Zvěstování

Nina Rutová

Bydlím v centru Prahy v ulici, kde jednosměrně od rána až do noci spíše popojíždí, nežli proudí jednou auto za druhým. Bydlím v ulici, ve které už nás vydrželo bydlet jen pár. Jestli ty ostatní vyhnal hluk, smog, nový majitel, nebo drahota, není dnes pro mne podstatné. Důležité je, že se letos k nám přidaly vlaštovky. Nevěděla jsem proč, ale na jaře si postavily hnízdo v průchodu našeho domu na plynové trubce těsně nad lítačkami a chovaly se jako nikým nerušené a ničím nevyrušitelné. Jakoby měly něco zvěstovat, napadlo mě, ale nemohla jsem rozluštit co.

Odjeli jsme na léto z města ven, zatímco ony si vystačily s naším dvorkem celý červen i červenec a v srpnu se vzorně houfovaly na prádelní šňůře. Kam potom odlétly, nevím. Naučili nás kdysi ve škole hezky poeticky říkat, že do teplých krajin. Ale že ty krajiny mohou vypadat jako centrum velkoměsta, to jsem nevěděla.

Pár dní před začátkem prázdnin přiletělo další překvapení. Dočítala jsem jedné noci v posteli knížku o šamanismu, když se naším bytem začal ozývat vedle mňoukání naší kočky Šury velmi vysoký tremolovitý hvízdot. Zbaběle jsem čekala, jestli je to můj osobní přelud, nebo jestli to jako realita vzbudí ostatní, už spící členy rodiny. Vzbudilo. Na koberci před kočkou ležela myš, ale měla křídla. Netopýr. A když ho můj muž chtěl sebrat, netopýr vzlétl zmateně narážeje do skel a zrcadel. Za chvíli nás všech pět střídavě drželo kočku a otevíralo okna a dveře nevelkého bytu, aby se dezorientovaný netopýr dostal vpořádku ven. Tahle noční bojová hra se do prázdnin odehrávala s malými obměnami ještě několikrát.

Otevřela jsem encyklopedii, abych se ujistila, že to opravdu není normální. Že vlaštovky hledají pro stavbu hnízda venkovská stavení a že většina našich netopýrovitých je zařazena v kategorii ohrožených druhů, přebývají v opuštěných budovách a jeskyních a všichni jsou chráněni. Vzpomněla jsem si, jak den před tím, než na Moravě vypukly povodně, hlemýždi vylezli do korun stromů. Seděli jsme se známými na zahradě, pozorovali ten přírodní úkaz a porozuměli, až když jsme pomáhali vynášet do vyšších pater postele a skříně.

Co asi zvěstují tyhle vlaštovky a netopýři, vrtalo mi hlavou, ale protože se v nejbližších dnech nestala žádná katastrofa, odjížděla jsem na venkov s dobrou náladou, že nejspíš zvěstují zlepšující se životní prostředí v centru Prahy, které jsem já otupělá ještě nezaznamenala.

A až když jsem o víkendu viděla z louky plné léčivek udělané parkoviště, všude stožáry na mobilní signál a satelity na střechách, až když jsem se šla lesem koupat k lomu, kde místo zpěvného ptactva měla hrdla dokořán auta, z nichž bušilo techno, až když jsem viděla zpustošený jabloňový sad, zatímco místní nakupovali ovadlé tropické ovoce, až když jsem na vlastní oči pozorovala další desítky detailů, jimiž se vesnice konečně přibližuje městu, přišlo mi na rozum, jestli ten náš pražský dům není pro vlaštovky a netopýry s tímhle srovnatelný a jestli mi nechtějí sdělit právě toto.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz