Knihovny na školách - dílny čtení a informační výchovy

Božena Blažková

S výukou čtení nedílně souvisí i potřeba mít na škole dostatek vhodných knih ke čtení. To znamená mít  dispozici knihovnu s fondem mj. přizpůsobeným i potřebám výuky čtení.

Když se podíváme do historie zjistíme, že společně s prosazovanou povinnou školní docházkou se na školách objevují i žákovské knihovny s knihami určenými pro četbu mimočítankovou. Knihovní řády a pravidla výběru knih do žákovských knihoven byly stanoveny výnosy z let 1871 a 1875. Už výnos z roku 1919 ukazuje na novou tendenci „levného a hodnotného nákupu knížek téhož spisovatele ve více výtiscích, aby se jich mohlo vhodně použíti při četbě mimočítankové.[i]

V souvislosti s vydáním nových školských zákonů byla v roce 1979 schválena Instrukce MŠ ČSR O školních knihovnách. Tyto knihovny byly podle zákona z roku 1959 nedílnou součástí tzv. jednotné sítě knihoven a jejich činnost se zaměřovala zejména na oblast doplňování,  zpracování knihovního fondu a oblast kulturně výchovné činnosti a práce s informacemi. Metodickou a odbornou pomoc zajišťovali knihovníci veřejných knihoven. Na školách byla zvlášť budována  knihovna učitelská a zvlášť knihovna žákovská. Pro oba typy knihoven byla pro základní školy stanovena optimální struktura skladby knihovního fondu 50% beletrie a 50 % naučné literatury. „Práce se stala organickou součástí celého procesu výchovy a vzdělávání dorůstajícího pokolení jak ve škole, tak mimo ni. Ve škole  se děti seznamují s knihou, především s učebnicí, ve všech učebních předmětech , zejména v hodinách čtení a literární výchovy. Střediskem soustavné a systematické práce s knihou se však musí stát školní knihovna.“ [ii]

Postupně  se dostává do popředí výchova k práci s informacemi. Je vydávána řada odborných příruček určených nejen učitelům na školách, ale i knihovníkům veřejných knihoven. Byl vytvořen systém knihovnických lekcí, nazývaných Knihovnická a bibliografická příprava mládeže. Problémem těchto lekcí byla popisnost a snaha vychovávat děti spíše k orientaci v knihovnách a katalozích než k samostatné práci s informacemi.

V souvislosti se změnami ve společnosti a nastartováním změn ve školství  nastává po roce 1989 nový zájem i možnosti využití a aktivizace školní knihovny. Je zájem o zkušenosti ze zahraničí. Do povědomí odborníků se dostává Doporučení UNESCO pro plánování školních knihoven a mediaték. „Školní knihovny jsou ve všech státech školskými zařízeními, ve velké většině zaměřují svoji činnost na výchovu v rámci vyučování. Působí jako studijní, informační a čtenářská centra školy.“ [iii] /cit. 6

V odborném tisku se stále častěji objevují články zaměřené na budování školních knihoven. Výzkumný ústav pedagogický pořádá seriál seminářů zaměřených vytváření školních mediaték. Postupně se ukazuje  potřeba  profesionalizace školních knihoven. Touto cestou se na příklad dala Základní škola Lipky v Hradci Králové a Základní škola Závodu míru v Pardubicích. První ze jmenovaných škol se zaměřila zejména na oblast informační. Knihovna je plně automatizována a medializována. Žáci i učitelé zde mají možnost pracovat s moderní technikou a plně nabídku knihovny využívají nejen ve výuce, ale i ve volném čase.

Druhá jmenovaná škola - Základní škola Závodu míru v Pardubicích, na které již pátým rokem působím jako profesionální knihovnice se dala trochu jinou cestou. Cíl - zpřístupnění knihovny dětem po celou dobu školní výuky a využívání knihovny v rámci jednotlivých předmětů je stejný. Ráda bych Vás nyní stručně seznámila s některými zkušenostmi naší školy a knihovny.

Celodenní provoz vytváří na škole čtenářské klima a prostředí, které v dětech podporuje zájem o čtení a motivuje je k samostatnému vyhledávání informací. Žáci zde vypracovávají zadané práce a připravují se na hodiny. Často využívají možnost přinést do výuky na ukázku literaturu k právě probíranému tématu. Každá třída má své třídní knihovníky, kteří se pravidelně jednou měsíčně scházejí a následně informují třídu o nových knížkách a akcích knihovny. V rámci výuky zde pod vedením knihovnice probíhají hodiny informační výchovy pod společným názvem „Učíme se učit se“. Dále jsou organizovány literární pořady, besedy s autory dětské literatury a zajímavými osobnostmi regionu. V rámci volného času pracuje při knihovně několik kroužků a klubů. Jsou pořádány i literární procházky a výlety.

Celou svou činností se knihovna snaží o vytváření pozitivní motivace ke čtení a o vytváření pocitu slavnosti a krásy čtení. Pravidelně jsou organizovány Slavnosti slabikáře, Společná čtení pro rodiče a děti, akce Dočítáme čítanku, Tématické hodiny čtení nebo Seriálové čtení. Velmi oblíbené jsou i ankety - Co čtou moji rodiče, Jaká knížka byla pod vánočním stromečkem, Čteme všichni - nejčtenější knížka roku. U všech těchto aktivit je zřejmé, že se zájem dětí o knížky zvyšuje při každé návštěvě knihovny.

Velký posun v činnosti knihovny a jejím zapojování do výuky nastal v roce 1998, kdy jsem  jako jediná knihovnice měla možnost absolvovat projekt Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT). Ve spolupráci s učiteli se nyní snažím systematicky vést děti k samostatnému přemýšlení, vzájemné diskusi a spolupráci. Nové metody a postupy, které jsem se naučila v kursu postupně zařazuji nejen do již dříve organizovaných hodin informační výchovy, ale i do jednotlivých předmětů. Vznikají tak dvou až pětihodinové miniprojekty, ve kterých dochází k mezipředmětovým a mezitřídním vazbám. Na základě těchto projektů se snažíme i o vrstevnické učení. Knihovna zde sehrává roli organizátora a koordinátora a je dětmi i učiteli plně využívána.

Pod dojmem z Dílny čtení RWCT  se mi podařilo zorganizovat pravidelné hodiny čtení všech tříd NŠ . Nejméně jednou za měsíc vedu hodinu čtení přímo v knihovně. Začínali jsme diskusí v kruhu - co jsme přečetli o prázdninách, komu bychom přečtené knížky doporučili a proč. Některé děti nepřečetly ani jednu knížku s argumentem, že je čtení nebaví. Nevstupovala jsem do diskuse a nechala jsem dobré čtenáře vysvětlit, proč je čtení nejen zábava, ale i poučení. Ukázalo se, že děti jsou daleko vnímavější k argumentům a názorům spolužáků než k vysvětlování dospělých. Následovalo zjišťování rodinného čtenářského zázemí. Děti měly za úkol zjistit jaké knížky četli rodiče, když byli dětmi. V některých rodinách to byl problém, v řadě rodin však tento dotaz připravil doma pěknou chvilku povídání o čtení a řada dětí si chtěla přečíst knížku, která se líbila jejich rodičům. Další společná hodina byla zaměřená na zaznamenávání přečteného. Děti se samy vzájemnou diskusí přesvědčovaly, proč je důležité naučit se poznamenávat si přečtený text - nejen pro lepší zapamatování, ale i pro lepší porozumění textu. Důraz byl kladen i na vlastní zážitky z četby. A tak se postupně začínají tradiční čtenářské deníky měnit v osobní  záznamy přečteného. Výsledkem je, že děti samy začínají sledovat svůj vlastní čtenářský rozvoj. S jednou třídou jsme dokonce zkusili i psaní záznamu formou dopisu knihovnici. Dětem se tato forma docela zamlouvala, protože měly konkrétního adresáta a tedy i důvod ke psaní. Složitější už bylo moje odpovídání na jednotlivé dopisy, ale i to se dalo zvládnout.  Oblíbenými se staly čtenářské dílny - hodiny volného čtení v knihovně. Při těchto hodinách je v knihovně takový klid, že kolemjdoucí učitelé ani nechtějí věřit, že je uvnitř celá třída. Aktivit inspirovaných projektem RWCT  je samozřejmě daleko více. Při této konkrétní práci ve školní knihovně si stále více uvědomuji jak je pro děti důležité naučit se „dobře“ samostatně a kriticky číst a myslet. Teprve na tento pevný základ je možné stavět dál. Informační výchova musí děti hlavně naučit vyhledat, vybrat, zpracovat a smysluplně využít potřebnou informaci. A k tomu děti potřebují dovednost  čtení a kritického myšlení .

Moje konkrétní zkušenost ukazuje, že do budoucnosti by se na základních školách měly budovat  knihovny, které budou zároveň čtenářskými, studijními i informačními centry. Postupná profesionalizace školních knihoven pomůže vytvořit na školách čtenářské klima a prostředí, ve kterém budou mít děti možnost nejen nalézat nové informace, ale i formulovat své vlastní názory. Děti se tak budou učit nejen znalostem, ale budou si vytvářet i své vlastní postoje, získávat potřebné životní dovednosti a naučí se vzájemné spolupráci a toleranci. Naší společnou snahou by měla být taková školní knihovna, která umožňuje dětem číst, pracovat s klasickými i multimediálními encyklopediemi a využívat Internet.

Otázky vzdělávání a výchovy se v současné době dostávají v České republice do popředí zájmu vzhledem k potřebám přizpůsobit se normám Evropské unie. V těchto souvislostech bude zapotřebí co nejdříve realizovat v českých školách i nejnovější  Manifest UNESCO o školních knihovnách a informačních střediscích.

Poznámky:

[i] Pech,O.: Příruční slovník pedagogický. Praha, Čsl. grafická Unie a.s. 1927

[ii] Petrtýl, M. - Šlampová, J.: Příručka pro školní knihovny. Základní směrnice a metodické pokyny pro budování, správu, vedení a činnost školních knihoven. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1986

[iii] Trnka,B.: Knihovnická a bibliografická příprava mládeže v knihovnách. Úvod k realizaci dlouhodobého programu výchovy čtenářské kultury a návrh osnov pro funkční model systému. Praha, Státní knihovna ČSR 1980.                         

Literatura:

Filipová, M.: Práce s informacemi ve vyučovací hodině. Praha, OBIS PF UK 1986.

Filipová, M.: Výchova k práci s informacemi na základních školách. Metodická přiručka pro učitele. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1989.

Školní knihovny v zahraničí. Zprac. L. Čumplová a I. Kuhnová. Praha, Ústav pro informace ve vzdělávání 1991.

Autorka pracuje jako knihovnice na Základní škole Závodu míru v Pardubicích.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz