Typologie MBTI a škola aneb Co Může Být Také Individualizace

Šárka Miková, Jiřina Stang

Taková normální hodina matematiky. Zadáváte žákům slovní úlohu. Zatímco někteří pečlivě opisují zadání a poté se otázkou: „Mám to dobře, paní učitelko?“ – ujišťují o správnosti každého provedeného kroku, jiní vyřeší úkol rychle v hlavě, zápisem se neobtěžují, psát odpověď je vyloženě otravuje a k tomu následně zjistíte, že při výpočtu použili úplně jiný postup, než který jste minule procvičovali. Znamená to, že ti první jsou méně inteligentní a navíc mají nízké sebevědomí a že ti druzí jsou sice chytří dost, ale ignorují vaši upřímnou snahu naučit je spolehlivé postupy? A ještě jsou tu další žáci, kteří by místo počítání doby, kterou budou potřebovat k jízdě z místa A do místa B, raději tuto cestu přímo absolvovali na kole nebo v nějakém rychlém autě. Počítají, protože musí, ale zpestřují si tento poněkud nudný proces povídáním s kamarádem o výsledcích posledního závodu formule 1 či se snaží podstatu slovní úlohy vyjádřit nějakou vtipnou kresbičkou. Je tu ale ještě jedna skupinka žáků – slovní úloha pro ně není právě atraktivním úkolem, avšak vyřeší ji, protože se snaží učiteli vyhovět, popř. pomoci slabšímu spolužákovi, který si s řešením neví rady. Nejvíce je pravděpodobně zaujme ta část slovní úlohy, kde se bude počítat brzdná dráha auta při srážce s jiným autem – hlavou se jim budou honit barvité představy důsledků takové dopravní nehody a vlhký lesk v jejich očích prozradí soucit, který s jejími účastníky cítí.

Vysvětlení pro tuto a jí podobné situace ve škole nám může poskytnout typologie MBTI. Je velmi bohatým a citlivým nástrojem k odhalování rozdílů mezi lidmi, současně díky poznání těchto rozdílů vede k většímu porozumění a pochopení sebe sama i lidí kolem nás. Autoři této typologie postihují podstatu lidského chování a prožívání ve čtyřech základních dimenzích: první podle toho, kam je zaměřeno naše reagování, zda ven – extroverze (E), anebo dovnitř – introverze (I). Druhá dimenze rozlišuje, jakým způsobem přijímáme informace, jestli prostřednictvím smyslového vnímání (S), nebo intuice (N). Třetí dimenze je o tom, co bereme v úvahu při našem rozhodování – zda spíše objektivní fakta, a preferujeme tudíž myšlení (T), či pocity a hodnoty a naše rozhodování vede cítění (F). Poslední, čtvrtá dimenze ukazuje, máme-li tendenci věci uzavírat (J), anebo je nechávat otevřené (P). Vzájemnou kombinací některých z těchto „písmenek“ vznikají čtyři základní typy temperamentu, které se od sebe liší hodnotami, které vyznávají, a činnostmi, jež preferují. Tyto čtyři typy se dále větví do šestnácti typů, jejich popisu se ale na tomto místě nebudeme věnovat.

Chtít na tak malém prostoru postihnout už jenom to, jak se od sebe liší čtyři základní typy temperamentu v dětství a jak se to odráží ve škole, je od nás velmi troufalé. Při čtení následujících řádek budete mít jistě tendenci porovnávat zde popsané projevy s tím, s čím se setkáváte ve škole u svých žáků. Na některé otázky nedostanete odpovědi prostě proto, že tento popis nemůže být vyčerpávající. Berte jej, prosíme, jako výzvu k zamyšlení nad vlastní výukou – do jaké míry respektujete přirozenost svých žáků, zda poskytujete ve výuce dostatek příležitostí k tomu, aby se uplatnili a své vrozené dispozice co nejlépe využili. Možná vám tento článek může dát odpovědi na některé otázky, které vám doposud vrtaly hlavou, třeba odhalí příčiny některých situací, se kterými se opakovaně ve své učitelské praxi setkáváte.

Protože jsme se typologii MBTI na stránkách Kritických listů věnovali zatím pouze okrajově, pro lepší uvedení do tématu uvádíme každý ze čtyř typů temperamentu veršovaným popisem jeho základních charakteristik.

Lidé prometheovského temperamentu (intuice a myšlení)

Sami sebe pořád tlačí

k tomu, aby znali víc.

„To, co umím, proti světu

je však stále velké nic!“

 

Když je někdo někdy nutí,

klesá jejich nálada.

Nebudou se řídit něčím,

co logiku postrádá.

 

Když s přesnými argumenty

debata se rozpoutá,

můžeme se jimi cítit

zatlačeni do kouta.

 

Rádi věcně diskutují

o logických systémech,

nechtějí se ale hrabat

v pocitových problémech.

Prometheovské děti – malí „racionálové“

Jak v rodině, tak ve škole jsou zpravidla nepřehlédnutelní pro svou neustálou potřebu se něco nového dozvídat, zkoumat, proč a jak věci fungují, proč se některé události dějí. Všechny děti jsou určitým způsobem zvídavé, malí „racionálové“ se však od všech ostatních liší tím, že je neopijete rohlíkem. Na všechny otázky žádají logicky konzistentní odpovědi jdoucí do skutečné podstaty věcí. Pokud sami neznáte na jejich otázku odpověď nebo se vám zkrátka nechce vysvětlovat složité technické či přírodní zákonitosti, obraťte se raději na někoho, kdo dá vašemu dítěti dostatečně fundovanou odpověď. Pokud totiž na otázku: „Proč prší?“ – reagujete: „Aby sis mohl vzít tu novou pláštěnku…“ či metaforickou fabulací, že „obloha pláče“, koledujete si minimálně o pochybovačný pohled a důrazné zopakování otázky. Jestliže na své odpovědi trváte a podobně reagujete i na jiné dotazy, vaše dítě vás bude mít jistě stále rádo, ale příště se se svou otázkou obrátí na někoho fundovanějšího, a budete-li se mu snažit někdy v něčem poradit, jeho shovívavý úsměv odhalí, že vás bere s rezervou přesvědčeno o vaší nekompetentnosti.

Jinak se samozřejmě projevují introvertní a extrovertní „racionálové“. Zatímco introverti si spíše myslí své a pouze z výrazu jejich obličeje poznáte nedůvěru a pohrdání, extroverti přispěchají s nějakou připomínkou či návrhem, jak by se daná věc dala udělat lépe, jindy přímo polemizují s vašim názorem. Nutno dodat, že rozsah jejich vědomostí v některé oblasti může přesáhnout ten váš. Měli byste si před nimi dávat pozor na to, co říkáte – odhalí snadno logickou nekonzistentnost, či naopak najdou souvislost tam, kde vy byste ji nečekali.

Ve 3. třídě paní učitelka vyprávěla dětem o tom, že opilí lidé dělají různé nerozumné věci, třeba vyhazují věci z okna. A plynule navázala směrem k mému synovi: „Když budeš mít na lavici pořád takový nepořádek, vyhodím ti ty věci z okna!“ Dostala, co žádala: „Vy jste snad opilá, paní učitelko?“

Aby vás jako učitele mohli respektovat, musí u vás nalézat podobné vlastnosti, jako mají oni sami – především snahu vědět stále víc a osvojovat si nové dovednosti. Aniž si to uvědomují, denně vás testují. Pokud dojdou k závěru, že někdo jen bezduše omílá naučené pořád dokola, aniž ví proč, neubrání se dát najevo své pohrdání. V podstatě neustále prověřují schopnosti a kvalifikaci pedagogů a současně i svou vlastní kapacitu zvládat nové poznatky.

Jejich přístup ke škole není charakterizován přehnanou pílí, nevyhovují jim rutinní úkoly, podrobné vysvětlování, neustálé opakování, protože většinou napoprvé snadno pochopí, o co jde, a pak se už nudí. Potřebují úkoly, které jsou pro ně intelektuální výzvou, potřebují přicházet věcem na kloub, řešit problémy, nacházet souvislosti.

Přestože navenek dávají najevo, že pro ně nic není problém, že všechno zvládají, a k ostatním se někdy stavějí s přezíravou arogancí, vnitřně jsou velmi zranitelní. Jejich výše zmíněná silná zvídavost je spojena s potřebou učit se nové věci, zdokonalovat sami sebe, stále však mají pocit, že neznají dost, že nejsou v tomto smyslu „dost dobří“. Z toho pak vyplývají jejich pochybnosti o sobě a pro nás dospělé velké riziko při komunikaci s nimi. Naši snahu pomoci jim při odstraňování chyb berou jako nemístnou kritiku a přijímají ji s jakousi nadřazenou nelibostí – o svých chybách dobře vědí, ale nechtějí je veřejně přiznat, protože tím v očích ostatních – a především svých vlastních – bloudí na cestě k dokonalosti. Mimořádně urážlivé a ponižující jsou pro ně psychické i fyzické tresty, neboť porušují jejich svrchovanost a integritu – na takový akt reagují s přehnanou citlivostí. Podobně těžce snášejí posměch a znevažování jejich schopností, protože důstojnost je pro ně nesmírně důležitá.

Bylo mi divné, když si paní učitelka stěžovala, že můj syn použil velmi, ale velmi sprosté slovo, kterým nazval svou spolužačku. Byla jsem až doposud přesvědčena, že taková slova nepoužívá, protože je považuje za stupidní a nedůstojná. S pláčem na krajíčku mi pak vysvětlil, že tímhle slovem zareagoval, když mu řekla, že „nemá mozek v hlavě“. Horší nadávku opravdu nemohla vymyslet..

Lidé dionýsovského temperamentu (SP – smysly a vnímání)

Nepátrají nad významy,

berou život, jaký je.

„Nejlíp se s ním vypořádá,

kdo si nejvíc užije!“

 

Impulz je to, co je řídí,

„…kdopak by se prohry bál?“

Když se něco nepodaří,

oklepou se a jdou dál.

 

Rádi sami testují si,

co jsou schopni vydržet –

skok padákem, vylézt horu

nebo objet celý svět.

 

Akční, rychlí, nespoutaní,

dělaj’ věcí přehršel.

Musíš je však upozornit:

„Termín včera vypršel!“

Dionýsovské děti – malí „hráči“

Jsou popoháněni vnitřními impulzy, a dělají tedy nejraději to, co je právě napadne. Rádi řeší věci „teď a tady“, nikoli to, co bylo, a příliš se ani nezabývají tím, co bude. Pokud ano, tak na úrovni představ, které se mohou velmi rychle měnit. „Hráči“ působí jako nepořádní a chaotičtí, v jejich lavicích je vše v neustálém v procesu. Přestože se snaží přizpůsobit našim požadavkům na úklid, výsledek neodpovídá našemu očekávání nebo mu velmi rychle odpovídat přestane. Chtít po nich, aby to, co právě použili, uklidili předtím, než začnou dělat něco jiného, je zcela v rozporu s jejich přirozeností. Běžně používaný způsob výuky „výklad – procvičení – zkoušení“ jde zcela proti jejich vrozeným dispozicím.

Oni totiž potřebují nejprve „něco dělat“ předtím, než mají celou věc teoreticky zvládnout. Teorie jako takové jim nic neříkají, považují je za suché, nezábavné a nedůležité. Chtějí vědět, k čemu jim „to“ je a co se „s tím“ dá dělat. Pokud se tedy mají k teorii propracovat a pochopit ji, pak nejlépe přes praktické činnosti. Většinou pookřejí tam, kde si mohou něco „naostro“ vyzkoušet. Vykládat jim v chemii, jaké jsou vlastnosti látek, není právě efektivní způsob. Zkuste jim dát krabici plnou různých chemických látek, kádinky, zkumavky, přidejte kahan i zápalky a nechte je experimentovat. Pro svůj klid předtím zkontrolujte funkčnost hasicího přístroje a svou dovednost jej ovládat, vaše obavy se však pravděpodobně nenaplní. A kdyby přece jen ano, můžete se spolehnout, že vše dopadne dobře. Dionýsové jsou totiž mimo jiné mistry krizových situací a velmi rádi a pohotově se obsluhy hasicího přístroje zhostí místo vás.

Poměrně dobře snášejí kritiku, především proto, že si z ní nic nedělají. Nemají sklon se nad sebou hluboce zamýšlet, reflektovat své činy, chybu berou jako náhodné selhání, oklepou se a jdou dál. Ve škole mají často kázeňské problémy, protože se nechovají tak, jak to od nich učitelé (většinou typu SJ) očekávají. Neodevzdávají úkoly včas, nepracují podle návodů, prostě nejedou v těch správných kolejích. Tresty však na ně nemají zásadnější vliv a učitelé se o nich vyjadřují slovy: „Už jsem to vyzkoušel po dobrém i po zlém, nic nefunguje.“ Na 2. stupni dokážou extrovertní odrůdy tohoto typu učitele nejvíc „vytočit“. Klasická výuka nebývá zrovna plná akce a oni chtějí, aby se „něco dělo“. Pokud se nic neděje, rádi k tomu přispějí sami. Mají vtipné poznámky, na všechno mají pohotovou odpověď či připravují učitelům legrácky a drobné nástrahy (ve stylu napínáčku na židli…). Nejedna paní učitelka díky nim skončila s pláčem na chodbě. Pokud je za to trestáme, neuspějeme. Naše vytočení a jejich tresty jsou pro ně výhrou. O nic jiného jim totiž ani nešlo. Pomůže humorný nadhled a to, když vyjádříme, že jsme jejich záměr prokoukli a že u nás nepadne na úrodnou půdu, jinými slovy, že „nás nedostanou“.

Lidé epimetheovského temperamentu (SJ – smysly a usuzování)

Jak jsou přesní, spolehliví,                   

důkladní a soustavní,               

každého, kdo vymyká se,                   

svým proslovem umravní.                                           

 

Ctí tradice a předpisy,

plánům svítí zelená.

Se smyslem pro odpovědnost

ví, co systém znamená.

 

Volají po stabilitě,

chtějí řád a jistotu,

z budoucnosti mají čelo

orosené od potu.

 

Důkladně a opatrně

úkoly si plánují,

plní vše systematicky,  

z návodů se radují.

Epimetheovské děti – malí „strážci“

Ve škole mají nejméně problémů s chováním, protože se snadno přizpůsobují požadavkům, jež na ně kladou učitelé. Mají většinou připravené pomůcky, tužky v penále ořezané, kružítko nepolámané, i v třípatrovém penálu je vše na svém místě. Učitelé s nimi rádi pracují a dávají je za vzor ostatním, protože většinou nezlobí a neodmlouvají. To ovšem neznamená, že udělají okamžitě vše, co se jim řekne. Naopak, „strážci“ mají sklon reptat nad úkoly a povinnostmi, které přicházejí neočekávaně zvenčí a oni je zatím nestihli zabudovat do svého plánu. Toto hudrování bychom si neměli vykládat jako projev odporu, ale odraz potřeby získat čas na adaptaci a vyrovnání se se změnou. Podobně jako na změny reagují citlivě také na jakoukoli nestabilitu – ať už v rodině (např. když každý z rodičů říká a chce něco jiného), či ve škole (když se např. ze dne na den změní jejich učitelka). Vyhovuje jim, když požadavky na ně kladené jsou jasné, předvídatelné a stálé.

Nejlépe se učí, je-li jim nová látka předkládána postupně, mohou ji zvládat po jednotlivých krocích. Navíc se potřebují neustále ujišťovat, zda daný krok dobře zvládli, odpovídá-li zadání či požadavkům učitele. Jsou to ty děti, které se o správnosti svého počínání ujišťují slovy: „A mám to dobře, paní učitelko?“ Naše ujištění potřebují pro pocit jistoty a bezpečí, že jdou správnou cestou a zodpovědně plní úkol správným způsobem. Souhlas, přijetí a pochvalu potřebují více než ostatní. Pokud těmito prostředky pozitivní zpětné vazby šetříme, mohou dokonce časem vymizet jejich přednosti, jako je sklon ke spořádanosti, dodržování pravidel.

Když jim zadáváme nějaký úkol, měli bychom myslet na to, že širší zadání vyžadující jejich invenci a hledání vlastních způsobů řešení je znejišťuje. Dožadují se konkretizace, přesného vyjasnění podmínek. Výše uvedený příklad z chemie by epimetheovské děti vyvedl z míry – chtěly by přesný návod, jak mají postupovat, obávaly by se možných nepříjemných následků („Karle, neblázni, nelij to tam, co když to bouchne!“ – netušíc, že právě o toto vzrušení malému Dionýsovi-Karlovi jde…). Abychom je nevystavovali přílišné frustraci, dejme jim zodpovědný úkol – zapisovat zjištěná fakta zodpovědně a systematicky do předem připravené tabulky.

Lidé apollonského temperamentu (NF – intuice a cítění)

Vidí v lidech lepší stránky,                                          

uvolňují možnosti,

ve všem zlém je něco dobré,                           

„ty jsi dobrák od kosti“.                                             

 

Vytvoří ti atmosféru                                                    

zapojení, volnosti,                                                      

dají lidi dohromady                                                    

a podpoří novosti.       

                                               .

Chtějí řešit nové věci

v interakci s druhými,

nenávidí soupeření,

činí vztahy snadnými.

 

Chtějí slyšet dnem i nocí,

že jsou strašně výjimeční,

nejen zrnkem v písku, davem,

nýbrž bozi sluneční.

Apollonské děti – malí „idealisté“

Od útlého dětství mají tyto děti blízko ke slovům. Jako jedny z prvních začínají mluvit a v jejich mluvě se brzy začnou objevovat i obrazná a metaforická vyjádření.

Moje dcera v necelých čtyřech letech na otázku: „Proč některé stromy na zimu neopadají, zůstávají zelené?“ – po krátkém zamyšlení odpověděla: „Protože podzim ještě nestihl namíchat všechny barvy, nemůže tak chvátat, to by se unavil.“

V tomto vyjádření se kromě velké obrazotvornosti a schopnosti vyjádřit ji slovy odráží rovněž další rys – srdečnost, ohled na ostatní, snaha jim porozumět a sblížit se s nimi. Ostatním přejí jen to nejlepší a mají starost o jejich spokojenost. Totéž zároveň očekávají od ostatních a podobně jako malí Epimetheové bývají i apollonské děti citlivé na to, jak se s nim zachází. Zatímco u Epimetheů se to týká spíše stability prostředí a požadavků, které jsou na ně kladeny, u Apollonů jde především o vztahy s druhými lidmi. Na konflikty, emocionální odmítnutí, výkyvy v přízni či náladě ostatních reagují s velkou citlivostí. Už odmala je jim totiž vlastní tendence k sebepochybování a rozvažování, zda to, co jsem udělal, bylo správné a pro ostatní přijatelné. Na své cestě životem tedy potřebují mnoho povzbuzení a podpory, protože jinak trpí jejich sebeúcta a sebedůvěra, což může v budoucnu negativně ovlivnit jejich schopnost navazovat a udržovat trvalé vztahy.

Ve škole uvítají, budeme-li praktikovat osobní přístup, který bere ohled na jedinečnost každého žáka, projevovaný třeba tím, že jej zásadně oslovujeme jménem či kromě známky připojíme na okraj sešitu drobnou povzbuzující poznámku. Ačkoli tyto děti nemívají ve škole potíže – snaží se totiž vyhovět a maximálně přizpůsobit požadavkům okolí – nejhůře ze všech snášejí testy, které mají jedinou správnou odpověď. Více jim vyhovují komplexní zadání, kde mohou své znalosti propojit do většího obrazu, popř. zapojit svou představivost či umělecké nadání. Nevítají také další z oblíbených školních činností – nejrůznější soutěže a soupeření. Ačkoli ve známé matematické soutěži „Na zmrzlíka“ jsou zpravidla těmi prvními, kdo se po vyřčení správného výsledku mohou posadit, příliš je to netěší. Mají totiž soucit s těmi, kteří stojí a trpí v důsledku neschopnosti rychle reagovat na další učitelovy požadavky. Jediné soutěži se oddávají dobrovolně a často – boji se svými slabostmi a nedokonalostmi.

Jak už bylo řečeno, většinou snadno dosahují výborného prospěchu, a mají tedy otevřenou cestu k dalšímu vzdělání. Mohou se však zcela minout ve výběru studijního oboru, tj. vybrat si obor, který není příbuzný jejich naturelu, a to jen proto, že chtějí vyhovět očekávání okolí – tatínkovi, který je středoškolským profesorem matematiky, či mamince, která pracuje jako vedoucí ekonomického oddělení. Paradoxní je, že studium samotné jim nebude dělat potíže, možná někdy v budoucnu ale zjistí, že je daná práce nenaplňuje, že vlastně celý život chtějí dělat něco jiného.

Jak jsme naznačily, na tak malém prostoru není možné toto téma vyčerpat – spíše jsme jej otevřely a snad i vyvolaly ve vašich hlavách mnoho otázek: „Co s tím? Jak to mám ve výuce zařídit, aby se tam uplatnily všechny typy? To mám pokaždé vymýšlet čtyři typy úkolů či zadávat tentýž úkol čtyřmi různými způsoby? A není vlastně respektování a vycházení vstříc individualitám v dnešní době kontraproduktivní? Neměli bychom děti rozvíjet rovnoměrně ve všech oblastech, aby mohly dosáhnout stejných cílů formulovaných např. jako klíčové kompetence?“

Odpovědi na tyto otázky hledejme v doporučené literatuře či o nich společně diskutujme na našich seminářích.

Doporučená literatura:

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2014 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz