Využití mezipředmětových vztahů na SOŠ

Bohdana Černá

Učím na SOŠ v Plzni. V 1. ročníku mají studenti tři hodiny týdně předmět český jazyk a literatura a dvě hodiny týdně předmět dějepis. Ačkoli někteří loňští prváci měli dobré vstupní všeobecné znalosti ze základní školy, nedovedli je na začátku školního roku úspěšně prezentovat. Bránil jim v tom především ostych mluvit před ostatními, někteří mají navíc specifické poruchy učení. Situace se změnila během počátečních měsíců – od začátku školního roku jsme začali používat některé metody z programu RWCT – KM.

Metody KM využívám i v jiných ročnících, ale největší skok vpřed jsem zaznamenala právě u studentů 1. ročníku. Co je nejdůležitější, poznali i oni sami a dokázali to říci nahlas.

Během března jsme podle tematického plánu měli probírat humanismus a renesanci, ideální bylo tedy propojit český jazyk, literaturu a dějepis. Zvolila jsem pro toto téma formu přibližně dvouhodinového projektu.

Téma projektu: Projevy humanismu a renesance v oblasti umění, vědy a běžného života

Cíle v oblasti dovedností:

Cíle v oblasti postojů:

Cíle vědomostní:

Metody: krátkodobý jednoduchý projekt, brainstorming, myšlenková mapa, skupinová práce, v – ch – d (vím – chci vědět – dozvěděl jsem se)

Pomůcky: školní počítač, smarttabule (jednu máme nainstalovánu v učebně fyziky), veškeré přístupné zdroje informací – encyklopedie, internet, návštěvy muzeí, historických památek u nás i v cizině…

Časová náročnost: minimálně jedna dvouhodinovka a dva týdny domácí příprava

Průběh práce

V hodinách dějepisu na začátku března jsme opakovali znaky rozvitého feudalismu (asi 20 min.) tak, abychom ve zbývající části hodiny mohli začít s odlišným pojetím světa, náboženství, vědy. Na tabuli jsme zapsali pojmy humanismus a renesance.

Využili jsme metody brainstormingu (studenti ji už v tuto chvíli dobře znali, práce jim netrvala dlouho). Studenti si vybavovali, co už vědí – anebo si myslí, že vědí – o humanismu a renesanci. Získávala jsem tak vstupní informace, jaké znalosti o tomto uměleckém i životním stylu mají, a získávali je i studenti sami. Jednotlivci si nejprve zapisovali do sešitu, poté pracovali ve dvojicích, pak vytvořili čtveřice. Ptali jsme se, která čtveřice má více než šest pojmů, dobrovolný zástupce aktivní čtveřice přečetl poznámky, které společně sepsali, další čtveřice doplňovaly.

Pojmy na tabuli průběžně zapisoval jeden ze studentů, ostatní kontrolovali, zda je jejich pojem zapsán. Potom jsme pojmy společně logicky členili do myšlenkové mapy, kterou jsme zapsali na tabuli. Pro zjednodušení uvádím jen nejzákladnější kategorie, které si žáci vybírali.

[grafika vypuštěna]

Studentům jsem dále sdělila, že budou pracovat ve skupinách, v nichž si pro své kolegy připraví prezentaci své práce. Témata skupinových prací si studenti vybrali z myšlenkové mapy. Myšlenkovou mapu tvořili sami, vybírali si tedy oblasti, o nichž něco věděli a jež je zajímaly. Studenti jsou zvyklí vytvářet skupiny samostatně podle svých znalostí a zájmů, takže jsem brzy mohla zapisovat zájemce o jednotlivá témata. Úkoly ve skupinách si tato třída rozděluje rovněž sama, např. dva studenti se podílejí na sběru informací, další pracují na jazykové úpravě, další na logickém řazení informací, na grafické úpravě apod. Tuto činnost dělají opakovaně, vědí, pro který úsek projektu je kdo vhodný. (Je pravda, že u jiných tříd, zvláště ve 4. ročníku, narážím na větší pasivitu.)

Společně jsme formulovali postup práce a to, co nás čeká:

Ve třídě je 31 studentů, skupiny se vytvořily po 4–6 členech podle obsáhlosti tématu. Sami si stanovili postup práce. Na práci měla každá skupina dva týdny, v jejichž průběhu mohli žáci konzultovat se svými spolužáky a se mnou buď ústně nebo mým školním e-mailem. Toho někteří i využili. Ve škole máme k dispozici smartboard, žáci jej znají a umějí s ním pracovat, takže prezentace byla zaměřena na využití této pomůcky, skupiny připravily prezentaci na disketě.

Při prezentaci vedoucí skupiny hovořil za skupinu, další obsluhoval počítač a ukazoval podrobnosti na ,,smarttabuli“.

Pozn.: Jeden student se ptal, zda zápis patří do českého jazyka a literatury či do dějepisu. Další mu odpověděl, že to patří do obou předmětů. Nakonec jsme se dohodli, že zápis pořídíme do dějepisu.

Drobné nedostatky a chyby při prezentaci jsme opravovali hned, studenti si zapisovali poznámky. Zvolili jsme zápis pomocí v – ch – d. Studenti využili základní znalosti z myšlenkové mapy a především nové informace z prezentací. Zápisky si tvořili průběžně. Na začátku prezentace si posluchači zapsali do sloupce „v“, co už vědí o podtématu, na kterém skupina pracovala a jež se chystala prezentovat, a do sloupce „ch“, co by se o něm chtěli dozvědět, a pak si během prezentace doplňovali sloupeček „d“.

K právě prezentující skupince měli téměř vždy dotazy, většinou věcného charakteru.

Práci každé skupiny jsme hodnotili zvlášť, hodnocení bylo prosté, ale výstižné, např.: „měla zvučný hlas, tak jsem jí rozuměl“, „zapamatoval jsem si…“, „líbily se mi renesanční štíty domů“„tahle skupina měla moc textu, málo obrázků“ apod. Dobrá poznámka byla také to, že se potvrdilo, že někdy méně znamená více, nejsou pak přesyceni informacemi. Žáci jsou zdravě kritičtí, vyhodnotili skupinu, která pracovala podle nich nejlépe, mně ,,nezbylo“ nic jiného než souhlasit. Členové nejlepší skupiny dostali 1, vedoucí ostatních skupin také, členové plus za aktivitu. Ve skupinách sami přiznali, kdo se na práci podílel nejvíce. Ti, co byli nemocní a část své práce odvedli doma, poslali svůj díl po spolužácích – možná to způsobil jejich pocit odpovědnosti, ale také vědí, že aktivita a zájem jsou vždy hodnoceny (nezájem samozřejmě taktéž).

Nové poznatky mají zapsány, teď jen zapíšeme postup práce po prezentaci:

Ačkoli jsem měla z projektu trochu obavy, že studenti nebudou dostatečně aktivní (pouze jedna skupina nebyla připravena) a že nebudou schopni vybírat podstatu od ,,omáčky“,

překvapilo mne, že jsme téma spíše nemohli pro zájem opustit. Prezentace a hodnocení nám sice zabraly minimálně dvě vyučovací hodiny (nepočítám přípravu myšlenkové mapy), ale zájem byl skutečně dost velký. Myšlenky humanismu jsme navíc pak dobře hledali v literárních ukázkách v následujících hodinách literatury (kupř. při rozboru ukázky z Dekameronu od Boccaccia si vzpomněli na kolébku renesance – Florencii, odkud autor pocházel, na praktičtější pohled na život, na téma lásky, žen apod.).

Na závěr žáci odpovídali na papírek anonymně na dotazy:

Vybrala jsem nejčastější odpovědi:

Nejvíc mne bavila móda. – Nevadí mi dělat ve skupinách. – Baví mi dělat ve skupině, nerad mluvím nahlas, ale rád hledám na PC. – Umím si už dělat přehledné poznámky. – Lépe si to zapamatuji (neslyším stejný hlas). – Už umím mluvit nahlas a pomalu. – Tohle bylo dobrý. – Normální učení mě moc nebaví, chce to občas změnu.

Pouze dvě studentky měly návrh na zavedení zvláštního sešitu na kritické myšlení kvůli poznámkám, ostatní nesouhlasili (to je i můj názor – více by se zapomínalo).

Dříve jsem někdy téma humanismu a renesance učila na základě poměrně kvalitního videodokumentu, otázky jsem vždy zadávala předem, pak studenti zhlédli film (asi 25 min.), poté měli čas na dopsání odpovědí, potom následovala společná kontrola odpovědí. Žáci se na dokumenty dívají rádi, ale časová náročnost je tam také poměrně značná, pokud chceme, aby znali podstatu i vybrané zajímavosti (ty jim ale v tomto případě předkládáme jako na talíři).

Přiznávám, že sledovat, kontrolovat (ne všechny texty, obrázky byly bez chyb), porovnávat, hodnotit žáky v průběhu dvouhodinovky je pro učitele poměrně hodně náročné. Porovnávané znalosti, schopnosti a především dovednosti žáků však hovoří pro metody KM. Ostatně – proč žákům i studentům nabízet naservírovaný talíř, když oni sami si ho mohou pěkně naplnit!

Mým učitelským záměrem bylo vyzkoušet si, jak propojit komunikační výchovu jako složku českého jazyka s výukou historie – konkrétně učit žáky výše vypsaným dovednostem na látce z historie. Přestože se v prezentacích studentů vyskytovaly drobné věcné i gramatické chyby, záměr se v základu prokázal jako přirozené propojení obou předmětů.

Autorka je učitelka na SOŠ stavební v Plzni.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz