Jonáš a velryba

Podle Knihy Jonášovy

Jonáš se jako obvykle pustil do své každodenní práce, když tu k němu promluvil Hospodin: „Jonáši, chci, abys odešel do města Ninive. Tamní lid je velmi hříšný a ty mu oznámíš, že jeho město se vším, co je v něm, bude zničeno."

„Proč sis vybral zrovna mne, Pane?" tázal se Jonáš zaraženě. „Proč mám já, prostý izraelský Žid, jít kázat o Bohu lidem, které neznám, kteří žijí daleko odtud a dokonce ani nejsou Židé a v tebe nevěří? A kromě toho ty jsi Bůh laskavý a milosrdný a nikdy bys celé město nevyhladil."

A tak se Jonáš rozhodl, že nepůjde. Obával se však Božího hněvu a pokusil se před ním uprchnout lodí do Taršíše, na opačnou stranu od Ninive. Loď vyplula a Jonáš v podpalubí usnul.

Náhle vypukla prudká bouře a lodi hrozilo ztroskotání. Lodníci se báli a úpěli každý k svému bohu a házeli do moře části nákladu, aby jí odlehčili. Jonáš však šel do podpalubí a usnul. Ale  kapitán za Jonášem došel a zatřásl jím: „Vstávej a modli se jako my," vybídl ho, „snad se tvůj Bůh ustrne." Když bouře neustále sílila, rozhodli se lodníci, že určí losem, kvůli komu z nich je postihlo toto neštěstí. Los padl na Jonáše. „Po­slyšte," řekl Jonáš námořníkům, „já vím, že je to moje vina. Prchám před tváří Hospodina. Bude nejlíp, když mě hodíte přes palubu."

Námořníci to nechtěli učinit, veslovali ze všech sil a snažili se dostat zpět na pevninu. Uragán však zuřil stále víc a jim nezbylo než Jonáše hodit do moře. A vichr se ihned utišil.

Jonáš se nejprve vznášel na vlnách, ne však dlouho. Připlula k němu velryba, spolkla ho a po tři dny a tři noci ležel v jejích útrobách. Modlil se a sliboval, že poslechne vůle Hospodinovy. Potom jej velryba živého a zdravého vyvrhla na břeh.

Bůh mu znovu přikázal jít do Ninive a Jonáš tentokráte ihned poslechl. Přišel do velikého města, procházel jeho ulicemi a volal: „Do čtyřiceti dnů bude Ninive zničeno!"

Lidé, kteří jej slyšeli, se polekali, neboť věřili v Boží moc. Zavedli Jonáše ke králi a ten přiká-zal, aby každý muž a každá žena prosili Boha za odpuštění svých hanebných skutků a rozhodli se postit, nosili žíněné oděvy a začali vést nový život. Bohu se jejich modlitby zalíbily a Ninive ušetřil.

Jonáš se však na Boha rozhněval, měl pocit, že z něj udělal hlupáka. „Věděl jsem celou tu dobu, že je nevyvraždíš," reptal. Odešel do pouště a posadil se tam, aby mohl pozorovat, co se bude dít. Slunce pálilo k nevydržení, a tak Bůh nad ním dal vyrůst stromu, aby Jonášovi poskytl stín. Druhý den však strom zvadl a uschl, Jonáše slunce tak spálilo, že vážně onemocněl.

„Je mi líto toho stromu, žil tak krátce," říkal si Jonáš, „nejraději bych umřel i já."

A tehdy k němu Hospodin vlídně pro­mluvil: „Je-li ti líto toho stromu, který jsi ani nevysadil ani nezaléval, oč větší žal bych musel cítit já, kdybych zničil Ninive, to velké město, v němž žije víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedli rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka. Moje láska je větší nežli tvá. Odpouštím těm, kteří se kají, a přináším útěchu všem."

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 1815 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz