univerzitě doktorát. A taky jsem hodně učila v kursech dalšího vzdělávání učitelů. Na univerzitě mě vedl Thomas H. Estes, u nás známý odborník na obsahy vzdělávání. Ten vyvinul model učení, v němž byla první fází anticipace, pak bylo uvědomování významu jako v našem pozdějším modelu a nakonec byla kontemplace. Jeho přemýšlení o učení mě velmi ovlivnilo, protože učitelé v té době volali po nějaké pomůcce, která by jim usnadnila plánování učebního procesu, aby probíhal efektivně, tedy aby se žáci opravdu něčemu trvale naučili. Řada pomůcek modelů procesu učení existovala již v té době, ale měly třeba pět nebo dokonce sedm fází, a to bylo pro praktické použití příliš složité. Silně jsem to prožívala s učiteli v kursech dalšího vzdělávání, kde jsme toto téma hodně probírali. Takže to byl jeden ze zdrojů mého přemýšlení o tom, co se teď šíří jako rámec EUR. To ale nebylo všechno.

Spolupráce s psychology

Do školy, kde jsem tehdy učila, docházela řada chlapců s velkými vzdělávacími potížemi. Mnozí z nich byli velmi špatní čtenáři, někteří dokonce nečetli vůbec. Školská rada v našem okresu se rozhodla spolupracovat s dětskými psychology a psychology učení na tom, aby se dětem dostalo co největší péče a podpory. Učitelům přišli na pomoc tzv. tutoři – a tak jsme se setkali s Kurtem, tehdy ovšem jen pracovně. Kurt vnášel do společného přemýšlení psychologický pohled a zkoumal, jak musí být organizována výuka, aby skutečně probíhalo u dětí učení. Hodně jsme spolu začali pracovat v kursech dalšího vzdělávání, v nichž jsme se o své poznatky dělili s dalšími kolegy. Ohromně důležité bylo, když jsme si uvědomili, že první fází učení nemá být anticipace (předjímání učiva), ale evokace (vybavování, co vše už o dané věci vím nebo si myslím, že vím). Takže to máme už nejméně dva zdroje pro EUR: mého učitele Thomase a mého současného manžela Kurta – a samozřejmě nekonečně hodin diskusí, pokusů, vyhodnocování, plánování. Abych ti řekla pravdu, sama se dodnes učím a dozvídám o EUR stále nové a nové věci, pořád mi dochází něco, co jsem si dříve neuvědomovala. Ale abych se vrátila ke vzpomínkám.

Psaní jako nástroj myšlení a učení

Nejen pro EUR, ale pro celý můj profesní život a pro Projekt Orava i pro RWCT byla klíčová ještě jedna moje zkušenost: Virginijská univerzita pořádala, a dosud pořádá, letní školu psaní, která trvá celé prázdniny, tedy dva a půl měsíce. Za touto akcí je přesvědčení, že učitel psaní musí být sám dobrým pisatelem, zkušeným autorem, a tím se nestane jinak, než že prostě píše. Já jsem se ve svém PhD. programu velmi soustřeďovala na otázku, jak psaní souvisí s učením a s rozvíjením schopnosti myslet, dokonce kriticky myslet, jak psaní podporuje tuhle klíčovou dovednost. Na letní škole psaní jsem se naučila efektivně využívat různých psacích strategií, jako je třeba kostka, a propojit je s modelem procesu učení. Jak psaní, tak model učení mají přispět k tomu, aby se děti učily lépe, účinněji, se zaujetím a tak, jak to odpovídá jejich psychickým možnostem.

Učitel sám řídí změnu výuky

Pro mě je na třífázovém modelu učení fascinující to, že je vlastně strašně jednoduchý, ale může být i hodně komplikovaný. Učitelé jsou mimořádně zodpovědní lidé a neženou se bezhlavě do mohutných experimentů a přestavby něčeho, co jim jakž takž funguje. S EUR nemusejí riskovat, mohou jít jen tak daleko, jak si sami troufnou. Mohou model realizovat nejprve v té nejjednodušší formě v jedné vyučovací hodině. A hned vidí, na žácích, jestli to funguje nebo ne. A příště mohou přidat. Jak se postupně, svým tempem, s modelem sbližují, zjišťují, že má nepřeberné množství konkrétních realizací, že to není jen jednoduchá a nudná lineární struktura nebo neživé dogma.

Od výuky k učení, od zaměření na učivo k zaměření na žáka

A co hlavně: začnou si uvědomovat, že to není model výuky, ale model učení. A to je velká změna paradigmatu ve vzdělávání: neplánujeme výuku, ale učení. Nemyslíme (jen) na to, jak odučit obsahy, ale na to, jak zařídit, aby se žák naučil. To jsou dvě diametrálně odlišné věci, dva odlišné pohledy a přístupy, dvě neslučitelná paradigmata.

EUR ve světě

Zajímavé je, že EUR funguje všude, kde ho zatím učitelé vyzkoušeli. Pamatuješ si asi, že jste v roce 1997 s RWCT začínali jako skupina devíti zemí s přibližně stejným kulturním zázemím. Teď je v projektu států skoro třicet a přidávají se takové země jako Guatemala nebo Thajsko, kde jsme s Kurtem těsně před touto konferencí otevřeli první běh kursu pro učitele barmských dětí v utečeneckých táborech. Začínat v nové zemi s RWCT je vždycky dobrodružství – nikdy předem nevíme, jak to dopadne, neznáme dokonale místní podmínky a často máme jen zprostředkované zprávy o potřebách místních lidí. Býváme velmi napjatí, jak naši nabídku přijmou. Přeci jen jsme Američané a to mnohde vzbuzuje apriorní nedůvěru. Ke své radosti opakovaně zjišťujeme, že třífázovému modelu EUR nejen že všude učitelé porozumí, ale dost rychle ho zapracují do svého přemýšlení o výuce a učení. Zjišťují ve svých třídách, že „to“ funguje. To je pro mě zásadní zpráva – model je použitelný všude díky tomu, že vychází z přirozených funkcí lidského mozku. Neméně důležité pro nás je, co všechno se můžeme sami naučit od účastníků programu. Třeba v Thajsku učitelé nemají skoro vůbec žádné materiály – nelze tam rozmnožit jediný text, nemají knihy a nic, co by je nahradilo. Ve škole, což je zastřešená konstrukce s jedinou obrovskou místností, se schází sedmdesát až sto dětí najednou. To jsou podmínky, o kterých se nám opravdu ani nezdá. Děti se ale chtějí učit stejně dychtivě jako jejich učitelé. Chtějí za každou cenu překonat všechny nesnáze, protože věří, že se jednoho dne všichni do Barmy vrátí. Pak tyto děti, vychované v utečeneckých táborech jako svobodné, přemýšlivé osobnosti, převezmou správu věcí své země do rukou a přinesou klid a demokracii.

HK: Jeannie, moc ti děkuju za pěkné vyprávění a těším se, že přijedeš v létě na letní školu pro lektory a pokročilé účastníky podělit se s nimi o své zážitky a zkušenosti.

Uvědomění si významu (metafory)

  • je rozsvěcování lamp na starých zámeckých schodech, které vedou k hradu poznání
  • je to dozrálý plod na stromu poznání
  • je nalezení majáku v mlze nevědomosti
  • je horolezec, který stanul na vrcholu hory
  • je nalezení klíče ke třinácté komnatě
  • člověk přichází k obzoru, ke kterému toužil dojít (a vidí další, neboť obzor je pomyslná čára, která se vzdaluje stejným tempem, jakým se k ní přibližujeme)

Kurs RWCT, Nový Jičín 2001/2002

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2013 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz