Záznamy o četbě, které se osvědčily

Kateřina Šafránková

Podvojný deník

Existují jistě různé druhy čtenářských záznamů. Mně osobně se při četbě osvědčil podvojný deník, který mě svou formou nutí nejen k přemýšlení o textu, ale i k jeho intenzivnějšímu prožívání. To má za následek, že si celkové vyznění knihy i některé detaily dobře zapamatuji. Při své výuce jsem k tomuto typu záznamu pochopitelně inklinovala a snažila se studenty přesvědčit o jeho efektivnosti. Bylo ale velmi obtížné přimět studenty k tomu, aby si zaznamenávali svoje otázky, postřehy a názory už během četby. Většinou je dopisovali až po dočtení celé knihy, čímž se zbavili možnosti písemně reflektovat například to, jak se vyvíjí příběh nebo jak se mění jejich názor na jednotlivé postavy. Přemýšlela jsem tedy, jaké jiné druhy záznamů o četbě by se daly použít, aby se tento problém eliminoval.

Před a po

Tuto metodu jsem si pro sebe zjednodušeně pojmenovala před a po, ale tento název nevystihuje, o co přesně se jedná. Student má za úkol vytvořit pět či více souvislých záznamů o knize, přičemž první záznam by měl vyjadřovat očekávání, která v něm text vyvolává, aniž by bylo přečteno o mnoho víc než jméno autora a název knihy. V této části mě zajímá, proč si student knihu vybral (protože je tenká, jsou v ní obrázky, něco jsem o ní slyšel, doporučil mi ji kamarád, je na seznamu povinné četby atd.) a co od ní očekává. Leccos se dá odhadnout z názvu nebo si student knihu prolistuje a přečte si jeden odstavec, někdy zná ze školy několik podrobností apod. Ve druhém až čtvrtém záznamu, které by měly vzniknout v průběhu četby, se student vrací ke svým očekáváním a komentuje, jak se vyvíjejí. V posledním záznamu, který vzniká až po přečtení celé knihy, přichází na řadu rekapitulace – je nutné se znovu zamyslet nad prvním odstavcem, vyjádřit se k němu a připsat i pár vět o knize jako takové (proč se mi líbila, proč nikoli). Tato metoda vyhovuje studentům více než podvojný deník. Jednak záznam více připomíná klasický čtenářský deník (téměř souvislý text), jednak studenti nemusejí opisovat doslovné citace z knihy (jako v podvojném deníku), což jim dává více prostoru k vyjádření vlastních názorů.

Ukázka

G. G. Márquez: Kronika ohlášené smrti

Vybral jsem si tuto knížku, protože jsem se zajímal o autora, o kterém jsme si vyprávěli ve škole. Nevím, jestli to bylo přesně v hodině literatury, ale jméno jsem tam zaslechl a slyšel jsem, že je to zajímavá knížka k přečtení. Tak jsem neváhal, zašel jsem do knihovny, kouknu a vidím, že knížka má jen něco přes sto stránek a tak jsem už dál neváhal a knížku jsem si zapůjčil. Také mě zaujalo, že tento autor je nositelem Nobelovy ceny. Myslím si, že knížka bude nějaký román s detektivním námětem nebo zápletkou. …

Tomáš

Dopis hlavnímu hrdinovi

Na této metodě oceňuji, že vychází vstříc studentům, kteří opravdu nejsou schopni se během četby zabývat ještě psaním. Jsou to buď vášniví čtenáři, kteří se do knihy natolik začtou, že ji nedokážou ani na chvíli odložit, nebo tvrdošíjní odmítači všech novot. Přesto se domnívám, že tato metoda vede studenty k přemýšlení o textu stejně dobře jako ty výše jmenované. Podstata je jednoduchá – po přečtení knihy napsat osobní dopis hlavnímu hrdinovi. V něm je možné vyjádřit jakoukoli připomínku k jeho chování či charakteru, vzdát mu hold, anebo ho zkritizovat, zeptat se ho na nejasnosti apod.

Ukázka

F. Kafka: Zámek

Ahoj K.! Jak se máš? Slyšel jsem o tvé cestě na zámek pana hraběte West Westa. Z doslechu jsem spoustu věcí nepochopil, a proto bych Ti rád položil pár otázek. Tak třeba – když jsi byl v hostinci, kde jsi poznal Frídu, proč ses nepokusil dostat ke Klammovi za každou cenu? Mohl jsi třeba vyrazit dveře a přinutit ho násilnou cestou k rozhovoru. Dále pak – myslíš, že by nebylo možné podniknout nějakou výpravu na zámek úplně sám? Avšak na druhou stranu musím říci, že tvůj rychlý přístup k poznávání Frídina těla byl opravdu znamenitý. …

Ondřej

Plakáty, reklamy a tak dál

Studenti, kteří neradi píšou, vždy pookřejí, když mohou zachytit podstatné informace o knize, včetně vlastních ilustrací, na plakát. Dávám jim také příležitost psát reklamní texty o knihách – pozitivní, pokud se jim text líbil, nebo negativní, pakliže je nijak zvlášť nezaujal. Podmínkou je, že svůj názor podpoří pádnými argumenty a podají základní informace o knize. Oba tyto typy záznamů lze samozřejmě veřejně prezentovat, ve třídě či na chodbě. Je rovněž možné z nich sestavit jakousi orientační příručku pro mladší spolužáky, kteří si pak snáze vyberou tu pravou knihu ke čtení. O knihách, které stojí za přečtení, může několik vět napsat i sám učitel a přidat třeba konkrétní doporučení, pro koho se hodí (např. dobrodružná kniha pro milovníky historie). U mladších studentů se osvědčilo, když měli převést text knihy do podoby komiksu či obrázků a jednoduchých popisů děje ve stylu kramářské písně. V těchto záznamech se však vytrácí studentův vlastní názor.

Seznam četby?

Jako učitelka na šestiletém soukromém gymnáziu jsem řešila dilema, zda vyžadovat po studentech četbu konkrétních děl české a světové literatury ze seznamu povinné četby, který sama sestavím, nebo nechat výběr četby zcela na nich. Nakonec jsem zvolila kompromis. Sestavila jsem pro každý ročník seznam doporučené četby, který jsem okomentovala, aby studenti věděli, co mohou od knih očekávat. Výběr ze seznamu nechávám na nich, mohou si samozřejmě přečíst i jakoukoli jinou knihu, která byla napsána v období, které v daném ročníku podle osnov probíráme. Studenti nižších ročníků, kteří se teprve učí vytvářet záznamy o četbě, si vybírají knihy zcela podle svého vkusu, jsou hodnoceni mírně a snažím se je dovést ke správné podobě záznamu. V podvojném deníku studenti často sklouzávají k pouhé parafrázi děje, vlastními slovy tedy opíšou, co si v levém sloupci z knihy vypsali. Trvá poměrně dlouhou dobu (i několik let), než se záznamy o četbě stanou tím, čím mají být – tedy písemným zaznamenáním procesu přemýšlení o textu. Při hodnocení jakéhokoli záznamu o četbě nikdy nehledím na pravopisnou správnost a výslednou známku vždy doplním písemným popisným hodnocením. U starších studentů se občas stane, že jim připadá jakýkoli seznam příliš omezující. Například je uchvátí Boris Vian a přečtou vše, co napsal. Navíc jim nevyhovuje ani jeden z výše zmíněných záznamů o četbě a vytvoří si vlastní originální čtenářský deník. Je to pro mě vždy velmi osvěžující a inspirativní a nebráním se tomu. Student zabývající se historií raději odevzdá obsáhlou literárněhistorickou studii, z níž přímo čiší jeho obrovský zájem a nadšení. Někdo jiný, mistr jazyka a stylu, vytvoří nad surrealistickým textem surrealistický záznam anebo se v jeho popisu knihy Stařec a moře také zdánlivě nic neděje a to nejdůležitější je skryto pod povrchem.

Ukázka

E. L. Doctorow: Ragtime

Jelikož jsem ragtime nikdy neslyšel, nemám nejmenší potuchy, jak na něj tancovat. A myslím, že by bylo trapné se o to pokoušet.

Po těch pár kapitolách, co jsem přečetl, jsem trochu zmatený. Oněch málo kapitol mi připomíná rozladěné piano. V jedné se zúčastňuji kouzel Houdiniho. V druhé jsem pozván na politický piknik Teddyho Roosevelta. A v dalším soucítím s chudým Tatkem a s jeho děvčátkem. Následující kapitola je o... Ale pochopil jsem, že budu mít co do činění jak se skutečnými historickými postavami, tak s vymyšlenými.

Piano začíná ladit a jednotlivé tóny utváří akordy. Je to nádhera, jak důmyslně a hlavně nenásilně se jednotlivé příběhy různých lidí z nejrozmanitějších společenských vrstev začínají skládat do jediného rytmu. Rytmus doplňuje vstup basové linky. Tou je, jak zjišťuji, důstojný černošský pianista Coalhouse Walker.

Koupil jsem si lístek na velký koncert. Dirigent dává povel a z basového motivu se stává motiv hlavní. Coalhouse mi vyhrává svůj tragický ragtimový rytmus. Já s úžasem poslouchám a ptám se, do jaké míry má cenu stát si za svým. Za cenu života?

Doznívá poslední tón ragtimu a mně dochází, že jsem byl posluchačem lidských dějin. A nyní jsem svědkem jejich následků.

Martin

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2289 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz