Osobní záznamy nad četbou

Hana Košťálová

František Koukolík, Jana Drtilová: Život s deprivanty I, Zlo na každý den.
Fotografie Lubomír Kotek. Vydalo nakladateltví Galén, edice Makropulos, Praha 2001, 390 stran.

Někde jsem slyšela, že se Mayové systematicky zbavovali těch nejsilnějších a nejstrategičtěji myslících mužů tak, že pořádali týmová sportovní klání (ve své nevědomosti si představuju něco jako fotbal): vítězné mužstvo bylo za odměnu posláno k bohům. Tak populace degenerovala, až se stala životaneschopnou. Vyspělá civilizace zanikla.

Tahle spekulace se mi zdála hodně nepravděpodobná – bylo by vůbec představitelné, aby život šel proti pudu k přežití? Aby se stala taková chyba programu? Kulturní – nereflektovanou – regulaci různými zvyky a dnes již nemotivovanými pravidly si totiž představuju jako takovou, která nějak život ulehčuje, zabezpečuje jeho trvání, předchází potížím (např. pravidla kašrutu rozhodně nevznikla samoúčelně, i když dnes už jejich dodržování má smysl hodně vzdálený původním praktickým motivům).

Nad knihou Františka Koukolíka a Jany Drtilové mě napadlo, jestli není západní civilizace (a díky sesíťování celý svět) také takovým sebevrahem? Televizní firmy, výrobci filmů s násilím a pornografickými obsahy, producenti tabákových výrobků či alkoholu, jejich distributoři a prodejci bohatnou na tom, že se civilizace stává hloupější, násilničtější, neschopnější hodnotného života. A marně se rozhlížíme po nástroji, který by sebedestruktivní trendy civilizace účinně brzdil.

V jednadvacátém století existuje pár zdrojů mimořádného bohatství: tabák a jiné drogy, porno a výroba béčkových filmů k nim patří. Bohatí bohatnou zneužíváním člověčích pudů, jejichž některé projevy se lidská kultura snažila regulovat tak, aby se stala opravdu lidskou. Masové zneužívání tužeb pramenících z naší pudovosti umožňuje ovládat davy – skrze instantní neproblematické uspokojování jednotlivého člověka se formuje masa, v níž je neobyčejná síla (především kupní, ale třeba i voličská). Lidstvu chybí srovnatelně masový pud sebezáchovy, který by mu umožnil vzepřít se smrtící manipulaci a udržet život ve formě homo sapiens. Někteří vzdělaní, zodpovědní a altruističtí jedinci upozorňují na nebezpečí, ale sobečtí (nebo jen normální?) držitelé ekonomické, politické a mediální moci ignorují nebo bagatelizují taková varování – řídit se jimi by znamenalo vzdát se zisků, vlivu a moci. A tak stále rychleji přibývá více či méně patologických jedinců i celých skupin, jejichž chování je destruktivní. Ti, kdo by to mohli ovlivnit (majíce na to nástroje), to měnit nemohou: připravili by se o moc. Opevňují se namísto toho ve svých sídlech, stavějí si kanceláře vysoko nad násilnickými davy, nechodí do nebezpečných zón měst, nejezdí metrem, mají své osobní strážce. Produkují úhledné krabičky s cigaretami, tupě krvavé filmy, sem tam s trochou perverzního sexu, popř. se elegantně přiživují na vzdálené smrti chudáka s probodanými žílami.

V knize se dočítám, že existuje nespočet důkazů o zhoubném vlivu masové spotřeby násilí a legálních drog. Výsledky letitých výzkumů se ovšem jen s obtížemi dostávají na veřejnost, a když už, tak se vždycky najde někdo, kdo je zlehčí, zpochybní a zamlží. Z knihy jednoznačně vyplývá např. toto: Televizním násilím se zabývají tisíce studií, rozborem více než 3000 (!) z nich se prokázalo, že (a jak) televizní násilí opravdu poškozuje diváky jako jedince, následně jejich sociální okolí, které může být různě široké. (Koukolík, Drtilová, str. 289) Jak jsem pochopila z knihy, mnohé studie probíhaly jako longitudinální a provádějí se minimálně od šedesátých let 20. století. Nechápu, jak je možné, že třeba ve veřejných diskusích s Ludvíkem Vaculíkem o zákazu vysílání neetických a násilnických projekcí argumentovali jeho mnozí oponenti tím, že vliv televizního násilí není prokázán. Musejí to být buď totální ignoranti, nebo lidé šoubyznisem zaplacení. Že ale naše civilizace nemá dost síly zastavit jejich diletantsví nebo záměrné škůdcovství, považuju za znak její sebezničující degenerace.

Kromě mediálního násilí se kniha věnuje podrobně vlivu kuřáctví na lidstvo. V souvislosti s kouřením se mluvívá o rakovině a o menší porodní váze dětí. Rakovina ale postihuje kuřáky obvykle ve vyšším věku a vypadá jako problém jednotlivého kuřáka (Chceš si zničit zdraví? Tvoje věc!). Nízká porodní váha obvykle zůstává ne zcela srozumitelným heslem: proč by měla vadit? Obvykle se ale nemluví o tom, co píše Koukolík a Drtilová na straně 264: „Räsänen a kol. (1999) v souboru 11 017 lidí (5636 mužů a 5382 žen), kteří byli sledováni již před narozením, a to od šestého měsíce svého nitroděložního vývoje až do věku 28 let, potvrdili, že kouření těhotných žen očekávajících syny dvojnásobně zvyšuje riziko, že se jejich synové dopustí násilného trestného činu nebo jejich většího počtu, a to i při statistickém „odečtení“ všech dalších vlivů, které mohou k násilnickému chování přispět. Jestliže se kouření těhotné ženy očekávající syna kombinuje se skupinou dalších nepříznivých vlivů, stoupá riziko, že se (synové) dopustí násilného trestného činu nebo jejich většího počtu čtrnáctkrát. K nenásilným trestným činům tento vztah prokázán nebyl.“

Reklam na cigarety, zacílených na zatím nejmladší (nejperspektivnější) konzumentskou věkovou kategorii je v Praze zrovna plné metro: dvanáctiletí Pražané přece jezdí hlavně metrem. Nepochybně je taková reklama výsledkem mohutných zkoumání financovaných z peněz obětí tabákových firem. A nepochybně je efektivní.

Celkový dojem z četby knihy není, jak vidíte, moc povzbudivý. Profesionálové – učitelé by ji číst měli. Kromě toho, že je v ní plno jinak těžko dostupných informací, je nad ní také o čem přemýšlet.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz