Řecko

Nina Rutová

Protože jsem napůl Řekyně, stává se mi v letních měsících, že přátelé plni dojmů z dovolené v Řecku se o ně se mnou chtějí podělit.

Nevědí, že Řecko, které mám ve vzpomínkách já, leží na severu Moravy.

Tisícům řeckých uprchlíků, kteří se objevili krátce po válce i v Čechách, umožnila totiž česká vláda nastěhovat se do vylidněného pohraničního pásma Jeseníků. Můj otec si ale vzal za ženu Češku, což bylo výjimečné, odstěhoval se s ní do okresního města bez jediného řeckého přistěhovalce a my děti jsme tak vyrůstaly s exotickým tatínkem, babičkou a příjmením už v ryze českém prostředí.

Čas od času jsme se ovšem do pohraničních Jeseníků vydali za příbuznými. Ve vesnici Horní Údolí bydlely snad všechny otcovy tety, sestřenice, bratranci a jiní Řekové, a jak žili jen mezi sebou, všichni mluvili svou mateřštinou, tedy řecky, vařili řecká jídla, poslouchali řeckou hudbu a každý příjezd měl své neměnné rituály, jimiž se dávala najevo láska a které jsem z Čech neznala.

Nejvíc mi utkvěl ten, jak teta Kostina - kostnatá a mohutná, i v létě s vlněným plédem na hlavě a celá v černém - přiblížila svůj podlouhlý obličej s několika obrovskými zuby a několika ještě většími mezerami ke mně, celou mě oblíbala, pak udělala „ojpopo!“ a vrhla se na mě znovu, pak ještě jednou a ještě jednou, dokud jí nevyhrkly slzy. Potom se dala s o něco menší vervou do mé mladší sestry, se zřetelně ubývajícími silami do mé české mámy a tátu s dlouhým pohledem do očí už jen poplácala po ramenech se slovy:„Och, Paskali, Paskali“. (Tak se jmenuje.) Tím teta stvrdila, že i v naší, byť českořecké rodině je úplně všechno v pořádku, a mohla jsem se vytratit do řeckých, tedy severomoravských luk, lesů a strání, o kterých mi děda vyprávěl, že tam bojovali jako partyzáni, a ve kterých žijí medvědi, vlci a lišky. Ano, přesně tohle byla krajina z jeho pohádek. Tak jsem si ji vždycky představovala a teď jsem v ní mohla pár dní i žít. Chalupy se táhly kolem úzké silnice podél potoka až k jeho prameni někde nad kostelem, ale v dostatečném odstupu, aby každá, nebo téměř každá mohla mít kolem sebe obrovskou louku, kde se pásly alespoň dvě ovce a pak už bylo jen hluboké, ničím nerušené neznámo a ticho.

Malé zaváhání, kde to vlastně jsem, přišlo v době, kdy už jsem uměla číst, před nápisem „Hostinec“.

Ale protože otec stále zdůrazňoval, co českých slov pochází z řeckých, odpověděla jsem si v šesti letech bystře, že tohle slovo přijali v Čechách úplně nezkomoleně a tancovala jsem při řeckých lidových až do rána. To by mi v Čechách naši nikdy nedovolili.

Když jsem po letech přijela poprvé do Řecka, jak ho možná znáte a obdivujete i vy, nezažila jsem nic, než výkladní skříň s výprodejem dávno zaniklé kultury.

Kousek mého Řecka je ale i tam, v pohraničním pásmu na severu. Řekové tam bydlí v kamenných samotách, na stráních se pasou ovce, mluví a zpívá se jen řecky a kolem jsou hluboké lesy jako v Jeseníkách.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz