Pár tipů ke čtenářským kroužkům

Ondřej Hausenblas

Vzpomenete si někteří, jak nás na LŠ 2000 naučila Pat Bloem číst literární text v kroužku s rozdělenými rolemi? Zkoušeli jste s nimi pracovat ve své třídě – a děláte to pravidelně? Literární kroužky, nebo jak někteří učitelé u nás začali šikovně říkat – literární kluby, jsou metoda, která má u dětí a studentů velkou oblibu a v posledních letech se v anglicky mluvícím a čtoucím učitelském světě hodně podporuje.

Abychom však pro efekt nezapomněli na to důležité: Literární kroužky nespočívají jenom v rozdělení rolí (a to v rozdělení kooperativním – nepřiděluje je ani učitelka, ani vůdce kroužku, nýbrž rozebírají si je členové!), a nespočívají ani jenom ve vyhotovení ilustrací, dopisu od některé z postav, soupisu záludných slov atp. To důležité, proč se kroužky při četbě pořádají, je konverzace studentů nebo žáků nad textem. Je to velkolepá konverzace (v angličtině grand conversation), protože v ní vládne svoboda vyslovit svoje vlastní otázky, svůj názor, své vysvětlení, a to vše mít podepřeno svým vlastním pochopením textu. Literární kroužek je vlastně jenom pomůcka, pomocí níž je možné takovou velkolepou konverzaci odstartovat. Proto je třeba, aby se činnost v kroužku neukončila přečtením dopisu, ukázáním ilustrace, odhalením významu nových slov atd. Při nich a po nich totiž přichází ta konverzace, při níž se vzájemně vyptáváme, proč si tohle myslím, kde jsem v textu pro to našel oporu, konverzace o tom, co v textu je pro mě důležité.

Žáci a studenti se určitě mají dostat nejen k popovídání o dojmech z četby, ale také k vyspělé čtenářské zkušenosti. V ní reflektují nejenom to, jak četba hýbe jejich city a názory, ale vnímají a komentují i to, čím, kterými prostředky a postupy se textu daří oněch efektů u čtenáře dosahovat (a to je pro kritické myšlení moc důležité!). Právě poukazováním na místa v textu, která mě vedla k mému názoru nebo prožitku, se učím identifikovat umělecké nebo rétorické prostředky, jimiž texty promlouvají k čtenářovu (kritickému) myšlení.

A zároveň žáci mají cíl stát se čtenáři ve společnosti – upravme si hloupý reklamní slogan na sušenky v heslo, které postihuje jednu z pravých podstat četby: Knížku nečteš nikdy sám! Naším učitelským cílem však není, aby měli všichni najednou načteného Čapka a Halase a Garcíu Marqueze. Naším cílem je, aby ovládali společnou řeč, když někdo vypráví o svých zážitcích z četby a když někdo knihu hodnotí jako dobrou, zajímavou, krásnou (nebo naopak). Proto je důležité, aby dostali dost času o knize povídat v kroužku, a právě proto je důležité, aby se mohli navzájem vyptávat na to, proč zvolili tu či onu ilustraci, postavu, souvislost, citaci.

Když v kroužku čtou text malí žáci, určitě do popředí vystoupí rozšiřování slovní zásoby. I staré osnovy znají toto heslo - je to jedno z mála takových, ve který se skrývá opravdu nějaký proces, děj. Ale vyhledání a objasnění nových slov se může stát nudou a otravou, pokud učitel dopustí, aby jeho touha rozšiřovat žákům slovní zásobu převládla nad jejich touhou zažít něco při četbě a vyjádřit své prožitky, nápady, anebo i otázky. Jednotlivá slova člověk potřebuje, aby pochopil smysl celku. Jestliže chápe, oč vcelku jde, je mu jedno, zda porozuměl slovu pokoutně například ve větě „Novou hru si děti půjčovaly, obkreslovaly a hrály tajně, proti zákazu rodičů, vždy tam, kde je nikdo nemohl nachytat, docela pokoutně.” Nemusíme se bát, že děti některé důležité nové slovo v textu opominou jen proto, že jim nescházelo k pochopení smyslu odstavce, že se ho nenaučí, – když ne dnes, tak v jiné knize na něj narazí, a jestli ne, nebude to slůvko asi zas tolik důležité... Smysl čteného textu totiž také podléhá vlastnictví žáka, podobně jako mluvíme o důležitosti vlastnictví u žákovských textů psaných.

Ani rozmanitost v pojmenovávání téže věci v jednom textu („aby se slova neopakovala”), třebaže z hlediska výuky je to důležitá slohová vlastnost, není důležitější než to, že žáci při literárním kroužku zakusili, jak se smysl sdělení vyloupne díky jejich vlastnímu hledačskému úsilí.

Třebaže jako učitel vím, kde jsou v textu důležitá slova, na čem závisí správné porozumění jeho významu, musím se hlídat, abych žáky učil produkovat jejich vlastní myšlenky a otázky nad textem.

Můžu jen doufat, že když žáky naučím se nad textem ptát, když je naučím očekávat, že v textu bývají skryty nápovědy toho, jak se mu dá porozumět, pak budou schopni dojít k porozumění, které bude blízké tomu, čím je text důležitý pro mě, pro národní kulturu, pro vzdělaného a citlivého člověka.

Té jednoty v porozumění nedocílíme tím, že naučíme děti opakovat, co které dílo znamená, nýbrž tím, že jim otevřeme cestu k tomu, aby nechávaly dílo k sobě promlouvat. (Vzpomeňte si, kdo vás učil rozumět dílu Járy (da) Cimrmana. Snad jeho profesionální vykladači na scéně? Nebo snad učebnicové „medailonky”? Nebo odborně zaumné recenze? Kde se tedy vzalo, že mu tolik lidí rozumí tak podobně?)

Svoboda konverzace, kterou literární kroužky žákům poskytují, je důležitá proto, aby se ve třídě neodehrávala typická školní rozprava nad knihou, v níž se učitel ptá a žák odpovídá.

Pokud si představujeme literární kroužky jen jako ten, který jsme viděli v kursu, měli bychom se zamyslit: neuměli bychom k témuž cíli velkolepé konverzace najít ještě jiné cesty? Třeba by žáci uměli v textu vyhledat „napínavá” slova a obraty, které je dobře vysvětlit, hned si je vyzkoušet ve vlastních ústech a na svém papíře... Určitě by uměli nakreslit síť vztahů mezi postavami, nebo by uměli vyhledat místa, kde autor neříká věci rovnou (ani bych nezatmíval žákům hlavy termínem metafora, už proto, že „neříct rovnou” se dá často i jinými prostředky) – a zase by mohli konverzovat o tom, proč to tak udělal a jaké to má následky. Kdybyste nechli studenty vyvinout nástroje, jak v textu označit a komentovat důležitá místa, třeba by vás naučili používat lepíky, průsvitky, přišívat vinětky ap., a možná by našli způsob, jak zaznamenat a prezentovat víc různých názorů na tutéž věc.

Hračičky a pomůcky jako literární kroužky ale končí v okamžiku, kdy už žáci umějí vnímavě číst a inteligentně si o četbě povídat. Je to jako s vyjmenovanými slovy – už je neumím odříkat, ale chyby v i/y nepíšu. Asi to poznáte sami: děti své role nepoužívají s vervou a chutí, ale odříkávají to, co byste asi chtěli slyšet vy jako učitelé. Změňte postup, zkuste jim už dát vyšší svobodu: ať o četbě píšou, ať ji dramatizují pro rozhlas nebo čtenářské divadlo, ať píšou parodie nebo travestie.

Možná by bylo dobré si zde vzájemně povědět, podle čeho a jaké vybíráte texty po četbu v literárních kroužcích. Možná napíšete, že vybíráte krátké texty, protože žáci málo vydrží. Uvidíme, jestli se taková odpověď změní, až budeme děti vést ke čtenářství po pět, sedm let... Možná napíšete, že vybíráte texty, které se dají ilustrovat, nebo kde jsou nějaké rozpory mezi postavami, atp.

Anebo jste zjistili něco zajímavého o rozdělování rolí, nebo máte nějaké své nové... Bylo by dobré si to říct. Pište.

A čtěte. Hodně nápadů, ale taky kritické zkušenosti najdete třeba v časopise Reading Teacher, který vydává I.R.A. Tam najdete i článek, který shrnuje zkušenost s literárními kroužky a z něhož jsem tu dost čerpal (E. Greene Brabham, S. Kidd Villaume: Questions and Answers (Continuing Conversations about literary circles, Reading Teacher vol.54, No.3, November 2000, s. 278-297). Naučte svou školu, ať vás pouští k internetu, a prohlížejte si nakladatelské stránky jako www.stenhouse.com, www.heinemann.com, www.awl.com, a ovšem www.reading.org. Rozhodně nezapomínejte na pravidelnou návštěvu na www.kritickemysleni.cz!

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz