Evropská konference „Vzdělávání a zdraví jako partneři“

Hana Košťálová

Nejprve je třeba říct, co je program Škola podporující zdraví, protože právě ten u nás představuje partnerství vzdělávání a zdraví a vysílal na konferenci relativně početnou delegaci. Někteří z vás se s programem ŠPZ možná seznámili na Duhové konferenci, kterou jsme společně (ještě s programem Začít spolu - SbS ČR) organizovali v říjnu 2002.

Podpora zdraví není v tomto programu chápána jen jako podpora fyzického zdraví, ale řídí se tzv. celostní (holistickou) filosofií zdraví, k níž se navíc přidává i moment interakční. Jinak řečeno, zdraví se pojímá jako jednota zdraví fyzického, psychického a sociálního, a jednotlivé aspekty zdraví nelze oddělit, protože se navzájem bezprostředně ovlivňují. To není nic překvapivého, zajímavé to začne být, když na tomto základě budujeme program školy. Holistická a interakční filosofie zdraví je dobrým vodítkem pro naše rozhodování o tom, co a jak ve škole zařídit jinak – tak, aby život ve škole neohrožoval žádnou ze složek zdraví, ale aby je dokonce podporoval.

V České republice byl program ŠPZ asi první, který vnášel mezi školské inovátory vědomí, že účinná proměna školy vyžaduje cílenou spolupráci všech, kdo ve škole žijí nebo s ní mají něco společného, že je to neoddělitelná proměna prostředí, vnitřních i vnějších vztahů a výuky / učení.

Škola, která se chce přihlásit do sítě škol podporujících zdraví, musí nejprve zpracovat analýzu své situace vzhledem ke třem pilířům programu a k zásadám, do kterých je každý pilíř rozpracován v metodické rukověti Program podpory zdraví ve škole (vydal Portál v roce 1998). Na této analýze pak škola vystaví svůj projekt rozvoje, v němž zachytí ve střednědobé perspektivě (obvykle pět let), čeho by chtěla dosáhnout, v čem se chce zlepšit. Součástí rozvojového projektu jsou i prováděcí plány – ty pokrývají v detailu kratší období (obvykle jeden rok). Školy musejí pravidelně vyhodnocovat (evaluovat) výsledky své práce a upravovat podle toho své plány a strategie.

Evropská konference „Vzdělávání a zdraví jako partneři“ (Evropská konference k propojení vzdělávání s podporou zdraví) se konala 25. – 27. 9. 2002 v Holandsku v malém přímořském městečku Egmond aan Zee nedaleko Amsterodamu. Konference se soustředila na sedmero témat: Efektivita ŠPZ; Politika; „Velká témata“ neboli Koncepty (sem patřily například životní dovednosti, výchova k občanství apod.); Učitelé (trénink učitelů pro podporu zdraví, pohoda pro učitele); Kurikulum; Partnerství; Aktivní účast.

Co bylo pro mě na konferenci nejzajímavější:

  1. Zjištění, jak pokročilé jsou některé státy ve spolupráci programu ŠPZ a státních orgánů a institucí (spolupráce je opravdu partnerská, „stát“ si uvědomuje, že program naplňuje jeden ze strategických cílů moderních společností – jímž je právě podpora zdraví, a obě strany pracují pro program s maximálním zaujetím a nasazením). Na konferenci byla sekce vyhrazená setkání „decision makers“, tedy těch, kdo ovlivňují rozhodnutí významná pro fungování celých systémů ve státě. Za Českou republiku se ho zúčastnili z MŠMT dr. Eva Millerová a dr. Karel Tomek, a dva pracovníci z Ministerstva zdravotnictví ČR.
  2. Zjištění, jak pokročilé je v některých státech přemýšlení o moderním vzdělávání a jak daleko je jeho realizace na úrovni třídy (třídní vzdělávací programy, jejich cíle a využívané strategie). Bohužel jsem neměla příležitost zjistit, jak fungují v jiných zemích celé školy podporující zdraví.
  3. Drobné nápady podporující pohodu a zdraví učitelů (např. telefonní linka pomáhající čtyřiadvacet hodin denně učitelům s řešením profesních problémů).

Rozhovor s Karlem Tomkem

Členem české delegace byl také dr. Karel Tomek, ředitel odboru předškolního, základního a zájmového vzdělávání MŠMT. Požádala jsem ho o rozhovor pro Kritické listy.

KL: Pane Tomku, náš program (RWCT) pořádal nedávno pracovní setkání lektorů. Sešli se tam skvělí a obětaví lektoři (pohříchu spíše lektorky). V diskusi se znovu potvrdilo, že lektorovat při plném úvazku je velmi vyčerpávající a ohrožuje to všechny složky zdraví učitele - lektora. Musí totiž v první řadě plnit svou roli učitele, dále bere na sebe roli lektora, ale ke všemu se pro obě role musí neustále vzdělávat. Nejpozději po pár letech je takový učitel – lektor úplně vyčerpaný. Nemyslíte, že by se tato situace mohla nějak systémově řešit? Tento problém se netýká jen „našich“ (RWCT) lektorů, ale lektorů všech programů (ŠPZ, SbS ČR, Dokážu to? …)

K.T.: Vidím jedinou cestu, jak z toho ven. Řešením je učinit zásadní rozhodnutí: jsem učitel dětí, a jsem učitel dospělých. To jsou dvě role. Každá zaslouží plnou pozornost toho, kdo ji naplňuje. Rozhodnutí pak spočívá v tom, redukovat práci ve škole jen na půl úvazku a zbytek času věnovat práci pro dospělé, tedy lektorování. Půlúvazek ve škole je možné kumulovat do tří dní a dva dny v týdnu pak zbydou na vedení seminářů a dílen. Práce lektora je velmi cenná a ne každý ji zvládá, každý seminář vyžaduje pečlivou přípravu, a proto tato práce zasluhuje i řádné finanční ocenění. Lektoři by tedy neměli mít obavu o existenci. Nevládní organizace, jako je ta vaše, by zde mohly odvést velký kus záslužné práce, kdyby učily své lektory včas se rozhodovat o tom, kterou cestou se chtějí vydat, jak méně bolestně skloubit různé profesní role.

KL: Tady na konferenci se v dílně „Co ohrožuje zdraví učitelů“ hovořilo o učitelské „Help line“ – telefonní lince první pomoci pro učitele. Tuto linku zavedli tam, kde se snaží udržet zejména mladé učitele ve školství (podobně jako u nás mají velký odpad učitelů mezi prvním a pátým rokem profesního života). Ve Skotsku a Anglii o tuto linku pečuje nevládní nezisková organizace, financuje ji ale v plném rozsahu ministerstvo vzdělávání. Co tomu říkáte?

K.T.: Mně se to zdá jako skvělý nápad! Učitelé stojí před svými žáky sami, je pro ně těžké sdílet bezprostředně dojmy nebo problémy s kolegy, potíže se hromadí a po čase může vzniknout v učitelích dojem, že jediným východiskem je odchod ze školství. Ti učitelé, kteří se naučili vyhledávat podporu ve spolcích a asociacích a zúčastňují se různých setkání, ne nadarmo za velký přínos takových akcí považují „dobití baterek“. A to je právě ono: ne vždy je možné potkat se s naslouchajícími kolegy právě ve chvíli, kdy to učitel potřebuje, a pak upadá do pocitu beznaděje. Učitelská linka by jim jistě velmi pomohla. Můžeme společně uvažovat, co se v této věci dá podniknout.

KL: Pane Tomku, jste dva roky pracovníkem ministerstva školství. Můžete mi říct, jakou stopu byste rád zanechal na cestě českého školství k jeho moderní podobě?

K.T.: No to je jednoznačné! Určitě je to dotažení práce na dvouúrovňovém kurikulu. Jedna úroveň je ta rámcová, státem stanovené Rámcové vzdělávací programy pro všechny stupně vzdělávání od mateřin po střední školy a odborné vzdělávání. Druhou úroveň představuje rozpracování rámcových programů do podoby školních vzdělávacích programů a školních kurikulí. Považuji tento záměr za klíčový pro uvolnění tvořivosti učitelů i ředitelů, čímž se následně zvýší efektivita vzdělávání ve školách. Vím, že dotáhnout tuto myšlenku do konce bude ještě nesnadný proces. Víte, já se na to dívám tak: dneska si mnozí stěžují na to, že nejsou na práci s RVP a na zpracování školních vzdělávacích programů dost připraveni. Ale kdy budeme připraveni dost? Věřím, že je třeba program spustit a tlačit na školy, aby opravdu začaly něco dělat, ne aby pořád jen vyčkávaly. Určitě půjdeme cestou pokusu a omylu, ale tak se přece každý učí. Vyžaduje to ovšem jedno: musíme mít na ředitelských postech špičkové manažery, a my je máme, ale je jich zatím málo. Musejí být špičkami v oblasti kurikulární, musejí umět vést lidi a musejí umět řídit školu jako instituci. Lidé ve škole musejí důvěřovat řediteli a ten zase musí důvěřovat jim a svěřovat jim pravomoci. Musí umět vytvářet podmínky pro změnu – pak může nastat rychlý a nezvratný proces. Zdůrazňuji slovo nezvratný – když jsem opustil svou školu a po dvou letech do ní přišla inspekce, škola velmi dobře obstála – to jsem teprve považovat za důkaz mé dobré práce. Práce manažera v organizaci by neměla padnout s jeho odchodem. Ředitel ve škole musí vyjasnit koncepci a směřování školy a pak musí umět pro tu koncepci vybrat lidi. Tomu všemu se musejí mnozí naši ředitelé naučit, protože to jsou klíčové podmínky pro zavedení a fungování školního kurikula vycházejícího z RVP.

KL: Děkuji vám za rozhovor.

Autorka je koordinátorka a lektorka KM.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2334 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz