Definice náboženství

Alena Plíhalová

Charakteristika: Ukázka hodiny z diplomové práce Judaismus, křesťanství, islám ve výuce na SŠ

Cíl hodiny:  Problematika náboženství se dotýká mnohých společenskovědních disciplín, a tudíž i oborů, se kterými se studenti seznamují v předmětu ZSV. Učební osnovy parcelují probíranou látku do jednotlivých nauk – psychologie, filozofie, sociologie atd. Toto rozčlenění studentům umožňuje, aby se seznámili se základy těchto nauk. Při takovémto jednostranném pojetí učitelé i studenti často zapomínají na globální pohled na společnost, na různá stanoviska k probíraným jevům. Studenti jevy analyzují, mnohdy jim není dán prostor pro syntézu. K vytváření celkového pohledu může přispět řešení komplexnějších problémů, např. téma rodiny, kriminality, vědy aj. K takovémuto komplexnímu problému bezesporu patří i náboženství. Jeho studium není náplní pouze religionistiky a teologie, ale i filozofie, etiky, psychologie, sociologie, státovědy a dalších disciplín – historie, geografie, literatury, estetické výchovy. Cílem této hodiny je tedy pohled na náboženství z různých hledisek pomocí definic autorů různých zaměření.

Cíl, kterého by studenti měli během hodiny dosáhnout, spočívá v tom, že se snaží orientovat v různých názorech, učí se zastávat určité stanovisko a obohacují se nejen myšlenkami uznávaných autorit, ale i svých spolužáků. Na konci hodiny by měli být schopni vytvořit své systémové pojetí náboženství, které bude v dalších hodinách obohacováno o další vztahy a prvky.

I. EVOKACE

Hodinu lze zahájit diskusí nad mapou, ve které jsou zakresleno rozšíření jednotlivých světových náboženství nebo diskusí o náboženském vyznání obyvatel ČR1. Jako další možný námět je i citace zajímavého úryvku z novin či knihy:

V současné době se mnoho jistot moderní civilizace hroutí, svět se ocitl v krizích, ze kterých se těžko dostává pomocí zděděných prostředků. Všude se volá po alternativních řešeních: alternativní pedagogika, medicína, politika atd. K  postmodernímu kulturnímu pohybu patří také nová otevřenost vůči náboženským a duchovním zájmům. Část mladší generace, podle některých šetření zejména středoškoláků, více v kulturních centrech, méně na venkově, se pídí po podnětech z oblasti náboženství a duchovních směrů. Jednou z podob náboženské obnovy, k níž dochází převážně v mladší generaci, zejména v její vzdělanější části, je jistá forma návratu k praktikování tradičních náboženských směrů. . .Mezi mladým lidmi se objevuje nový příklon k víře, k modlitbě, misijní nadšení a někdy i nasazení v neformální charitativní službě. Tato duchovní obnova bývá provázena silným citovým prožitkem.“2

Krátká diskuse by měla vést k brainstormingu, při kterém studenti zapisují pojmy, které se jim asociují na téma náboženství. Slova studenti  píší velkými a čitelnými písmeny na volný list, se kterým budou pracovat v závěru hodiny.

II. UVĚDOMĚNÍ  VÝZNAMU

Definovat náboženství je věcí složitou, protože tento pojem v sobě zahrnuje nejrůznější jevy a protože spadá do kompetence různých disciplín. Uvádím proto několik definic a úkolem studentů je zvážit jejich klady a zápory a vybrat si tu definici, která nejvíce odpovídá jejich názoru, která je nejvíce oslovila a zaujala. Snažím se proto vyhýbat jasnému hodnocení definic. Náboženství je natolik osobní záležitostí, že raději ponechám na  učitelích komentář k jednotlivým definicím. Komentář doporučuji v podobě otázek, na které si studenti odpoví sami.

  1. Americký psychiatr M. S. Peck píše: „Pokud roste naše sebekázeň, láska a životní zkušenost, prohlubuje se současně i naše chápání světa a vlastního místa v něm… Toto chápání smyslu života je naším náboženstvím. Každý má nějakou představu o světě, světonázor, ať je jakkoli omezený, nepřesný a primitivní; každý má své náboženství.“3 Toto individuální náboženství je ovlivněno rodinou, kulturním prostředím, zkušenostmi a dalšími faktory.
  2. Proti této definici stojí pojetí náboženství u I. O. Štampacha. Náboženství podle něj nevyjadřuje pouze vztah ke skutečnosti, ale je to i veřejný postoj, jakási skořápka kolem duchovního života, který tvoří jádro. Někdy ale náboženství, pokud je příliš těsné a uzavřené, udusí své jádro.4
  3. L. Feurbach se snaží redukovat teologii na antropologii. Bůh je v podstatě esence samotného člověka. Člověk v dějinách promítal svou pravou esenci ze sebe, učinil z ní nadpřirozený předmět, který vybavil všemi vlastnostmi po nichž sám toužil. Tajemstvím náboženství je tedy člověk. Tradiční náboženství je podle Feurbacha stav sebezdvojení, odcizení člověka sobě samému.Bohem člověka se musí stát člověk.5
  4. Pro Marxe je náboženství jako ideologická nadstavba materiálně ekonomické základny odrazem negativních, odcizujících výrobních vztahů. Vykořisťování v třídní společnosti vede člověka k tomu, aby svou pravou skutečnost promítal do fantastického nadpřirozena. Náboženství je povzdech utlačeného tvora. Je to „opium lidu“. Náboženství je iluzorní štěstí lidu.6
  5. Zakladatel psychoanalýzy S. Freud spatřuje počátek náboženství v oidipovském komplexu. Za Bohem se skrývá postava otce. Představa Boha je projekce vztahu dítě – otec. Osobní Bůh není nic jiného než povýšený otec. Všemohoucí, spravedlivý Bůh a dobrotivá příroda se jeví jako sublimace otce a matky.7
  6. E. Fromm připouští, že určitým způsobem prožívané náboženství přispívá k rozvoji osobnosti. Náboženství je výrazem vrozené potřeby orientace v hodnotách a potřeby úcty.8
  7. Německý ekumenický teolog H. Küng říká: „Náboženství se v nějaké tradici a společenství živě uskutečňuje (prostřednictvím učení, étosu a většinou i ritu ) jako sociálně a individuálně realizovaný vztah k něčemu, co překračuje či zahrnuje člověka a jeho svět : k nějaké – ať už jakkoli pochopené – nejzazší pravé skutečnosti (absolutnu, bohu, nirváně …). Na rozdíl od filozofie jde v náboženství zároveň o poselství spásy a o cestu spásy.“9

III. REFLEXE

POZNÁMKY

1 Pavlincová, H. :Slovník- judaismus, křesťanství, islám. Mladá fronta, Praha 1994, s. 336.
2 Štampach, I. O. : Náboženství v dialogu. Portál, Praha 1998, s. 138.
3 Peck, M. S. : Nevyšlapanou cestou. Odeon, Praha 1993, s.149.
4 Štampach, I. O. : A nahoře nic…Portál, Praha 2000, s. 31.
5 srov. Anzenbacher, A. :Úvod do filozofie. SPN, Praha 1991, s. 267-269.
6 srov. tamtéž, s. 269.
7 srov. tamtéž, s. 271.
8 Štampach, I. O. : Náboženství v dialogu. Portál, Praha 1998, s. 24.
9 Küng, H. : Křesťanství a islám.

Autorka je studentkou 5. ročníku občanské výchovy na Pedagogické fakulty MU. Příspěvek  je součástí diplomové práce "Judaismus, křesťanství, islám ve výuce na SŠ" (vedoucí diplomové práce je didaktička PhDr. Jana Skácelová)

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2040 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz