Rozmotat své myšlení aneb Šest myslitelských klobouků

Ondřej Hausenblas

Myslíte, že umíme o problémech a úkolech přemýšlet zřetelně a uspořádaně? V kursech kritického myšlení se ovšem učíme, jak myslet a jak vyučovat, jak uspořádávat své přípravy a hodiny tak, aby se žáci naučili hledat podstatné informace. Učíme se nacházet dobré argumenty pro svá vyjasněná stanoviska i spolupracovat a komu­nikovat bez nedorozumění a bez konfliktů s ostatními. Ale možná že ještě před tím si potřebujeme v hlavě ­pěkně uklidit, zamést, a naučit se soustředit na to, aby se nám výhybky myšlení nepřehazovaly sem tam, když chceme, aby na konci naší cesty bylo jasné, kde jsme. K tomu nám může pomoci metoda šesti myslitelských klobouků, kterou vymyslel a po světě šíří Edward de Bono. V Česku vyšel v překladu, a skoro se nekupuje. Čím to? Knížka se jmenuje Šest klobouků, aneb Jak myslet, vydalo ji nakladatelství ARGO už v roce 1997. Dneska se dá sehnat s velkou slevou v knihkupectvích Kanzelsberger (za 49,- Kč) – na konci článku najdete adresy mimopražských prodejen v ČR.

Seznámili jsme se s touto metodou díky kolegyním z Estonska, které ji předvedly s velkým šarmem na konferenci RWCT v Brašově v červnu 2001. Podobně jako později účastníkům našich dílen o kloboucích, hned nám bylo jasné, že se to dá rychle, efektivně a s prospěchem pro děti i dospělé použít. Ale podobně jako RWCT a jako vše v životě a škole – nebude to ani bezpracné, ani stoprocentně zaručené.

V čem práce se šesti druhy myšlení, neboli s šesti barevnými klobouky spočívá?

Kromě knížky, která nám pomůže pochopit metodu šesti klobouků, potřebujeme mít také ty klobouky – v šesti barvách. Každá barva (bílá, červená, žlutá, zelená, černá a modrá) představuje přesně zaměřený druh uvažování. Jde o to, abychom do uvažování o faktech nemíchali své nálady, abychom příliš brzkou nedůvěrou nezrušili svou schopnost najít dobré postupy, abychom opatrností a kritikou nezabili příliš brzy odvážná, ale vlastně objevná řešení problémů, atp. Představme si například, že chceme ve škole zlepšit spolupráci s rodiči tak, aby víc rozuměli učení svých dětí i naší výuce a nekazili nám práci překonanými představami o tom, že děti se mají drilovat nazpaměť a známkovat za odříkané znalosti.

K tomu, abychom při společné práci jeden druhému nebránili v myšlení, má pomáhat to, že si říkáme například: „Teď na začátku budeme myslet pod bílým kloboukem – říkejte všechna fakta, která víme o našem problému s rodiči… Kdo má jenom určitou domněnku, ale není si jist, ať nás na ni upozorní.“ V takovém myšlení není ještě čas na to, aby někdo říkal „Ale vždyť s rodiči to stejně nepůjde, jsou líní myslet a zajímat se o děti, a nemáme na ně ani dost času, tak toho radši necháme.“

Při myšlení pod bílým kloboukem, který znamená fakta, čisté údaje, objektivní informace, se bude říkat například: „Máme tu dvě stě dvacet tři dětí, tedy skoro 440 rodičů. Z toho jen 28 % chodí na schůzky. Vloni jsme v konzultacích s dítětem a rodiči strávili každý průměrně 32 hodin. Není úplně jisté, že víc času pro rodiče dávají mladší učitelé, ale z rozhovorů s učiteli se to domnívám.“

Potom přijde na řadu klobouk červený, pod nímž je dovoleno a žádáno vyslovovat své pocity: „Někteří rodiče mě vážně štvou, jenom rýpají, ale sami dítěti nepomůžou, to nesnáším.“ Nebo „Já se s rodiči scházím moc ráda, vždycky se na ně celý měsíc těším!“

Další klobouk, žlutý, nám dovoluje říkat, co dobrého na nápadu je a proč bude užitečný, proč to půjde: „Ukázat rodičům přímo to, jak učím ve třídě, bude užitečné, protože si sami na sobě vyzkouší, čemu všemu jejich děti rozumějí.“ Nebo „Nejdřív ukázkami práce žáků přesvědčíme jen čtvrtinu z rodičů, a oni už to řeknou dalším a nálada se zlepší.“ Atp.

Pak si dáme na hlavu klobouk zelený, který nás vybízí k volným až divokým nápadům, které by nás normálně nenapadly: „K čemu všemu by byli rodiče dobří? Ať týden sami vyučují! Děti si to užijou a rodiče uvidí.“ „Což kdybychom jednou pozvali dědečky a babičky?“ „Což kdyby s dítětem měli přijít rodiče jeho souseda v lavici?“ K nápadům pod zeleným kloboukem se nesmí říkat žádná kritika, aby se nezabrzdily. Však my si pak stejně vybereme jen ty, které jsou přínosné – ale s těmi sousedovými rodiči, to by nebylo špatné, že?

Potom vezmeme na hlavu klobouk černý, a máme říkat, proč to nepůjde, jaká v tom jsou rizika, co nám bude bránit. Zde se nemá říkat, že to nemáme rádi, že se bojíme změny – to už jsme řekli s kloboukem pocitů, s červeným. Teď přemýšlíme věcně, ale proti. „Příliš mnoho styků s rodiči nám zabere tolik času, že si neodpočineme a nestihneme se připravit na další den.“ „Chodit za dítětem a jeho rodiči domů nejde, některé rodiny by učitele zbily.“ „Dát rodičům moc práva mluvit do provozu školy znamená ohrozit všechny moderní postupy, které oni neznají a nechápou.“ Atp.

Nade všemi klobouky se vznáší klobouk modrý, pod kterým mluvíme, když uvažujeme o tom, jak vlastně postupuje naše přemýšlení, kolik času jsme věnovali nářkům a kolik vývoji nových postupů, když se mluví o tom, že příliš mnoho divokých nápadů se zeleným kloboukem nás odvedlo od hledání schůdných řešení, nebo že někteří z nás kritizovali červený klobouk někoho jiného, atd. Modrý klobouk nosí hlavně vedoucí diskuse, učitel, šéf.

To hlavní na metodě šesti myslitelských klobouků myslím je, že „je vypracována tak, aby myšlení odpoutala od normálního argumentačního stylu a převedla jej do stylu mapovacího.“ V první fázi zjistíme, co víme, jak na tom jsme, a tak se zakreslí „mapa“. V druhé fázi se na ma­pě zvolí optimální trasa. „Jestliže vznikne dostatečně kvalitní mapa, nejlepší trasa bývá brzy zřejmá.“

Pro Letní školu Kritického myšlení 2001 jsme si klobouky nechali vyrobit jako karnevalové cylindry z kladívkové čtvrtky a krepového papíru (bílé neměli tak rychle po ruce, tak jsme si zabalili část fialových do bílého sami). Stály nás 27,- Kč za kus, ale ve škole byste si je určitě uměli v dílnách a ručprčkách vytvořit s dětmi sami, a bylo by to mnohem výchovnější. Jen nezapomeňte nadělat si jich pro různé velikosti hlav, jednak aby držely, jednak aby se daly do sebe zasunovat (zaberou ve skladu spoustu místa!). Zadat dětem v matematice projekt k výpočtu obvodů, aby se daly zasunout aspoň tři do sebe, aby se prostříhalo co nejmíň papíru (dýnko a krempa), aby produkce statisticky vyhovovala hlavám ve škole, to je báječné kurikulum matematiky. Postavit projekt „zakázková výrobna myslitelských klobouků“, včetně reklamní agentury, zásobovače, mzdové účtárny, odbytu, reklamačního oddělení, to bude náplň do občanky, nebo do základů podnikání, co chcete. A ovšem v dílnách to nejen vyrobit, ale taky vytvořit pracovní postup a návod k němu (konečně budou mít češtináři nějaký smysl pro svou práci, navíc si přidají inzerci, reklamační řád a taky omluvné dopisy zákazníkům, kterým se klobouk na hlavě rozpadl. Že s tím bude dost legrace, a tedy témat pro psaní deníků, pro sebereflexi i úvahy, to jistě učitelé uvítají, aby nemuseli pořád zadávat ta nudná témata slohovek.) Určitě nezapomeneme na kontrolní oddělení, ve kterém děti samy vytvoří kritéria kvality výrobků (nejen klobouků, ale taky kvality rozpočtů, reklamních kampaní, styku se zákazníky) a způsoby dohledu nad ní. Možná si příští ročníky navrhnou jiný módní střih – na Slovensku se na podzim 2001 například nenosí cylindry, ale veselé prodyšné čapky se štítkem…

V dílnách, které pořádáme pro účastníky kursů kritického myšlení, vznikají buď mapy a soupisy, které přinášejí odborné názvy známé z psychologie, anebo účastníci sestavují již určitý sled kroků k řešení problému. Ty pamatují na to, že myšlení má přinést určitý výsledek, totiž nějaké závěrečné jasno nebo dokonce závěrečné rozhodnutí (o postupu k řešení, o prioritách a hodnotách, o postoji).

Pak se účastníci pomocí minilekce o myslitelských kloboucích dozvědí, které typy myšlení klobouky představují, a rozdané výroky k nim zařadí. Potom mají v reflexi zkontrolovat své rozhodování o tom, kam který výrok o zadaném dilematu patří nebo nepatří, a mají tvořit další, vlastní výroky pod vybranými jednotlivými barvami klobouku. Tehdy vyvstanou otázky, které odhalí, nakolik bude ještě potřebné si pročítat Bonovu knížku a posuzovat spoustu příkladů, které její autor uvádí k jednotlivým způsobům myšlení.

V Bonově knížce je způsobů využití klobouků uvedeno velké množství, i s příklady z praxe. Stojí za to ji sehnat a číst.

Jak se dají klobouky využít pro naše třídy a naše kolegy? E. de Bono v kníže vysvětluje, jak se vedoucí diskuse dožaduje nasazování nebo měnění klobouků při diskusi: zpočátku si všichni vezmou stejnou barvu, a řeknou pod ní své výroky, později může vedoucí nebo někdo další požádat ostatní, aby si ještě jednou dali na hlavu tu či onu barvu, nebo aby někdo naopak sundal třeba černý, negativistický klobouk a vzal si raději např. zelený tvořivý. Ale vedoucí může také některé výroky, které někdo pronesl, označit jejich barvou a upozornit, že diskuse se právě točí ve znamení barvy docela jiné („počkej, ty máš na hlavě asi bílý klobouk plný fakt a čísel, ale my teď potřebujeme pod zeleným vytvořit co možná nejvíc nečekaných nápadů a představ“).

Jak by se dala z metody šesti myslitelských klobouků ve škole udělat pěkná otrava? No samozřejmě tak, že je budeme žákům vnucovat nad problémy nebo situacemi, které je nezajímají, že budeme dogmaticky vyžadovat, aby všechny výroky byly přesně určitelné a stoprocentně zapadaly, a že budeme jakožto vševědové rozdávat známky… Metoda se hodí pro chvíle, kdy potřebujeme spolu se žáky (nebo s kolegy ve sborovně) nějaký problém pochopit a najít cesty k jeho řešení. Vytvořit si mapu a v ní spatřit a dotvořit trasu, cestu k cíli. Pro život budou právě tohle naše děti potřebovat asi víc než co jiného, a nám neuškodí se to také naučit…

Autor je učitelem na PdF UK v Praze, lektorem KM.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2289 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz