Jsou studenti VŠ připraveni na kritické myšlení?

Pár úvah nad evaluacemi

Radmila Slabáková

Dočetla jsem poslední evaluační dotazník, které jsem na konci semestru dala k vyplnění studentům, s uspokojením si pogratulovala k dobré práci při vedení seminářů a pomyslela si, že jsem přece jen zvolila dobře, když jsem se rozhodla přebudovat své semináře a přednášky podle RWCT. Míra „přebudování“ se lišila seminář od semináře, někde zůstalo jen u evokace, uvědomění, reflexe, někde nedošlo ani na tu reflexi (proč ten čas tak utíká?), někde jsem se odvázala více a troufla si zařadit i warm-upy (tzv. zahřívací aktivity).*1) Pro pozdní pátou odpolední hodinu mi warm-upy připadaly zvlášť vhodné, i když ty první jsem zařazovala s pochybami. Nebude to pro studenty čtvrtého a pátého ročníku příliš velký šok, hledat spolužáka, který rád zpívá, kreslit svůj sen (jak jinak začít hodinu na téma Má historik snít?), předávat si vzdušné dary (to když se mělo uvažovat, jestli historie má něco společného s fikcí) či snad dokonce rozplétat propletenec z vlastních rukou a těl? Je fakt, že někdy se nám warm-upy prodloužily za únosnou míru, třeba ty sny, jinak velmi zajímavé, takže se opět muselo přetahovat (ten čas je opravdu neúprosný), ale měla jsem pocit, že je studenti dělají s chutí. Vlastně po přečtení evaluací si nejsem tak docela jistá, jestli byly vůbec pochopeny, asi opravdu vypadaly poněkud podivuhodně, jak zněl jeden z komentářů, ale on i ten výběrový seminář měl takový podivuhodný tón, jako má celá postmoderní historiografie, což bylo téma semináře, tak proč ne? A co znamenaly warm-upy pro ostatní? Pozitivně naladily, odreagovaly, uvolnily, daly odpočinout od stereotypu, probudily z odpolední letargie, podpořily kolektivního ducha ve skupině, anebo prostě jen znamenaly inspiraci pro další využití, třeba při hlídání dětí, jak navrhovala jedna studentka.

U studentů prvního ročníku jsem warm-upy zařazovala také, byla to první hodina v pondělí, tak jsem si ji představovala jako takové naladění do počínajícího pracovního týdne, ale zdá se mi, že tady nebyly zdaleka tak jednoznačně přijímány jako u výše zmiňovaných studentů vyšších ročníků.Vlastně tak soudím na základě poznámky jednoho studenta v evaluacích, kde dotyčný navrhoval zrušení podle jeho slov nejrůznějších „her“ v úvodu semináře - že je to sice odlehčení, ale časem na většinu studentů působí spíš jako noční můra. Nevím, jestli opravdu mluvil i za ostatní, na druhé straně mnozí studenti chválili dobrou atmosféru v hodině, ale každopádně je jeho poznámka varováním, že každá „zábava“, pokud je diktována ze strany učitele, může být přijímána jako povinnost, tudíž jako něco, co učitel vnucuje a popřípadě může také hodnotit.

Do jaké míry je toto dědictví našeho školského systému, kde je veškerá aktivita zaměřena na výkon, což znamená odolávat neustálým stresům „musíš uspět“, to by bylo námětem na úplně jinou úvahu.

Ale zpět k mým myšlenkám - ono to uspokojení bylo přece jen něčím zakaleno. Ano, je to dobře, že jsem se mohla seznámit s něčím takovým jako je RWCT, říkala jsem si, když jsem se probírala evaluačními dotazníky, měla jsem opravdu štěstí, že ta letní škola, které jsem se zúčastnila v Kyrgyzstánu loni v létě, obsahovala dílnu RWCT a že jsem mohla čerstvé poznatky rozvíjet v kurzu RWCT pro VŠ v letním semestru u nás v republice. A hned je zařazovat do seminářů. Všeobecně byl totiž studenty povděčně přijímán přechod ke konstruktivistickému přístupu vyučování. Snad nejmarkantněji mluví komentáře samotných studentů - že je dobré být nucen o něčem přemýšlet a ne jen občas něco odsedět; že nejdůležitější je přemýšlet (kdo přemýšlí, ten něco dokáže, holé učení není efektivní, znalost věcí, které lze snadno nalézt, není umění); že byli „přinuceni“ se zamyslet nad problémy a myšlenkami; že bylo povzbuzeno myšlení většiny účastníků i vzájemná komunikace a že snad nebudou vyučující v dalších semestrech zděšeni jejich probuzeným polemickým myšlením.

Zarážející však na tom bylo především to, že takový způsob vedení semináře byl považován za nekonvenční a že studenti tvrdili, že se s takovým přístupem k výuce na VŠ ještě nesetkali (to byla poznámka studenta 3. ročníku). Tak jak to vlastně s tou výukou na VŠ je?, ptala jsem se. Převládá snad stále transmisivní způsob výkladu, probíhá snad většina seminářů ve stylu naznačeném v následujícím komentáři: „tupé poslouchání drmolícího vyučujícího a schovávání se pod lavicí z obavy, že byste mohli být vyvoláni na něco, co nevíte, a pak ústy vyučujícího zostuzeni před ostatními!“? To jsou snad až moc silná slova, napadalo mě a zároveň jsem vzpomínala na Čtvrté historické diskusní fórum, jehož tématem se na podzim minulého roku stala právě výuka historie na vysokých školách u nás a také na anketu o studiu na VŠ, kterou sestavil kolega Radek Vystavěl z Mendelovy univerzity v Brně a jíž se nedávno zúčastnilo více než dvě stě studentů z několika vysokých škol u nás a na Slovensku. A výsledky jak onoho diskusního setkání, tak oné ankety naznačují, že to snad zas až tak velké přehánění nebylo. Bohužel.

Sami studenti volají po změně přístupu k výuce.

Jenže, jak si uvědomili někteří z nich, „myšlení bolí a student většinou sám od sebe takovou bolest nepodstoupí, spíš si to odsedí, odposlouchá a pak zpapouškuje u kolokvia“. Možná právě to je důvodem, proč s některými semináři studenti nebyli zcela spokojeni (na vině mohly být samozřejmě také jiné věci ) a považovali za vhodné, například, aby „na úvod semináře alespoň stručně bylo o tematice pohovořeno a pak teprve aplikováno volné psaní ap“., anebo aby „v hodinách vyučující krátce nastínil látku a její problematiku a až poté vyžadoval názory studentů“. Někteří zase postrádali závěr (chtěli by alespoň nějaký a myslím, že nejlépe takový ten učitelský, ve stylu „tak to tedy je a toto si zapamatujte“), jiným vadilo, že učitel nevyjadřuje svůj názor.

(Na co potřebují učitelův názor? Už jen pouhá myšlenka na to, že by se jím pak mohli řídit a rezignovat na hledání vlastního, mi brala chuť svůj názor sdělovat.) Je to ono překonání bolesti či překonání lenosti, které teprve studentům umožňuje pochopit, o co vlastně v kritickém myšlení jde? Nebo je pochopení zdlouhavý proces, o to delší, o co déle byli studenti trénováni ve strnulých a zaběhaných tradičních formách výuky ve stylu nalej-vylej, ve stylu - když budeš vědět, co chci, a myslet, jak chci, nebudeš mít žádný problém? Naděje však přece jenom je: u kursů, které se konaly jen jednou za čtrnáct dní, bylo nepochopení nejmarkantnější (je fakt, že jsem se studentům ne-snažila příliš objasňovat, proč a nač pracujeme zrovna takovým způsobem, a je také fakt, že i zde převládala kladná odezva, právě pro formu výuky).

Tam, kde jsme se scházeli pravidelně, se pracovalo lépe, atmosféra byla uvolněnější a také jsem měla pocit, že studenti chápou, o co nám všem jde.

Trošku hůře to šlo u prvního ročníku (středoškolská zaměřenost na fakta a absence diskuse či nevyžadování vlastního názoru je opravdu devastující), nejlépe u výběrových seminářů vyšších ročníků.

A povzbuzení na závěr? „Jediný seminář, kde jsme skutečně pracovali a který nebyl pokračováním přednášky.“ (Napsala studentka prvního ročníku.) „Díky diskusi se získané informace lépe pamatují.“ (Na tom se shodovalo více studentů.) „Spravilo mi to dojem ze všech mých seminářů v letním semestru.“ (Odezva studenta 4. ročníku.) „Ale co dále?“ sedím tady a ptám se. Snad nezůstane jen u toho, že mé hodiny budou hodnoceny jako pouhé „vybočení ze stereotypů klasických hodin“ či snad dokonce jako snaha „ozvláštnit hodiny a více přiblížit výklad“.

1) Tzv. zahřívací aktivity. Krátké aktivity, které jsou většinou zařazovány na začátek hodin, lekcí. Slouží k „prolomení“ bariér, zbavení se ostychu, naladění na společný program; nebo k aktivizaci, když je skupina unavená, nesoustředěná. (pozn. red.)

Autorka je odbornou asistentkou na Katedře historie FF UP v Olomouci.
E-mail: r.slabakova@seznam.cz

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz