Projektová výuka holocaustu v Hustopečích

Libor Kyncl

Když se zeptáte dětí ve škole, a je mnohdy jedno, zda je základní nebo střední, na holocaust, dočkáte se většinou dvojí reakce: první skupina nechápavě čeká, co bude dál, protože toto slovo buď nikdy neslyšela, nebo si pod ním nepředstaví nic uchopitelného. Druhá skupina má tendenci stáhnout se do pasivity, neboť obsah slova alespoň zčásti zná a ví o jeho tragičnosti. Téma, jež se v poslední době stále více popularizuje, se začíná dostávat i do škol. Mohli jsme zaznamenat jeho zařazení (někdy jen spíše sporadické zmínění) do učebnic dějepisu i občanské nauky, texty o holocaustu se objevují i v literárních čítankách.

Od doby, kdy jsme se na naší škole začali holocaustu věnovat soustavněji, prošli naši studenti zřejmým vývojem. Lehce se to dá poznat na následujícím metodickém postupu. Užil jsem ho v několika třídách v letech 1997 - 1999. Ve 4. ročníku gymnázia máme dlouhodobé téma Česká próza po roce 1945. Jednu z hodin začnu bez sdělení dílčího tématu sérií otázek: Máte rádi svá křestní jména? Líbí se vám? Podle čeho vám je rodiče vybírali? Co je vedlo právě k tomuto výběru? Jaká podoba vašeho jména je vám milá? Společně se shodneme nejen na tom, že jejich jména byla vybírána s láskou a přáním, aby z nich i jejich nositelé měli radost a potěšení, ale že si pod některými jmény můžeme vybavit (např. díky jejich zvukomalebosti či odvozenosti) také vlastnosti člověka, jenž se tak jmenuje.

Následuje úkol: Zkuste bez velkého rozmýšlení říkat vlastnosti bytosti, která se jmenuje: Žlababa, Matratea, Špulda Šuplík ad. Studenti navrhují své postřehy a zdůvodňují jejich oprávněnost. Objevují se charakteristiky lidské i jakýchsi pohádkových postav. Další úkol je pětiminutové volné psaní: Pište, jaká bude bytost, jež se jmenuje Treblinka. (Technická poznámka: Je třeba žáky upozornit, aby ten, kdo pojem Treblinka zná, ostatním nijak nenapovídal. On sám psát smí, ale nemusí.) Po uplynutí času vyzývám studenty, aby svoje texty přečetli. Je to pro ně mnohdy hořké překvapení, když se na závěr dozví pravý obsah jména, jež mnohdy přičítali milé, příjemné pohádkové bytosti, křehké tanečnici či roztomilému koktajícímu skřítkovi. Celá tato aktivita mi slouží jako evokace k druhé části hodiny, kdy se společně věnujeme knize Richarda Glazara Treblinka, slovo jak z dětské říkanky

V pozdějších letech jsem již tento postup neužíval, neboť procento těch, kteří pravý obsah pojmu Treblinka znali, bylo vysoké. Tato vyšší informovanost našich studentů o holocaustu je alespoň zčásti ovlivněna soustavným pedagogickým snažením a projektovou výukou na škole.

Na začátku byl rok 2000, kdy jsem absolvoval v Památníku Terezín třídenní seminář pro učitele „Jak vyučovat o holocaustu“. Zdejší Vzdělávací oddělení pro učitele vytvořilo zajímavý projekt popularizace terezínského ghetta a holocaustu. Jeho pracovníci dokáží na seminářích nejen velmi detailně informovat, ale hlavně zaujmout, oslovit, získat pro téma a nadchnout. V Terezíně si mnozí učitelé uvědomují, že pravé místo pro výuku holocaustu je právě zde. Z Terezína jsem odjížděl s plnou taškou materiálů, knížek, poznámek a předsevzetí. Pokračování je nasnadě. Pro návštěvu terezínské pevnosti jsem získal skupinu studentů třetího ročníku. Na podzim 2001 jsme s několika dalšími studenty SOŠ Klobouky vyjeli do Prahy (Židovské Město) a do Terezína.

Pracovníci Vzdělávacího oddělení se o nás skvěle postarali. Měli jsme zde přednášky, besedu s panem Glasem, který jako kluk v ghettu byl, zhlédli jsme několik filmů, pracovali ve skupinách na konkrétních úkolech a poté své výsledky prezentovali ostatním. Bydleli jsme v Magdeburských kasárnách, v místnostech, kde za války žili Židé. Prožitek z toho všeho byl neopakovatelný.

„Zásadním rozdílem byla výuka v terénu… Ve vyučování většinou čekáme, až hodina skončí, na exkurzi v Terezíně jsem si přála zůstat ještě alespoň o pár dní víc. Bohužel to nešlo a zřejmě bych to nezvládla i psychicky, protože v Terezíně na vás dopadne to, co se zde před půlstoletím událo.“ (Veronika Šťastná, 4. roč. SOŠ Klobouky)

„Exkurze v Terezíně byla daleko náročnější než obyčejné prohlídky města. Místní lidé nás tak dokázali „vtáhnout do minulosti“, že se mi první den jen těžce usínalo při představě, že v našem pokoji neležely čtyři osoby, ale padesát nemocných, někdy i umírajících lidí.“ (David Kotek, 3. A)

„A pak už jsme, ale jenom tak soukromě při čaji v kuchyňce, bilancovali. Ano. Prožili jsme si to. Vnímali atmosféru, vyzkoušeli, ohmatali. Mohli jsme se setkat s člověkem, s nejvěrohodnějším a nejživějším důkazem, a jeho prostřednictvím setřást šablony, jež dodnes určovaly náš pohled na holocaust, a objevit subjektivitu. Řečenou. Podbarvenou emocemi. List papíru ani oprátka nemůže vyprávět tak jako člověk. Člověk není symbol. Člověk je otevřená duše. Proč tedy z milionů těchto duší udělali symboly, mrtvá čísla v mrtvých deskách? A proč někdo miliony těchto otevřených duší zavřel a mučil do nekonečného konce? Díky pobytu v Terezíně se nebojíme ptát, nebojíme se hledat a nebojíme se najít odpověď. A nebojíme se o ní přemýšlet.“ (Magda Kurdíková, 3. A)

„V Terezíně jsme strávili tři dny plné nových informací, pocitů a názorů. Myslím, že nesmíme zapomínat na minulost, ať už byla jakákoli. Nesmíme připustit, aby se hrůzy války opakovaly. Lidé z celého světa, kteří se vztyčenou pravicí vzývají největší vrahy minulého století a hlásí se k jejich odkazu, by s námi měli prožít ty nezapomenutelné dny v Terezíně. Byl bych nesmírně zvědav, jaký by byl jejich názor potom.“ (výňatek z článku do Nového života - Martin Tomeš, 3. A)

Návštěva Terezína byla součástí širšího projektu: Intolerance, holocaust Židů za 2. světové války“. Jedna část představovala pokus o vytvoření odborné studentské práce o holocaustu Židů za 2. světové války v kontextu doby i světa. Asi 30 studentů se rozdělilo do sedmi skupin, z nichž každá měla vymezeno téma. Práce, která trvala asi 4 měsíce, byla velmi intenzivní, studenti si opatřili bohatou odbornou literaturu včetně článků a sborníků. Každá skupina vytvořila jednu kapitolu společné odborné práce. V současné době už jen dolaďujeme návaznost jednotlivých kapitol, úvod, závěr a obrazové přílohy. Druhá část projektu je mnohem náročnější. Chtěli jsme sestavit antologii literárních ukázek o holocaustu Židů. Podařilo se nám pro spolupráci získat 13 základních a středních škol z celé ČR. Žáci a studenti pod vedením svých učitelů hledali v knihovnách krásnou literaturu o holocaustu, četli ji a vybírali z ní ukázky. Svoji volbu konzultovali jak mezi sebou, tak e-mailem s partnerskými školami.

„Každou četbou se člověk svým způsobem vzdělává. Já osobně bych knihy s židovskou tematikou nikdy nevyhledávala. Když vás však něco nadchne, tak se k tomu dostanete, ani nevíte jak. Když jsem si knihu B. Apitze Nahý mezi vlky přečetla před terezínskou exkurzí, přišla mně jako dobrý příběh plný strachu, obav a zoufalství. Když jsem ji četla potom znovu ještě jednou, měla jsem už jiný názor. Byl to sice pořád ten příběh, ale už jsem ho chápala jinak. Už jsem věděla, jak strašné to muselo být…“ (Veronika Šťastná)

Vybrané ukázky pak studenti přepsali na počítači a poslali na naši školu. Zde byla centrála pro jejich shromáždění. Skutečnost předčila naše očekávání. 17 učitelů a 117 žáků ze 14 škol shromáždilo ukázky z 63 knih! Naši septimáni vytvořili korektorskou skupinu, jež měla všechny texty pročíst, najít chyby nebo odlišnosti od originálu a opravit je. Po nedávném skončení jejich práce jsem jim položil dvě otázky:

Co obnášela práce korektora?

„Koncentraci a klid (ve škole jsem ho neměl, tak jsem vše opravoval doma). Potom to šlo samo. Při kontrole nevnímám obsah textu, proto jsem si ho vždy přečetl ještě před opravou.“ (Filip Svoboda)

„Musel jsem se soustředit na text, několikrát se mi ale stalo, že si mě text získal natolik, že jsem si ho musel přečíst ještě jednou… Korektora jsem dělal rád, především proto, že jsem se něčemu přiučil.“ (Lukáš Galousek)

Oslovil Tě některý z textů?

Několikrát jsem se přistihl, že přemýšlím nad tím, co si lidé za války museli prožít. Líbil se mi text Richarda Glazara Treblinka.“ (Jaroslav Novák)

„Děj jsem většinou moc nevnímala - soustředila jsem se na opravování chyb, ale „chytil“ mě úryvek z knihy Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Jednak poutavým stylem autora, jednak - a to hlavně - krutou a děsivou pravdou o životě Židů za války. Chystám se tuto knihu přečíst.“ (Silva Loskotová)

V současné době probíhají závěrečné práce na přetvoření antologie v čítanku: Studenti píší k ukázkám úvodní informace, medailony autorů, hlavně ale pracujeme na otázkách a úkolech pro budoucí uživatele čítanky. Chceme vytvořit některé metodické návrhy pro práci s ukázkami, které by mohly být pro učitele inspirací. Objevují se zde i metody a postupy kritického myšlení, které naši studenti znají z hodin českého jazyka a dějepisu.

V této chvíli čítanka obnáší přes 220 stran textu, k nimž přibývají návrhy na vedení hodin. Jakmile bude „Čítanka literatury o holocaustu Židů za druhé světové války“ hotová, chceme ji nabídnout základním i středním školám k zakoupení jak v podobě tištěné, tak jako CD ROM. Víme, že nebude absolutně bezchybná, vždyť nejsme profesionální spisovatelé ani vydavatelé, ale bude to bezesporu nejrozsáhlejší monotematická čítanka o holocaustu v češtině. Učitelé si v ní najdou jak klasické texty o židovském tématu (Čapek, Feuchtwanger, Franková, Frýd, Grosman, Lustig, Orten, Wiesel), tak i novátorské autory a jejich netradiční pojetí (Henryk Grynberg, Edgar Hilsenrath, Hana Krallová, Ladislav Martinec, komiks Arta Spiegelmana ad.).

Projektové vyučování se na naší škole velmi osvědčuje. Dává do souvislostí obory, jež by jinak zůstaly izolovaně v různých vyučovacích předmětech. Vede studenty k samostatnější práci, hledání informací, jejich uchopení, obhájení vlastního názoru před ostatními. Je názorné, radostnější a dokáže aktéry přitáhnout. Zvyšuje jejich čtenářskou gramotnost. Na druhou stranu je náročnější na čas učitele i žáků, na přípravu. Nese ale ovoce například v tom, že žáci sami začnou o určitém tématu chtít vědět víc, vyhledávají si informace, pídí se, čtou. To je pak naše odměna za vynaložené úsilí.

Projekty vznikaly za finanční podpory MŠMT a OSF.

Kontakty:

Vzdělávací oddělení Památníku Terezín: Naďa Štulcová, 0416/782577; e-mail: stulcova@pamatnik-terezin.cz 

Čítanka literatury o holocaustu: L. Kyncl, 0626/411335; L-kyncl@gymhust.cz

Autor je učitelem na Gymnáziu T. G. Masaryka v Hustopečích, lektorem KM.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz