Rodičovská schůzka jinak

Rozhovor učitelky Květy Kohoutové a redaktorky ČRo Niny Rutové

K. Kohoutová, N. Rutová

Jak se v tobě zrodil nápad využít metody RWCT i při rodičovské schůzce?

Inspirovaly mě knížky E. Kjaergaarda a R. Martineniene Pětkrát hurá demokracii a H. Grecmanové a kol. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Napadlo mě, že je to jedna z možných cest, jak skutečně s rodiči spolupracovat.

Čím jsi začala, jaký byl cíl a jaký postup?

Na konci školního roku při posledním setkání s rodiči jsem je požádala, aby vyplnili dotazník a tím zhodnotili naše setkání v uplynulém školním roce. Ptala jsem se mj. i na témata, o kterých by chtěli na schůzce mluvit. Tuto otázku někteří vyplnili, ale bylo mi jasné, že jiní o to nestojí. Tematické setkání by tedy nemělo být součástí schůzek oficiálně vypsaných školou.

Náměty, které se v dotaznících objevovaly, mi připadaly obecně známé, o kterých se mluví a píše, a já jsem měla pocit, že by  rodičům přednáška příliš nového nepřinesla. Chtěla jsem něco aktivnějšího, co by mohlo vést k hlubšímu uvědomění.

Navrhla jsem „nepovinné” setkání, kde bychom se některému z témat věnovali. Upozornila jsem rodiče, že by trvalo asi 2 hodiny a vyžadovalo by jejich aktivní účast. Cílem by bylo věnovat se něčemu, co je zajímá, metodami, kterými pracují žáci 4. A, a vyzkoušet si tak „účinky” této práce na vlastní kůži. Dále se také více poznat a pokusit se o otevřenější atmosféru i na „povinných” schůzkách. Z 23 přítomných se předběžně zapsalo 20 rodičů, což jsem absolutně nečekala. Asi měsíc před konáním schůzky dostali rodiče ode mě dopis, kde mohli z nabídnutých témat zaškrtnout ta, která by je zajímala. V dopise jsem jim navrhla i termín a oni mi již závazně napsali, zda přijdou či ne a kolik rodinných zástupců se zúčastní.

Přihlásili se tedy i oba rodiče?

Ano, byly tam dva manželské páry.

Pak jsi mě pozvala ke spolupráci na přípravě a obě jsme si libovaly, jak nám to ve dvou lépe myslí. Věnovaly jsme se tématu „Aktivní naslouchání”. Jak reagovali rodiče v průběhu schůzky?

Samotné schůzky se zúčastnilo 16 rodičů z celkového počtu 26. V průběhu celé schůzky přetrvávala velice příjemná pracovní atmosféra. Všichni zúčastnění pracovali a účastnili se všech aktivit. Rozcházeli jsme se v dobrém. Některé maminky se se mnou loučily velmi vřele...

Nesetkala ty ses tak náhodou s nějakými „výběrovými rodiči“?

Kdo jsou výběroví rodiče? Já jsem si je nevybírala a oni mě také ne. Rozhodně však v této třídě převládají rodiče, kteří o své děti mají skutečný zájem.

Měla to být jednorázová ukázka nebo sis myslela, že povedeš tematicky každou další rodičovskou schůzku? A šlo by to?

Původně jsem si myslela, že půjde o ukázku možného přístupu. Další setkání jsem prozatím v tomto duchu neplánovala. Řekla jsem si, že další aktivita by mohla vyjít od rodičů. Pokud by projevili zájem, určitě bych podobné setkání ráda připravila. Zatím si neumím představit, že by každá schůzka mohla být tematicky zaměřená. Fungování a života třídy se týkají i jiné záležitosti, které je nutno projednat. Navíc někteří rodiče o podobná setkání nestojí, očekávají klasickou třídní schůzku. Takové schůzky já nevedu a nepřipravuji. Možná, že pro někoho je těch změn příliš... Umím si představit, že tematická setkání by byla nad rámec „rodičovských povinností“ a byla by jen pro zájemce.

Jak vypadala následující třídní schůzka?

Patřila k těm oficiálně předepsaným. Nezaměřili jsme se na další konkrétní téma. Přála jsem si, aby otevřenost a ochota vyjadřovat se před ostatními se přenesla z minula i do té následující schůzky. Bohužel k tomu nedošlo. Účast byla sice téměř 100%, ale atmosféra byla mnohem napjatější. Měla jsem dojem, že jen přišli, rádi by už zase šli, protože mají před sebou ještě spoustu opravdu důležitějších povinností. O ochotě komunikovat se vůbec nedalo mluvit. Nereagovali na žádné mé dotazy a výzvy. „Nevysílali“ ke mně vůbec nic. To NIC je mnohem horší než nesouhlas.

Mohla být nějaká chyba na tvé straně?

Asi ano. Pokud bych neměla žádná očekávání, nemohla bych být z toho zklamaná.

Snad toho chci od rodičů příliš nebo příliš rychle. Nejsou na jiné přístupy zvyklí, nečekají to, nechtějí se před ostatními trošku otevřít a zveřejnit své názory. Možná těm změnám nedůvěřují.

Měla bych být trpělivější.

Myslíš, že kdyby měli možnost sdělit si své zážitky nejdříve ve dvojicích že by to mohlo dopadnout lépe?

Je to možné a určitě to příště zkusím. Není přece všem dnům konec. Je to pro mě velká výzva!

Program rodičovské schůzky

Časová dotace: 90 minut

Pomůcky: tabulka na ledolamku, barevné papíry s instrukcemi, kniha Pětkrát hurá demokracii (E. Kjaergaard, E. Martineniene)

1) Ledolamka – Bingo

Úkolem rodičů bylo, aby našli z přítomných někoho, kdo splňuje danou podmínku z velké tabulky na tabuli, a jeho jméno vepsali do své nevyplněné tabulky. Některé úkoly z velké tabulky: má rád tlačenku, má hnědé oči, má více než dvě děti, dostal dvojku z chování... apod.

2) Rozdělení do skupin

Rodiče si mohli vybrat buď žlutý, nebo zelený papír. Na každém z nich byla instrukce. Instrukci si měli přečíst a popřemýšlet, jestli zadání rozumí. Pokud ano, vytvořili si dvojici, v níž byly zastoupené obě barvy, a mohly začít úkol plnit.

Zadání první:

Posaďte se naproti libovolnému člověku z druhé skupiny a on vám bude něco vyprávět. Vy budete zpočátku velmi pozorně poslouchat, asi tak minutu. Velmi intenzívně - budete přikyvovat, udržovat oční kontakt, drobnými poznámkami budete vypravěči přisvědčovat. Ale asi po minutě z této role vypadnete a už vás příběh nebude zajímat. Budete se pokradmu dívat na hodinky, z okna nebo na ostatní. Ale nemělo by to být zase příliš nápadné - jenom pozvolná proměna, jako když někdo ztratí zájem, ale snaží se být zdvořilý. Ale v poslední minutě se opět vrátíte k příběhu a aktivnímu naslouchání. Pokud váš partner domluvil, položte mu k příběhu pár dotazů.

Zadání druhé:

Až utvoříte s někým z druhé skupiny dvojici, začněte mu vyprávět nějakou historku asi tři minuty dlouhou. Může to být něco zábavného, co se vám stalo, zážitek z dovolené nebo něco zajímavého, co jste četli nebo slyšeli.

3) Diskuse v páru

Zeptala jsem "vypravěčů", jak se jim líbilo úkol plnit? Bylo to náročné, příjemné,... Jak jste se cítili při vyprávění? Zdál se "posluchačům" příběh zajímavý?Dala jsem rodičům čas, aby si o zážitcích při plnění tohoto úkolu popovídali v páru.

  1. Jak jste se cítili, když jste vyprávěli příběh člověku, který
    a) velmi bedlivě naslouchal,
    b) neposlouchal příliš pozorně?
  2. Jaké to bylo, když jste
    a) museli aktivně poslouchat,
    b) neměli poslouchat příliš pozorně?

4) Práce ve čtveřicích

Po té došlo k dalšímu dělení (libovolnému) do skupin po čtyřech. Úkolem čtveřice bylo sepsat zásady, které by zajišťovaly aktivní naslouchání.

5) Sepsání zásad na tabuli

Zapsala jsem všechny zásady, které skupiny vymyslely.

6) Diskuse a výběr šesti zásad

Rodiče vybrali po rušné diskusi tyto zásady:

  1. Nepřerušovat nevhodně
  2. Možno se tázat k věci
  3. Nevěnovat se jiné činnosti
  4. Mimická odezva
  5. Být připraven naslouchat
  6. Chovat se stejně rovně ke každému

7) Volné psaní

Vysvětlila jsem rodičům zásady volného psaní a pak se pustili do práce.

Řídím se těmito zásadami? Co mi brání, abych se těmito pravidly řídil(a)?

S rodiči jsem psala své myšlenky i já. Po dokončení jsem se zeptala, zdali má někdo zájem své psaní nám přečíst. Nikdo zpočátku odvahu neměl, tak jsem byla první. Po mně se rozhodli přečíst své psaní ještě čtyři rodiče.

8) Závěrečná slova

9) Evaluace

10) Šest zásad podle E. Kjaergaarda a R. Martineniene Rodiče dostali na závěr setkání zásady těchto autorů. Byla to vzpomínka na prožitý večer. Mohli si přečíst a posoudit sami, na co jsme tento večer nepřišli my a zda naopak autoři něco podstatného pro nás neopomněli.

Šest zásad, které mohou člověku pomoci stát se aktivním posluchačem a vytvořit pozitivní vztah mezi sebou a ostatními:

  1. Zaměřte pozornost na toho, kdo mluví.
  2. Myslete na pocity toho, kdo mluví.
  3. Snažte se rozpoznat přátelské a nepřátelské pocity.
  4. Dejte najevo, že chápete, co vám druhý říká.
  5. Buďte vybíravý posluchač.
  6. „Neškatulkujte“ vypravěče.

(podle E. Kjaergaarda a R. Martineniene)

Výběr ze závěrečných rodičovských evaluací:

Co jsem si na dnešním setkání uvědomila?

Uvědomila jsem si, jak je dnešní doba uspěchaná a jak se zásady umění naslouchat málo mezi lidmi dodržují. Snáze se to daří dětem, které mají ještě čistou a (bezstarostnou) dušičku.

Uvědomila jsem si, že je úžasné, že má dcera chodí do této třídy a má možnost pracovat v této atmosféře. Jsem přesvědčená, že to jí dá do života více než ostatní školní vědomosti, které si může nastudovat i sama.

Jak je těžké vyjádřit své myšlenky a názory před cizími lidmi.

Že ne vždy aktivně naslouchám, ať dětem nebo kolegům v práci. Nedostatek času?

Co by mohlo být přínosem tohoto stylu práce?

Poučení, vzdělání, dovědět se něco nového. Naučit se nebo přisvojit si jiný přístup k lidem, k dětem. Myslím, že i relaxace.

Myslím, že je fajn blíže se seznámit s rodiči spolužáků svého dítěte. Odstranění oné bariéry a ostychu a neuzavírat se do sebe.

Tento styl vede k větší otevřenosti při formulaci vlastních myšlenek. Může se dobře hodit při jednání s lidmi v různých životních situacích. Děti, které učíte, vede i k větší samostatnosti.

 Květa Kohoutová je učitelkou na 1. st. ZŠ v Praze.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz