Proč nefungují programy pro kritické myšlení

Mortimer Adler

Americké vzdělávání v 20. století bylo plné sloganů a zaručených návodů. Byly to módní všeléky, které někdo někde vyrobil a z nichž se zakrátko stala celonárodní mánie. Prohnaly se celou zemí a pak odumřely, aniž za sebou zanechaly nějaký výsledek hodný paměti. Nejnovější a nejpochybnější z nich je mánie vytvářet programy k výuce kritického myšlení. K nim vznikají příručky a různé rádce „jak na to“, jako by bylo možné vyučovat myšlení samotnému, myšlení jako takovému, jako abstraktní dovednosti.

Vůbec nemusíme pochybovat o tom, že rozvíjet v myslích našich žáků dovednost přemýšlet - alespoň kriticky, když ne zároveň tvořivě - by mělo být hlavním cílem našeho základního školství. Pokud žáci nejsou cvičeni ke kritickému myšlení, žádný z jiných cílů povinného vzdělávání nemůže být naplněn. Žáci nemohou rozvinout své dovednosti vyjadřovací, matematické operace, postupy vědeckého zkoumání. Jejich porozumění důležitým myšlenkám a problémům se nebude rozšiřovat ani prohlubovat. Omyl spočívá spíše v prostředku k dosažení cíle než v cíli samotném. Pro dnešní myšlení o vzdělávání je typické, že se hned vypracuje speciální program, jakmile se v popředí pozornosti vyskytne nějaký nový cíl a získá si pozornost veřejnosti.

Někdy to může být správný krok. Ale co se týče myšlení, je to úplně špatně. Řekl bych, že vyvíjet speciální program pro kritické myšlení je naprostá chiméra. Nemůže to fungovat.

Nic takového jako myšlení samo o sobě a pro sebe neexistuje. Jakékoliv myšlení kohokoliv z nás se může vést jen o nějakém určitém předmětu, nebo je to myšlení, které provádíme v průběhu ostatních duševních procesů. Nemůžeme se dobře naučit číst a psát, ani mluvit a poslouchat, aniž bychom se učili, jak tyto věci dělat s přemýšlením. Být bezmyšlenkovitým čtenářem (tedy někým, kdo čte a zároveň nijak nepřemýšlí) může sloužit pro potěšení nebo pro usnutí, ale nemůže to vést k rozmnožení poznatků, které jsme pochopili, ani k prohlubování chápání samotného. Totéž platí pro provádění matematických operací a pro zapojení se do vědeckého bádání. Tyto činnosti se nedají provádět bez myšlení, a pokud jsou tak prováděny, vzdělávací výsledek bude nulový.

Dobrá školní výuka bude zahrnovat hodně diskutování, proud otázek a odpovědí mezi učitelem a žáky i mezi žáky navzájem. Pokud taková diskuse má mít nějaký vzdělávací přínos pro účastníky, musí je vtahovat do myšlení. Rozhodně to nemůže být bezmyšlenkovité žvatlání jako někde na večírku ani vzájemné nemyslící přebíjení jednoho názoru nebo předsudku druhým, jak to známe z hospodských tlachů.

Ti, kdo mají mít z diskuse vzdělávací prospěch, budou muset být zapojeni v souhlasení nebo odporování, budou se přít a předkládat si argumenty všude tam, kde dojde k nesouhlasu. Budou zobecňovat a své zevšeobecňující výroky obhajovat nebo budou napadat tvrzení druhých. Posuzovat budou tak, že zváží pro a proti nebo že budou zkoumat platnost důvodů pro jedno či druhé tvrzení a budou rozhodovat, co je pravdivé a nepravdivé nebo více a méně pravděpodobné. Budou podrobovat důkladnému tázání konzistentnost různých přístupů k věci, budou se ptát po předpokladech a důsledcích toho, co se předkládá jako pravdivé nebo mylné. Budou se tázat na to, co lze z určitého tvrzení vyvozovat.

Tohle všecko je zcela jasně kritické myšlení, a to stejně tak u lidí, kteří diskutují, jako u těch, kdo čtou, píšou, mluví, naslouchají, propočítávají, něco zajišťují, testují, pozorují, měří, zkoušejí vyvodit závěry z toho, co bylo naměřeno a napozorováno. Všechna ta právě uvedená slova jsou tvary sloves vyjadřujících činnost mysli při myšlení. Tyto činnosti mohou být prováděny buď špatně, nebo dobře. Dobře je provádí jen ten, kdo si osvojil dovednosti k jejich provádění, a tyto dovednosti jsou u každé z činností ovládnuty jako návyk.

Jak se takové návyky intelektových dovedností utvářejí? Úplně stejně jako všechny návyky fyzických dovedností: Nikoli výukou s použitím učebnic, v nichž by byla stanovena pravidla a návody, ale koučováním, osobním vedením. Před mnoha roky jsem vyučoval kurz logiky a používal jsem textů, v nichž byly sepsány zákony myšlení, pravidla, která je nutno respektovat při činění závěrů a při jejich posuzování i při tom, když se chceme vyhnout logickým omylům. Objevil jsem, že žáci, kteří jsou schopni získat v kurzu výborné známky, nebyli nakonec schopni myslet kriticky ani číst a diskutovat s přemýšlením o náročných textech, které jim seminář předepisoval k povinné četbě. To je také důvod, proč se při přijímání na většinu vysokých škol (v USA) už nevyžaduje absolvování kurzu logiky.

Programy kritického myšlení, které se nyní propagují od Východu na Západ a obráceně, jsou jenom miniaturizované a zprimitivizované kurzy logiky, jaký jsem tehdy v náročné formě vedl já. A budou stejně tak chabě připravovat studenty k přemýšlení v jiných oborech studia. Ani nenaučí učitele myslet kriticky. Takovou průpravu měli získat dřív, než vůbec začali učit.

Jak připravují naše lékařské a právnické fakulty budoucí praktiky k tomu, aby mysleli tak, jak právníci a lékaři myslet mají? Tím, že jim dávají kurz kritického myšlení? Nikoli, požadují od nich, aby se naučili přemýšlet o otázkách právních a lékařských ve všech kurzech, které se v těchto specializovaných studiích požadují, a potom ještě v období praxí v nemocnicích nebo advokátních kancelářích. Metodou pro takovou výuku je koučování, při němž jsou studentovy výkony opravovány, když jsou provedeny nedostatečně, a trvá se na správném provádění znova a znova, dokud se potřebné dovednosti nestanou dokonale usazeným návykem.

Omyl, který se skrývá za dnešní módou, spočívá v tom, že myšlení je dovednost, již je možné získat izolovaně od všech ostatních dovedností, které jsou nutné pro efektivní používání mysli a které jsou tudíž nutné při posuzování, při hledání důvodů, při řešení problémů, při vedení debaty, při obraně nebo odmítání závěrů.

A protože nejde o takový případ, neměli bychom vytvářet programy ke kritickému myšlení, přestože jsou namířeny ke vzdělávacímu cíli, s nímž všichni souhlasíme. Namísto toho bychom měli zařídit, aby studenti a žáci byli koučováni v každém z předmětů nebo kurzů, ve kterých je vyučují učitelé, kteří - jak doufáme - jsou schopni myslet. Takové koučování ovšem bude dbát na zákony myšlení, které bývají vyučovány v kurzech formální logiky. Ale nebude prohlašováno za efektivní jen proto, že žáci jsou pak schopni odříkávat lekce z logiky, kterých se účastnili.

Krátce řečeno, kdyby všechna výuka vyžadovala od žáků a studentů, aby mysleli o tom, čemu se učí, úplně by to stačilo. Vyučování, kterému se to nedaří, není ničím jiným než indoktrinací. Učení, které nevyužívá myšlení, není ničím jiným než memorováním nepochopených faktů, a vede k vytváření názorů, avšak nikoli k získávání skutečné znalosti a porozumění. K tomu, aby školy produkovaly občany a žáky schopné myslet dobře a kriticky ve všem, co dělají, nepotřebujeme žádný program kritického myšlení.

Přejato z webové stránky: www.philosophy.unimelb.edu.au/reason/critical/
Přeložil Ondřej Hausenblas

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz