Hodnocení skupinové práce

Mezinárodní diskuse při kooperativní práci II. pokračování

Ondřej Hausenblas

V mezinárodním projektu SAW proběhl vloni od 15.10. do 2.11. 2001 krátký mezinárodní seminář po e-mailu. V minulém čísle jsme přinesli zprávu o prvním kole, tentokrát dáváme zprávu o druhém kole otázek.

Z národů zapojených v SAW diskutovali vždy 2 až 3 učitelé a někteří přihlížeči.

Odpovědi z Francie:

Jaká je role hodnocení ve skupinové práci?

V pojetí francouzských účastníků diskuse se skupinová práce hodnotí podle konečného produktu: Byly naplněny cíle skupinové práce, například byl zadaný úkol pečlivě splněn? V tomto stadiu není možné hodnotit práci každého studenta zvlášť a ani to ještě není cílem. Jednotlivci mohou být prověřeni a hodnoceni později, v jiných situacích, ve kterých mají možnost využít dovednosti rozvíjené skupinovou prací.

Co musí učitel dělat, aby hodnotil skupinovou práci opravdu efektivně?

Učitel by měl být facilitátorem pro setkání všech skupin a měl by zajistit, aby myšlenky a výsledky práce jednotlivých skupin byly prezentovány ostatním: ústní prezentací (jedním zástupcem z každé skupiny), písemnou prezentací (zpráva, plakát ad.). Během práce by měl učitel být také aktivním pozorovatelem, který sleduje každou skupinu zvlášť, aby mohl v případě potřeby zaktivizovat či usměrnit jednotlivé členy skupiny a jejich vklad do společné práce; tento typ pozorování by neměl vést k ukvapenému hodnocení jednotlivců, jelikož takové hodnocení by postrádalo objektivitu a bylo by tudíž bezcenné.

Které stránky učení by měly být hodnoceny při skupinové práci?

Schopnost spolupracovat; komunikativní dovednosti; kladení vhodných otázek; přínos co se týče konstruktivních podnětů (myšlenek).

Odpovědi z Německa:

Příklad 1. Po několik let prováděli žáci druhého stupně na naší škole mnoho fyzikálních pokusů, neboť jsme disponovali vybavením pro nejméně devět skupin a tak bylo možné, aby na stejném pokusu pracovaly skupiny po třech až čtyřech žácích i ve třídách s velkým počtem žáků. Každý člen skupiny měl konkrétní úlohu, kterou plnil po dobu jednoho pokusu. Při každém následujícím pokusu se úlohy vždy prostřídaly. Úlohy (role, funkce): organizátor, zapisovatel, asistent, pozorovatel (obsazována pouze ve čtyřčlenných skupinách). Po skončení pokusu musel každý žák zodpovědět několik otázek. Hodnocení prováděl učitel tak, že zkontroloval správnost odpovědí. Za skupinovou práci byli všichni členové skupiny hodnoceni stejnou známkou.

Příklad 2. Několik let jsem pracoval na německé internátní škole v Dánsku. Po jeden projektový týden školního roku pracovali žáci devátého a desátého ročníku soustředěně na projektu, ke kterému po delší dobu shromažďovali podklady.

Minulý rok tak bylo vyhlášeno téma „Dvacáté století v Evropě“.

Po představení hlavního tématu si žáci vybrali partnery, se kterými chtěli pracovat. Po několik týdnů shromažďovali materiály a poté, šest týdnů před projektovým týdnem, uvedli konkrétní téma, které si vybrali, např. „Berlínská zeď“, „Vývoj letadel ve dvacátém století“ nebo „Konzumace alkoholu v Dánsku a Německu ve dvacátém století“.

Každé skupině byli přiděleni dva učitelé coby poradci a posuzovatelé, kteří byli žákům vždy k dispozici, zvláště během projektového týdne.

Žáci měli tři úkoly:

Přednáška o zpracovaném tématu; předvedení praktické části projektu (např. model Berlínské zdi) ; psaní deníku zachycujícího postup práce.

Hodnocení bylo provedeno následujícím způsobem:

Během projektového týdne si učitelé dělali záznamy o způsobu práce žáků: jak intenzívně na projektu pracovali, jak využili vymezený čas (sedm hodin denně), efektivita práce s prameny (knihy a jiné materiály), zda dosáhli cílů, které si sami stanovili, úroveň spolupráce během skupinové práce, zda si navzájem pomáhali, zda diskutovali o různých způsobech dosažení vytyčených cílů.

Na konci týdne se uskutečnila prezentace všech témat (20-30 min na téma), na kterou byli přizváni rodiče a učitelé. Typy prezentací: přednáška, hra v roli, žáky natočená videokazeta.

Pro hodnocení prezentací byla stanovena tato kritéria: úvod; kreativita; originalita; ústní projev; zapojení všech členů skupiny; spolupráce během prezentace; obsah; srozumitelnost tématu.

Závěrečné hodnocení vypracovali učitelé písemně hlavně proto, aby poskytli studentům podklady pro zkvalitnění budoucí práce. Jednotliví studenti byli také hodnoceni známkou. Vše bylo žákům vysvětleno.

Skupinovou práci je nutné hodnotit, neboť každý žák chce a měl by vědět, do jaké míry úspěšně on a jeho skupina splnila zadání.

Učitelé musí své žáky seznámit s kritérii hodnocení před začátkem práce. Protože naším cílem by mělo být zpro- středkovat žákům poznání, že skupinová práce může být efektivnějším způsobem učení, je důležité dbát na zkvalitnění práce všech zúčastněných. Toho může být dosaženo ústním či písemným vysvětlením, sotva však prostřednictvím známek.

Myslím, že druhý příklad skupinové práce, který jsem uvedl výše, vysvětluje některé aspekty a principy hodnocení skupinové práce.

Udělení stejné známky všem členům skupiny má svá pro i proti. V takovém případě se může ve skupině vygenerovat velký, až příliš velký tlak na dokončení úkolu. Na druhé straně existuje nebezpečí, že dobří žáci se budou cítit nespravedlivě ohodnoceni horší známkou, než si zaslouží. Obecně vzato, učitelé by měli založit své rozhodnutí o tom, jak známkovat skupinovou práci, na pečlivém průzkumu postojů žáků ke skupinové práci.

Odpovědi od Čechů:

Mezi Čechy bylo hodně rozdílů. Někdo říkal, že si s úlohou hodnocení ve skupinové práci neví moc rady. Hodnocení ve skupinové práci mu nepřipadá jako významný motivující prostředek pro děti. Spíš je k práci vede to, že v tak blízké spolupráci snadno odhalují různé poznatky jeden o druhém. Hodnocením, nebo spíš přínosem pro ně je potom také to, že získávají uznání od druhých, od spolužáků, takže hodnocení pro děti veledůležité je, ale ne to, které jim jako skupině dává učitel.

Jiní učitelé však o roli hodnocení nepochybovali: Je to důležitá zpětná vazba pro jedince i skupinu, dítě i tým potřebují zvědět, co dělat příště líp. Učitel by měl děti co nejvíc znát a připravovat jim úlohy „na tělo“. Žáci s potížemi v učení by neměli být ve stejné skupině, ale zároveň je důležité, aby je ti schopnější nepodceňovali. Učitel musí ty schopnější vést k tomu, aby se neposmívali, ale pomáhali slabším.

Měli bychom hodnotit, jak jedinec přispívá k celkovému dílu, ale také úsilí, které sám vynakládá pro svou roli nebo část úkolu.

Raději nedáváme známky. Spíše říkáme nebo píšeme dětem své hodnocení jako věty. Tak můžeme říkat nejen to, co se dětem podařilo a nepodařilo, ale také jak pokračovat, co zlepšit, jak líp kooperovat.

Používáme také sebehodnocení žáků. Ale musejí se tomu naučit. Naučit se hodnotit objektivně práci svoji, práci celé skupiny, ale ze svého pohledu i práci učitele při této činnosti. Velice rády děti hodnotí tento způsob práce písemnou formou (nemusí se podepsat). Objevíme při tom i své chyby (např. rušivé momenty pro práci žáků, vstupování do práce, nejasnost při zadání úkolů apod.). Při hodnocení „klidu při práci, nerušení ostatních“ jsme zpočátku u mladších dětí používaly razítka na ruku, obrázky, jako motivaci pro udržení klidu. Postupem času se žáci tuto zásadu naučili dodržovat i bez této motivace. Nadále však zůstává součástí celkového hodnocení práce skupiny.

Před začátkem práce je třeba stanovit jasná pravidla, jak budeme hodnotit a co budeme hodnotit. (Nejen po stránce obsahové, „co umím, co jsem dokázal“, ale i jak spolupracuji s ostatním apod.)

Podle těchto pravidel pak opravdu práci hodnotit. (V tomto případě má pak hodnocení pro žáka stejnou – ne-li větší hodnotu než hodnocení v běžné výuce). Individuální přínos žáka pro práci skupiny se hodnotí velmi špatně. Každý žák má jiné schopnosti a právě s ohledem na tuto skutečnost musíme jeho přínos hodnotit. Hodnotit se dá však snaha svou prací pomoci celé skupině. Nebo naopak nezájem, záměrné narušováním práce druhých apod. Hodnocení by nemělo žáka odrazovat, ale probouzet v něm zájem o další práci.

Mezinárodní on-line seminář pokračoval i letos, od 28. března. Zda přinesl zajímavé výsledky, se dozvíte v příštím čísle KL.

Kontakt
SAW (Schools Around the World), www.kritickemysleni.cz/SAW
e-mail: hausen@ecn.cz

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz