Tak jsme ochutnali aneb KM ve sborovně

Milan Zmrzlík

„Co jste to tu o víkendu měli za seanci? Co jste to tu zase kuchtili?“ Těm otázkám, které klade pan XY, důchodce kupující v naší školní jídelně již řadu let zbytky pro svá domácí zvířátka, zpočátku nerozumím. Teprve až mi potutelně ukáže prstem na malý plakátek přilepený na vstupních dveřích do pavilonu naší školní jídelny a družiny, pochopím. „Jó takhle, víte, v sobotu jsme tu v družině měli pro kantory kurz, v kterém se učitelé učí, jak učit děcka kriticky myslet. A ta ochutnávka, to znamená, že to byla jen část celého kurzu. Jenom jsme si ho trošku vyzkoušeli, ochutnali…“ „Aha.“ říká pan XY, nicméně hlavou kroutí, jako že nic nepochopil. Tu „ochutnávku“, tu kupodivu chápe, ale ten zbytek… „Děcka učit kriticky myslet! Vždyť i tak jsou dost drzá!“, frfní si pro sebe pod nosem, ale už se díkybohu na nic neptá.

„Ochutnávkové dílně“ kurzu RWCT připravené Hankou Košťálovou a Ondřejem Hausenblasem pro učitele tří karvinských základních škol však hned tak neuniknu. Sedám si totiž v jídelně ke stolu se třemi z devíti kolegů, kteří se této dílny zúčastnili. Zaníceně diskutují o svých čerstvých zážitcích z vyučovacích hodin, kde si vyzkoušeli některé z nových metod. Je zajímavé, jak se tyto metody v hodinách hned při prvních pokusech osvědčily. Těší mne, jak je naši kantoři tvořivě využili. Mám ale trochu pocit, že jsou částečně pochopeny bez širšího kontextu. Nic naplat, osmihodinová, byť výborně připravená dílna, nemůže suplovat celý mnohadenní kurz. To jsem tušil již od začátku. Teď už vím, že bude dobré se k „ochutnávce“ co nejdříve vrátit na poradě – jednak proto, abychom přenesli alespoň část našeho nadšení na ostatní kantory, jednak i proto, abychom ještě více naše nové poznatky ukotvili.

Úterní (prosincová) porada má tedy trochu jinou náplň, než bylo původně naplánováno. Její první dvě části probíhají podle tradičního schématu. Rekapitulace toho, co se stalo v předešlém měsíci, visí písemně zpracována na nástěnce ve sborovně. Zachycuje zřejmě vše důležité, poněvadž i když všichni kantoři vědí, že tento materiál je základním podkladem pro určování výše odměn, nikdo nemá potřebu ho jakýmkoliv způsobem doplnit. I s písemným plánem práce na měsíc prosinec, zveřejněným rovněž na nástěnce, se již všichni seznámili, dva jeho úkoly je však třeba trochu okomentovat. Jinak se těmito v podstatě rutinními záležitostmi není třeba zdržovat, takže ani ne po pěti minutách porady se dostáváme k tomu hlavnímu.

Tím měl být dnes pokus o přenos myšlenek a nápadů z první části dlouhodobějšího kurzu komunikačních dovedností, jehož se pravidelně zúčastňují tři naši pedagogové. Ale jak přenést v průběhu hodiny (či maximálně dvou hodin) prožitky z kvalitního celodenního tréninku? Jak seznámit ostatní se všemi souvislostmi a vyvarovat se nechtěným zjednodušením. Nakonec přednášíme pouze pár věcných informací o kurzu samotném a navrhujeme, aby byl podobný kurz s náplní upravenou podle naší potřeby (empatie, asertivita, popisný versus posuzující jazyk), který by lektorovaly pracovnice naší pedagogicko psychologické poradny, realizován pro všechny zájemce ze školy v příštím kalendářním roce. Začít můžeme hned v lednu nebo v únoru. Učitelé souhlasí. Komunikační dovednosti jsou potřebné. Stále se potýkáme s problémy nejen při komunikaci s žáky, ale i s rodiči. Než aby nám v časovém stresu předávali informace o svém kurzu jeho účastníci, bude lepší, když podobně zaměřený kurz prožijeme na vlastní kůži sami a společně. (Snad to škola finančně utáhne!)

Takže je dost času vrátit se k RWCT, resp. k tomu, co s ním úzce souvisí. Na škole je kromě devíti účastníků letošní „ochutnávky“ i několik kantorů, kteří prošli celým kurzem, jak ho pro nás před lety (jak to utíká!) připravila naše tehdejší kolegyně Beata Paszová ještě před tím, než odešla z Karviné za svým budoucím manželem. Není tedy od věci v rychlém sledu vyjmenovat metody, s nimiž jsme se v sobotu díky našim lektorům seznámili. Ale od metod přecházíme k tomu, kam Kritické myšlení směřuje – ke konstruktivistickému pojetí vyučování.

Evokace:

„Na papír napište v bodech, jak chápete transmisivní a konstruktivistický přístup k vyučování.“ O těchto pojmech jsme již na škole diskutovali, a tak předpokládám, že se papíry naplní. I když Pavlova připomínka, abych mluvil česky a místo transmisivní řekl tradiční, mne dostává na zem, vždyť tak úplně jednoznačné synonymum to zase, milí kolegové, není. Jak se můj předpoklad podobá větám, které tak často my učitelé používáme. Třeba: „Nevím, proč to tak špatně napsali. Vždyť jsem jim to už několikrát vysvětloval!“ Nebo: „To už jsem vám přece říkal posledně.“ Transmise v praxi… Stanovených pět minut rychle uběhlo, učitelé dopsali.

Uvědomění si významu:

Rozdávám jednostránkový text o transmisivním a konstruktivistickém přístupu k vyučování. Když jsem zjistil, že žádný vhodný text nemohu najít, zkompiloval jsem ho z několika pedagogických publikací. Snad jsem se při tom nedopustil nějakého zásadního omylu. Chci, aby si článek učitelé zpracovali metodou podvojného deníku. Těm neznalým vysvětluji, o co jde, a ještě přidávám zásadu, že si ke každému přístupu (popsanému na necelé polovině strany) mají vybrat k okomentování alespoň dva citáty. Pracujeme zaujatě a soustředěně. Teď by nás měli vidět naši žáci, byli by na nás hrdí.

Hotovo. Začínáme diskusi. Procházíme článek odstavec po odstavci. Čteme své citáty i své komentáře. Je to zajímavé, podnětné, obohacující… Třeba myšlenka o tom, že by bylo potřebné, aby si z hodin dělali žáci zápis individualizovaně, podle toho, co je pro ně nové a potřebné. Vždyť právě to nám Hanka s Ondřejem nabízeli se závěrečnou tabulkou u INSERTu! Aha!

A zase se dostáváme k těm neměnným otázkám: Jak potom hodnotit? Jak a kdy se připravovat? A jak takovému přístupu naučit žáky? Neodpovídám. Není čas. A co hůře: často neznám odpovědi. Ale přesto jsem za ty otázky vděčný. Kde nejsou otázky, nemohou vznikat ani odpovědi. Posléze však přicházejí otázky, na které jsem čekal…

Proč to vůbec dělat? Je to skutečně ten přístup, který se po nás chce? Vždyť jsme pod tlakem přeplněných osnov, pod tlakem přípravy našich žáků na přijímačky. A i inspekce… Tak a jsme doma. Vždyť s českou školní inspekcí máme čerstvou zkušenost. Jsme po komplexní inspekci, každý z kantorů byl v nedávné době poctěn několika hospitacemi. Své prožitky, to, co jsme si z inspekce odnesli pozitivního, ale i to, co nám vadilo, jsme společně rozebírali již při pedagogické radě. To jsem však mohl své kolegy informovat o výsledcích „komplexky“ pouze dosti obecně, to jsem ještě neměl písemnou zprávu. Ale teď je to jiné…

Pro každého učitele jsem připravil kopii té části inspekční zprávy, která ho osobně bude jistě hodně zajímat, protože se týká té oblasti předmětů, při jejichž vyučování byl inspekcí navštíven. Úkolem je vypsat pozitiva i negativa zmíněná v tomto textu. Všichni se do této činnosti pouštějí s viditelným zájmem a soustředěním. Mají samozřejmě možnost přečíst si kdykoliv celou zprávu, ale znáte to – dennodenní kantorské povinnosti a základní závěry už slyšeli… Teď je to ale jiné… Sledovat hodnocení inspekce z pohledu čerstvé diskuse o moderním přístupu k vyučování stojí určitě za to. Již první nahlas zveřejněné zjištění je pro všechny příjemné: „A jsou tam vůbec negativa?“ „Jsou, samozřejmě že jsou, jen je třeba je najít…“

A tak vybíráme z jednotlivých oblastí to, co inspekce ocenila, i to, co se jí líbilo méně. Pozitiva jsou často spojena s metodami projektu Začít spolu, ale i s dalšími moderními postupy na 1. i 2. stupni, jako negativní formulaci vnímáme zejména větu o tendenci k frontálnímu vyučování přetrvávající v některých předmětech, nalézáme i další nedostatky…

Pozitivně je hodnoceno to, co má blíže ke konstruktivistickému pojetí. Poptávka státu vyjádřená ve zprávě jeho kontrolní instituce je jednoznačná. A to je příjemné zjištění. Všichni se na tom shodujeme.

A reflexe? Můj přísný supervizore, chceš reflexi? Nestačí ti jako dostatečná reflexe naše předchozí společné zjištění? Tak dobrá. I reflexi jsem měl připravenou. Myslel jsem, že si volným psaním napíšeme každý za sebe pokračování věty: „Při dnešní pracovní poradě jsem pochopil (a), že …“ Ale nenapsali jsme. Za hodinku měly začít schůzky (je třeba si odpočinout) a taky někdo musí převzít počítač koupený opět z prostředků získaných od sponzorů, který nám právě přivezli. Takže jsme skončili bez reflexe…

Bez reflexe… Mám pocit, že jsme připraveni dělat vše proto, aby se na naší škole z ochutnávky stávalo co nejčastěji oblíbené menu. (Ačkoli dobře víme, jak je to složité.)

Transmisivní a konstruktivistický přístup k vyučování

Tradiční vzdělávání je transmisivní. Vnímá výuku jako přenos poznatků od těch, kteří vědí, k těm, kteří vědí méně, a ne tak dokonale. Je tedy založeno na přenosu (transmisi) hotových poznatků z učitelovy mysli, učebnic, encyklopedií, monografií či elektronických médií do paměti žáků. V zásadě je orientováno na fakta a výsledky, méně již na porozumění učivu. Může přispívat k rozvoji paměti, nekultivuje však dostatečně myšlení a dává minimální podněty k rozvoji tvořivosti. Učení je prezentováno jako pasivní přijímání informací na rozdíl od reálného přirozeného učení, které spočívá v aktivním zmocňování se (které je evidentní třeba při učení v době předškolní).

Informace, které se žáci naučí nazpaměť bez aktivního propojení se svými zájmy a dřívějšími poznatky, se často stávají „netečnými myšlenkami“, které se vznášejí v naprosté izolaci od orientačních poznatků, pomocí nichž člověk řeší skutečné problémy běžného života. Výsledkem takto nepropojeného učení je skutečnost, že žáci často (a velmi brzy) nedovedou použít, co se naučili.

Z transmisivního pojetí vyučování vyplývají jednoznačné důsledky pro činnost učitele i žáků ve třídě. Z toho, že pro transmisi je nejefektivnější spojnicí spojnice učitel – žák, se odvíjí jak postavení a role učitele ve výuce (= učitel je garantem pravdy), tak také převládající typ uspořádání výuky (= frontální vyučování, pokud se objevuje skupinová práce, tak pouze jako zpestření hodiny).

Transmisivní přístupy k vyučování jsou úrodnou půdou formalismu ve vzdělávání.

Konstruktivistický přístup vychází z toho, že poznatky jsou v postatě nepřenosné. Přenosné jsou pouze informace. Poznatky jako takové vznikají až v mysli poznávajícího člověka (jsou to jeho individuální konstrukty). Jejich vytváření se sice opírá o informace, je však podmíněno vlastními zkušenostmi a předchozími představami žáka. Úkolem učitele je pomoci žákům nalézt vztahy mezi novými informacemi a starými zkušenostmi a pomoci jim nové informace setřídit. Proces asimilace a přetváření nových informací tak, aby byly v souladu s našimi dosavadními znalostmi a dříve vytvořenými schématy, a zároveň (na druhé straně) přizpůsobování a měnění naší mentální informační struktury tak, aby odrážela, co jsme se z nové informační struktury naučili, je konstruováním poznatků.

V praxi to znamená, že jsou voleny takové způsoby práce, které nejdříve umožňují žákům vyvolat do „pracovní paměti“ myšlenky nebo dovednosti, které mohou s probíraným tématem souviset. Aktivací dosavadních znalostí žáků zvyšujeme jejich připravenost k učení nových pojmů a zároveň tím učitel získává cenné informace o tom, koho a co je třeba doučit. To je úkolem úvodní části hodiny, kterou v konceptu „kritického myšlení“ nazýváme evokací. V další části hodiny nazývané uvědomění si (nebo budování) významu pak žáci objevují, (re) konstruují a upevňují si nové významy a pochopení. Po té by mělo následovat procvičení a aplikace učiva, prostřednictvím nichž žák nový poznatek zakotvuje pevněji do své mysli. Následuje reflexe toho, co se jednotlivec (sám pro sebe) naučil a co nového se chce ještě dozvědět.

I z konstruktivistického pojetí vyučování vyplývají důsledky pro postavení a roli učitele (stává se spíše režisérem, garantem metody) i žáků ve výuce. Kromě individuální práce žáka tu mnohem více než u tradičního modelu vyučování získávají význam i interakce mezi žáky navzájem.

Autor je ředitelem na ZŠ Mendelova v Karviné, lektorem programu Začít spolu.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz