Psychologie pro učitele

Nikola Křístek

Dá se učit citem? Tohle je určitě vzrušující téma, ale vyjádřím se k němu jen krátce. Dá. Výuka je ze své podstaty proces postavený na nějakém plánu. Odpusťe mi parafrázi - plánuji, tedy myslím. Učení je promyšlená činnost.

Na co všechno je třeba myslet, když plánuji výuku? Co je důležité pro výchovu? Mezi laickou veřejností (a bohužel někdy i odbor-nou) je značně rozšířená představa o podstatě práce učitele, která spočívá v tom, že učitel by měl umět převést obsah svého předmětu do takové podoby, aby to byli schopni pochopit i jejich žáci. My, čtenáři Kritických listů, vidíme ihned chabost této konstrukce: jaký „náš” předmět ?, proč mají žáci něčemu jen (!) rozumět ? Pojetí výuky se přece zakládá otázkou „PROČ učit?” a v těsném závěsu „CO učit?” Teprve nyní přichází ono „JAK učit?” Ani na jednu z těchto otázek kniha Psychologie pro učitele odpověď nehledá. Nehledá, ale nabízí.

Kniha je pojata jako učebnice pro studenty učitelství, učitele i ostatní výchovné pracovníky. Jedná se o aktualizovanou verzi (přátelé informačních technologií by spíše použíli slůvko „upgrade”) klasické publikace prof. PhDr. Jana Čápa, která byla pod stejným názvem vydána už v roce 1980 a pod názvem Psychologie výchovy a vyučování ještě několikrát v devadesátých letech. Vliv této učebnice je patrný například při pohledu na znění zkušebních okruhů ke Státní závěrečné zkoušce z pedagogické psychologie na PedF UK. Prakticky bez výjimky je možné nastudovat látku ke všem okruhům zkoušky z jediného zdroje - takzvaného „Čápa”. Dohledání toho, zda byly tyto okruhy napsány podle „Čápa” nebo „Čáp” podle okruhů by mohlo být o něco méně dobrodružné než spor slepice versus vejce. Je velmi nepravděpodobné, že by prof. Čáp předjímal šíři celého spektra skutečně podstatného obsahu oboru pedagogická psychologie a beze zbytku se shodnul s autory okruhů ke státnicím. Učebnice zde dokonale plnila jednu ze svých funkcí, funkci určení obsahu učiva.

Skutečnost, že kniha Psychologie pro učitele je učebnicí, slouží jako opěrný bod pro další posuzování jejích kvalit. Jako skutečná učebnice totiž nevypadá. Míry 656 (stran) – 987 (gramů) - 597 (Kč) napovídají, že téhle knize jde o něco jiného. Přesto vykazuje některé charakteristiky, které z ní tvarují učební text značných didaktických hodnot. Orientaci usnadňují čtyři úrovně výkladového textu (např: Část III: vybrané otázky školní psychologie, kapitola 16. Učení z obrazového materiálu, 16.3. Funkce obrazového materálu, 16.3.7. Funkce koncentrované pozornosti) přehledně rozepsané na osmi stranách obsahu, v zápatí každé strany učebnice jsou navíc pro orientaci uváděn název příslušné části knihy a kapitoly;

klíčová sdělení jsou zvýrazněna tučným písmem a ohraničena čarou, případové studie jsou zařazeny do textu a orámovány;

text je obohacen tabulkami a obrázky, které vysvětlují, rozšiřují nebo doplňují výklad (celkem 41 obrázků a 28 tabulek, jejich seznam je uveden na stránkách v obsahu);

odkaz na pramen uváděný v textu, na konci každé kapitoly je užitečný přehled literatury k tématu. Celkový výčet použité literatury zaujímá sedmadvacet stran (příklad vědecké poctivosti autorů);

rejstřík na třiceti (!) stranách usnadňuje orientaci při studiu.

V českém prostředí je možné najít několik výzkumných prací, které se zabývají analýzou učebnic. Zkoumány bývají především učebnice pro záklaní školu, didaktickým textům určeným pro vyšší stupně je věnována pozornost o poznání menší. Mezi studenty vysokých škol, i mezi studenty pedagogických fakult a také mezi učiteli je rozprostřeno celé spektrum učebních stylů, preferovaných druhů vnímání, specifických paměťových operací a vůbec všech možných charakteristik rozličných typologií učení. Tento aspekt není podle mého názoru náležitě vnímán autory učebnic pro vysokoškoláky. Vzpomeňte si na skripta nebo jinou odbornou literaturu, která vám byla předkládána behěm studia na vysoké škole. Nároky didaktické analýzy vypadají jaksi nevhodně, protože „přece jde o odborný text”. Příliš často se zapomíná, že jde především o učební text a jeho charakter by měl odpovídat potřebám  konečného uživatele – studenta. Z tohoto pohledu učebnice Psychologie pro učitele převyšuje většinu podobných publikací na našem trhu, ale k ideálu nějaký ten krůček chybí.

Obecně řečeno, většině studentů pedagogických fakult bude činit značné potíže obsah učebnice byť jen reprodukovat, protože se jedná o ohromující (doslova) kvantum pojmů. Pokud však budou jejich učitelé používat tuto knihu jako nástroj pro budování pedagogických kompetencí posluchačů, měli by pamatovat na bílá místa, která text (ne)obsahuje. Díky této konstelaci je možno k výuce pedagogické psychologie přistupovat tvůrčím způsobem. Není třeba utrácet drahocený čas na přednáškách, protože podstatné informace jsou z velké části zachyceny v pojmové síti učebnice. Naopak je žádoucí a možné nabízet nástroje, které podporují funkční osvojení těchto vědomostí a jejich převedení do zárodků pedagogických kompetencí.

Mimo studenty učitelství je kniha napsána po učitele i ostatní výchovné pracovníky. Existuje reálný předpoklad, že tito lidé již mají vybudováno své osobité pojetí výuky. Kniha jim může nabídnout prostor pro sebereflexi, podněty pro jejich „Aha”. Problémy, které se v každodenním světě nejasně rýsují jako ostrovy v mlze, jsou pojmenovány a je naznačena jejich vzájemná souvislost.

Nicméně, tato učebnice není vhodná pro samostudium. Nenabízí dostatečný aparát pro cílenou zpětnou vazbu. Přináší výzvu ke spolupráci, vzájemným konzultacím, dalšímu (formálnímu i neformálnímu) vzdělávání. Zakládá společnou terminologii a upozorňuje na důležitá a nepříliš reflektovaná témata, jako je například problematika dětských interpretací světa, zvládání školní zátěže, klimatu školní třídy a podobně.

Nabídka kvalitních titulů týkajících se psychologických aspektů učení není v našem prostředí nijak bohatá. Zájemcům o tuto problematiku chybí syntetizující práce, která by vyplnila mezery mezi tématy jednotlivých monografií a podávala by přehled všech podstatných poznatků a úhlů pohledu k dnešnímu stavu této disciplíny. Aktualizované vydání učebnice Psychologie pro učitele má k takovému cíli velice blízko. Přesto však zůstává několik oblastí, které byly pouze nastíněny (byť s odkazem na patřičnou literaturu). Rozšíření autorského kolektivu při další redakci (která nepochybně bude za nějakou dobu následovat) a koncepčnější vazba na systém přípravy a dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků by mohla tuto ambici naplnit. Do té doby patrně bude Psychologie pro učitele nezastupitelnou studnicí poznání pro přemýšlivé učitele a studenty.

Psychologie pro učitele, Portál, Praha 2001
prof. PhDr. Jan Čáp, vedoucí katedry školní psychologie FF UK Praha
prof. PhDr. Jiří Mareš, vedoucí katedry sociálního lékařství LF UK v Hradci Králové

Autor článku je studentem PdF UK v Praze. E-mail: kristkovi@centrum.cz

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz