Přemýšlíme znovu o kritickém myšlení

O diskusi I. Nizovské s D. Kloosterem

Hana Košťálová

Vzpomínáte si, co napsal David Kloster o tom, co je to kritické myšlení? Pokud ne a pokud doma nemáte KL 1 – 2 nebo Thinking Clasroom (Peremenu) č. 4, můžete si Davidův článek oživit na www.kritickemysleni.cz.

Připomínáme zde jen stručně pět základních charakteristik KM, jak je uvádí David Klooster ve svém článku:

  1. kritické myšlení je nezávislé myšlení;
  2. získání informace je východiskem, a nikoli až cílem kritického myšlení;
  3. kritické myšlení začíná otázkami a problémy, které se mají řešit;
  4. kritické myšlení se pídí po rozumných argumentech;
  5. kritické je myšlení myšlením ve společnosti.

David Klooster v tomtéž článku také řekl, co podle něho není kritické myšlení:

  1. memorování čili paměťové učení
  2. porozumění složitým myšlenkám
  3. tvořivé nebo intuitivní myšlení

V TC/P č. 6 vyšel článek Iriny Nizovské „Přemýšlíme znovu o kritickém myšlení“, který částečně polemizuje s příspěvkem Davida Kloostera. Je zajímavé účastnit se aspoň zprostředkovaně jejich diskuse. Kdo má chuť, ať se se svými názory připojí!

Irina Nizovská velmi oceňuje zásadní přínos článku Davida Kloostera pro všechny, kdo jsou zapojeni do programu Reading and Writing for Critical Thinking, ale i pro ostatní, kdo se zabývají kritickým myšlením. Irina Nizovská oceňuje, že se David Klooster pokusil ve svém článku:

Nizovská se zabývá dvěma aspekty kritického myšlení, jak je vymezuje David Klooster:

  1. porozuměním / pochopením
  2. tvořivým a intuitivním myšlením

Co se týče porozumění, Nizovská souhlasí s Kloosterem, že „když se snažíme porozumět tomu, jak někdo jiný uvažuje, nejprve je naše myšlení pasivní: jen přijímáme to, co někdo jiný už vymyslel“. Dále připomíná, že v Bloomově taxonomii patří porozumění (pochopení) mezi mentální dovednosti nižšího řádu.

Schopnost člověka porozumět se prokazuje na tom, jak je schopen transformovat materiál z jedné formy v jinou, např. vysvětlit jej nebo shrnout. Když učitel chce překontrolovat míru porozumění, obyčejně se ptá žáků: „Co jste se dozvěděli? Řekněte to vlastními slovy.“ Rozumět znamená také předvídat další vývoj událostí. A skutečně, aktivity tohoto typu mohou jen stěží být nazývány kritickým myšlením, protože porozumění v tomto smyslu je převážně spojeno s reprodukcí nebo rekonstrukcí materiálu.

Podle mínění Nizovské není ale správné vymezovat snahu o pochopení myšlenek a výsledky těchto snah jen jako přípravu na myšlení vyššího řádu nebo jen jako první krok na cestě k poznání.

Upozorňuje na to, že často říkáme: „Jak hluboké porozumění problému!“ nebo „To je ale povrchní porozumění!“ Tyto výroky obsahují jedno z hodnotících kritérií týkajících se porozumění: hloubku porozumění předloženému materiálu. V tomto smyslu existuje podle Nizovské rozdíl mezi počátečním pochopením a hlubokým porozuměním.

Z toho je patrné, že porozumění prochází různými fázemi, zahrnuje v sobě různé úrovně porozumění a je spojeno s vynaloženým mentálním úsilím. Psycholožka Diane Halpernová definuje porozumění jako „proces přeměny povrchových struktur v hlubinné“ (Halpernová, 1984). Také ruští pedagogové se shodují v tom, že pochopení má mnoho stupňů (jako schodiště), mnoho stránek a mnoho dimenzí.

V Bloomově taxonomii je porozumění na druhém schůdku v sloupci myšlení nižšího řádu. Jedna účastnice kurzů RWCT v Rusku byla rozhořčená, protože trvala na tom, že ke skutečnému pochopení je třeba nejprve problém pořádně analyzovat. A podle Nizovské měla pravdu v tom, že hluboké porozumění vyžaduje myšlenkové dovednosti vyššího řádu, jako je právě analýza, která činí porozumění hlubším, a syntéza s hodnocením pak ukazují, zda k porozumění předloženému materiálu došlo. Pak ale můžeme říct, že porozumění není oddělitelné od kognitivních dovedností vyššího řádu.

Filozofové říkají, že „fenomén porozumění proniká všemi lidskými přístupy ke světu“ a že „potřeba porozumět vede k poznání“ (Kerimov, 1998).

Nizovská připomíná, že existují nejen různé úrovně porozumění, ale také různé typy porozumění. Srovnejme třeba porozumění vědeckému textu a beletristickému dílu. V prvním případě se zabýváme vědeckými hypotézami, termíny a pravidly, v druhém představami a uměleckými cestami k vyjádření nějakého významu. Abychom porozuměli vědecké informaci, zabýváme se fakty, pro porozumění literatuře je důležité pracovat s podtexty (se skrytými významy). A porozumění myšlenkám nám umožní porozumět celému dílu.

Tak jaký je tedy vztah mezi porozuměním a kritickým myšlením? Samozřejmě že první pochopení, k němuž dochází v raném stadiu ve chvíli, kdy informace byla předložena, není ukazatelem kritického myšlení. Ale neučíme prostřednictvím různých metod a strategií s cílem umožnit žákům porozumět lépe informacím, textu, slovům a jiným lidem? Diana Halpernová věří, že existuje přímé propojení mezi porozuměním a použitím speciálních metod a strategií, které podporují rozvoj kritického myšlení. Co se týká tvořivého myšlení, i tady se Nizovská zdráhá souhlasit s Davidem Kloosterem. Mistrovská díla v žádném případě nejsou masovým jevem v historii lidstva. Na druhou stranu slýcháme v každodenním životě výrazy jako: „tvořivý člověk“, „tvořivý přístup“. Lev Vygotský tvrdil, že „i dneska jsou vrcholná vyjádření tvořivosti přístupná jen několika vyvoleným géniům, ale v životě, který nás obklopuje, není tvořivost nezbytnou součástí existence, a vše, co přesahuje hranice rutiny a obsahuje aspoň kousek něčeho nového, má svůj původ v tvořivých procesech probíhajících v člověku.“ (Vygotský, 1997, str. 6) Možná můžeme souhlasit s pojetím populárním mezi moderními psychology, že „ kdokoli, kdo má vyšší než průměrné intelektuální předpoklady a určité schopnosti, může vytvořit mistrovské dílo“. (Halpernová, 2000, str. 452) Můžeme také souhlasit s novými vzdělávacími koncepty, které jsou hluboce zakořeněné v humanistické psychologii a které usilují o rozvíjení schopnosti jednat „tady a teď“. Jerome Bruner popsal ve své knize právě tento typ vzdělávání založený na improvizaci, spekulacích a tvořivosti. Abraham Maslow ve své poslední knize se zabývá stejným tématem: „Měly by nás zajímat tvůrčí procesy, tedy tvůrčí cíle a tvořivá osobnost spíše než produkt tvoření.“ (Maslow, 1999, str. 100).

Mnoho účastníků programu RWCT může potvrdit, že používání metod a strategií RWCT jak v průběhu dílen, tak později ve výuce vede k rozvoji tvořivosti našich studentů a posluchačů. Proč tomu tak je? Snad že program sám jde za hranice dané kritickým myšlením?

Ale pokud se jak s tvořivým, tak s kritickým myšlením setkáváme denně, mají něco společného? Vezměme si dvě situace: představte si studenta, který náhle vhlédne do toho, jak spočítat zadání v hodině matematiky, a Puškinovu volbu slov v nějaké opravdu velkolepé básni (mnohé verze jeho děl dokazují, že zvažoval různé možnosti). Liší se od sebe tyto procesy či fenomény? Probíhají na téže úrovni? A jak bychom o nich měli smýšlet – jako o tvořivém, nebo o kritickém myšlení?

Samozřejmě že intuice zastává významnou roli v tvůrčích procesech a způsobuje dojem, že tvorba je osvícení, elegantní a nezáměrné. Dobře ale známe takové pojmy jako „agonie tvorby“ a mnozí z nás vědí, kolik práce a každodenního úsilí stojí, když máme vyvinout něco nového a neobvyklého.

Podívejme se ještě jednou podrobně na to, co bezpochyby můžeme nazývat tvůrčí prací. Jaké místo v ní zaujímá kritické myšlení? Těžko můžeme spojovat vznik románů Fjodora Dostojevského, Lva Tolstého, Charlese Dickense a dalších velkých umělců s intuicí a náhlým, šťastným osvícením. Podrobná analýza, hodnocení každodenních problémů, zvažování historického a sociálního kontextu, zkoumání postav…. Opravdu se tu neobjevuje žádné kritické myšlení?

Kde tedy tvořivé myšlení končí a kritické myšlení začíná? Je to pouhá náhoda, že Diana Halpernová věnuje celou kapitolu své knihy Introduction to Critical Thinking (Úvod do kritického myšlení) procesům tvorby a tvořivému myšlení?

Určité pochybnosti se objevují u Kloosterova příkladu sportovní intuice. Copak nejsou zautomatizované pohyby fotbalisty výsledkem každodenního tréninku? Nekladl si během stovek tréninků mnoho otázek, které mu pomáhají rychle vyhodnotit situaci a vybrat si jedno z předem natrénovaných „tvořivých“ řešení? Nejsou toto projevy kritického myšlení?

V závěru svého příspěvku děkuje Irina Nizovská Davidu Kloosterovi za jeho příspěvek a za to, že jím umožnil výměnu myšlenek mezi účastníky programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Principem programu je otevřenost myšlenkám druhých, diskuse s nimi, vzájemné obohacování v takových diskusích – a diskuse jsou nekonečné, nejen o kritickém a tvořivém myšlení, ale v našem oboru vůbec. Čím víc si myslíme, že jsme se přiblížili cíli, tím rozsáhlejší a nekonečnější obzor se před námi otevírá.

K této zajímavé diskusi bychom rádi za českou redakci KL dodali:

Ruština podobně jako čeština nerozlišuje mezi porozuměním a porozuměním – a angličtina ano. V angličtině můžete použít slůvko „comprehension“ pro tu úroveň přípravného porozumění, kterou David Klooster nepovažuje za kritické myšlení. Složitější a komplexnější myšlenkovou operací je „understanding“ – to je to porozumění / pochopení, při kterém probíhá analýza myšlenky, její srovnání s jinými zkušenostmi myslitele, vyhodnocování, doptávání apod.

Polemickou glosu I. Nizovské z ThC č. 6 zpracovala pro KL Hana Košťálová. Odpověď D. Kloostera následuje.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz