Konference mezinárodní čtenářské asociace v Dublinu

Co jsme potkali a naučili se na 12. výroční konferenci Mezinárodní čtenářské asociace v Dublinu (1. - 4. 7. 2001).

Ondřej Hausenblas

Mezinárodní čtenářská asociace (IRA) vloni pozvala ústy svého zástupce v RWCT pana Scotta Waltera národní koordinační centra, aby vyslaly své zástupce na evropskou konferenci IRA. (International Reading Association přátelskou institu-cionální i osobní účastí podporuje RWCT od samého počátku). Vzápětí se na nás s nabídkou svého dopo-ručení k účasti obrátila také prezidentka české odbočky IRA dr. Radka Wildová.

Řekli jsme si, že máme kolegům ukázat něco z toho, co děláme v kursech a ve výuce s českými učitel(kam)i – i se studenty učitelství - pro zlepšení čtenářství dětí a dospívajících, a proto jsme nabídli jednak prezentaci o tom, jak se u nás trénují studenti učitelství k výchově dětského čtenářství (Kateřina), jednak jsme přihlásili dílnu Učíme učitele klást otázky (Hana s Ondřejem), a trochu interaktivně i trochu informativně jsme kolegům ukazovali, jak se snažíme pracovat s Bloomovu taxonomií mentálních operací a otázek při čtení textu. Pracovali jsme s textem od Jamese Thurbera o „Tuleni, který se naučil balancovat”. Na dílnu se dostavilo několik kolegů lektorů a výzkumníků, ale také osm mladých žen, které pocházejí z USA, ale studují v Dublin City University (Univerzitě města Dublinu) učitelství. Pracovaly bystře a ochotně i ve skupinách - bylo vidět, že mají za sebou typ škol, které lidi od sdílení a projevování se neodradily.

Na naši dílnu navázala dílna o tom, jak stereotypně se ve škole zachází s mocí, kterou má učitel nad tím, k čemu vlastně práce v hodinách směřuje. Americké výzkumy ukazují, jak různé sociální vrstvy chápou své poslání v životě – jinak nekvalifikovaní, jinak živnostníci, prakticky orientovaná povolání, jinak vyšší střední vrstvy a ty zas jinak než manažeři světa, špičkoví profesionálové.

Známe to také ze svých škol? Mají děti (podle našeho zvyku a přesvědčení) ve třídě pracovat podle instrukcí a plnit úkoly? anebo: mají se děti hlavně snažit najít správnou odpověď? Anebo: mají se snažit děti vydat ze sebe to nejlepší? A co kdybychom se my učitelé chovali tak, jako že děti ve třídě se učí ovládnout svůj život a svůj svět? - nikoli ve smyslu opanovat, ale "uřídit"? Je dobré si tyhle stereotypy v našich představách o režimu školy uvědomit – a vzpomenout si, jak tomu bylo ve školách, kam jsme chodili my. Pro vývoj a udržení demokracie je určitě hodně důležité, jak bude většina občanů vidět, chápat a realizovat svou roli ve vlastním životě, pro co a pro koho budou hlasovat ve volbách, a jaký osud ve společnosti si tedy určí...

Konference probíhala v paralelních sekcích, které se věnovaly velmi rozmanitým okruhům témat: Funkční gramotnost dospělých, Hodnocení, Gramotnost v rodině, Dětská literatura a čtenářství, Časné zásahy do vývoje čtenářství a učení, Psaní jako podpora k čtení a učení, Nadaní čtenáři, Knihovny a čtenářství, Čtenářství, gramotnost a demokracie, Potíže ve čtení, Školy, kde vzkvétá čtenářství, Příprava učitelů, Informační technologie a čtenářství, Mluvený jazyk, Procesy čtení a porozumění v četbě, Primární čtení atp.

Ve světě informačního přetlaku na nás doráží otázka „Může se student stát vyspělým čtenářem, aniž by nad texty prožil a řešil konflikty hodnot?" Za touto otázkou stojí obecná zkušenost, že žáci a studenti při plnění školních zadání často kompilují (snášejí na hromadu) informace a úseky textů pomocí počítače a kopírky, aniž by se zabývali jejich obsahem. Prostě to okopírují, slepí a odevzdají, ale nerozumějí.

Jiné prezentace se soustředily např. na vliv způsobů testování na učení i na čtenářské chování studentů a dětí. Práce se sadami kritérií pro hodnocení písemných projevů dětí a studentů byla podobná tomu, jak s kritérii pracujeme v některých kursech u nás, avšak odlišná tím, že zahraniční lektoři na konferenci se téměř nezmiňovali o tom, že by vytvoření a výběr kritérií pro hodnocení práce bylo zčásti a předem svěřeno i studentům nebo žákům.

Přínosné byly ty dílny, kde lektor uměl propojit své výzkumové výsledky s aplikací ve školní praxi. Zaujalo mě také zkoumání o tom, jak souvisí porozumění větě nebo úseku textu se schopností čtenáře rozpoznat a vyloučit možné chybné interpretace významu. Čtenář má nejen vědět, co text znamená, ale aby se k tomu vůbec dobral, musí také umět rozpoznat, co text neznamená, přestože povrchní čtení mu některé falešné významy naznačuje a nabízí.

Myslím, že je dobře, že se dost času věnovalo dílnám nebo přednáškám, kde se přístup ke vzdělávání a rozvoj čtenářství i funkční gramotnosti spojoval s vlivem na demokratický vývoj společnosti. Otřesné informace z krajin, kde vládne mor (např. Jižní Afrika - HIV), nás uzemní, kdykoliv si myslíme, jak špatně se my Češi máme.

I témata našim podmínkám spíše vzdálená jsou užitečná: Například neblahý vliv testování na to, jak se chovají žáci a jak vyučují učitelé v těch státech, kde zavedli standardizované a jednotné přeměřování studentů na konci studia. Zajímavé informace přicházejí zejména z Anglie, kde jednotné, ač velmi rámcové osnovy zavedli před 10 lety, kde však testovací a administrativní příkazy k provádění Národního kurikula jsou tak podrobné, že prakticky znehodnocují roli učitele, odrazují učitele od samostatnosti a angažovanosti ve výuce a dokonce poškozují pracovní soustředění dětí, protože se učitel musí více zabývat plněním časových a procedurálních předpisů než dětmi samotnými a jejich učením... Nepřipomíná nám to něco? Musíme si dát pozor, aby nové projekty Ministerstva nedopadly podobně...

Mnohé příspěvky na konferenci ukazovaly, jak mezi výzkumníky, učiteli i politiky vzrůstá vědomí toho, že děti a studenti se v učení i ve čtení chovají každý jinak, velmi různě, individuálně, a jak je důležité, aby tyto rozmanité postupy byly respektovány učiteli i školou, jestli máme dosáhnout stavu, v němž ty děti, které se učí jinak, než je zvyklá paní učitelka, nebudou diskriminovány v přístupu ke vzdělání. Spoustu dětí totiž škola odradí od studia prostě tím, že se s nimi chce učit způsobem, který pro jejich hlavu a pro jejich zvyklosti z domova není přijatelný a zvládnutelný!

Konferenci uspořádal evropský výbor IRA spolu s irskou organizací RAI (Reading Association of Ireland). Zúčastnilo se jí zhruba 450 lidí z Evropy, USA a také z několika postkomunistických států - Moldávie, Lotyšsko, Estonsko, Česká republika, Albánie, Polsko, Slovensko, Rusko (potkali jsme pár známých lektorů nebo koordinátorů z RWCT).

Proběhlo celkem 114 zasedání po 90 minutách v různých sekcích, v rámci některých zasedání se konaly dvě prezentace po 45 minutách.

Vše se konalo v Dublinu v prostorách úplně nové Dublin City University, kde bylo poskytováno i ubytování – spíše jen takové studentské, a jídlo jsme si kupovali v studentské kantýně. (Dublin má kromě toho i starobylou Trinity College.)

Příští konference IRA pro Evropu bude v Estonsku v roce 2003. Tam se určitě dostane od nás víc lidí, nejspíš tam bude i překlad do ruštiny nebo referáty v ruštině, a doufáme, že se tam i více prosadí komunikativní a interaktivní vedení dílen. Důležité však bude i to, aby zájemci o účast měli o čem strhujícím referovat. Doposud naše výuka a výchova ke čtenářství i naše kursy Kritického myšlení takových zkušeností a témat nabízejí hodně.

(Obraťte se včas na dr. R. Wildovou z Katedry primární pedagogiky PedF UK v Praze 1, Rettigové 4.)

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz