Duhoví koníčci

Květa Krüger

Pohádka o duhových koníčcích

Bylo kdysi království obklopené vysokými horami. Vládl v něm moudrý a laskavý král. Slunce se opíralo do travnatých údolí i do skal, ve kterých lidé nacházeli barevné drahokamy. Obloha bývala tyrkysově modrá, často bez mraků, východy a západy slunce zářily rubínovými červánky.

(pauza)

Podle dávného zvyku se lidé scházeli ráno před východem slunce na okraji velké zelené louky pod královským hradem, aby se potěšili nejnovějším bohatstvím království a štěstím celé země. Bylo to šest bílých koní. Těsně před úsvitem vyběhli bělouši z královských stájí do orosené trávy, a když se dotkl první sluneční paprsek kapky rosy, změnilo se šest běloušů v barevné koně. Na louce vesele zařehtalo malé stádo v barvách duhy. Byl v něm červený, oranžový, žlutý, zelený, modrý a . alový koník. Tihle veselí barevní koníci se seřadili vedle největšího červeného koně, vyběhli obloukem po barevných pruzích duhy jako po široké cestě ke slunci a pásli se až do večera na mokré nebeské louce. Lidé byli šťastní při pohledu na jasnou oblohu, práce jim celý den šla pěkně od ruky a zpívali si při ní.

(pauza)

Lidem v království jejich štěstí záviděl kouzelník. Byl divoký, zlý a nepřející. Bydlel na pustém ostrově uprostřed Černého moře a vládl mrakům a větru. Jednou stvořil svými čarami z oblaků černé a šedé zlověstné koně, zapráskal hromovým bičem a hnal je za bouře a větru nad horské království. Vyhrožoval, burácel a řval, až se skály třásly. Chtěl se zmocnit stáda šesti duhových koní. Náhle celá obloha potemněla, slunce se ztratilo pod zlověstnými mraky, z kopyt černých koní létaly blesky a zapalovaly lesy a lidská obydlí. Lidé běželi do stáje odhodláni své koně bránit. Náhle k nim promluvil největší koník, vůdce stáda: „Běžte do skal a sneste na louku všechny drahé barevné kameny, které najdete. Přidejte k nim i ty, které má král ve své pokladnici. Pak otevřete rychle naši stáj, čekejte a nebojte se.“ Lidé rychle udělali, co jim koník poradil. Z horských jeskyní přinášeli drahokamy různých barev, na louku nakupili i tyrkysy, rubíny a démanty z královské pokladnice. Tu se náhle z černé oblohy ozval chechot kouzelníka: „Vy hlupáci! Nechci vaše kamení, chci duhové stádo šesti barevných koní! Otevřete stáje, jinak celá vaše země shoří, moji černí koně ji rozdupou na prach, zahynete pod černou oblohou všichni!“

(pauza)

Ale to už se rozlétla vrata stáje a bělouši s divoce vlajícími hřívami běželi tryskem na známou louku. Svými kopyty udeřili do drahokamů a vykřesali z nich světlo. Duhové jiskry z drahokamů změnily bělouše ve stádo barevných koní. Skulinou v černé obloze jim naproti zasvitl úzký paprsek slunce. Barevné stádo nečekalo a hnalo se po duhové cestě vzhůru k obloze. Duhoví koníci protrhli kopyty černé a šedé mraky – kouzelníkovo mračné stádo. Černí a šediví koně začali v podobě deště, sněhu i ledu padat k zemi, kutáleli se jako šedá mlha po horských úbočích, rozpouštěli se v horských potocích. Kouzelníkovi zbylo na obloze jen pár černých vraníků. Duhoví koně je hnali s jejich jezdci daleko za hranice horského království.

(pauza)

Pozdě večer se koníci vrátili k vyděšeným lidem. Místo drahokamů se třpytila na louce v údolí večerní zářivá rosa. Hrála všemi barvami duhy. Království nezchudlo, bylo stejně jako dříve bohaté láskou a vděčností ke svým duhovým koním. Od té doby uplynulo mnoho a mnoho let. Nikdo neví, kam se duhoví koně poděli. Jen jednou se prý stalo, že ve velké kapce rosy zářící v pohárku z listu kontryhelu uviděl chlapec maličkého barevného koníka. Lidé si v té horské krajině dodnes o konících vyprávějí a hledají ve skalách zbylé drahé kameny. Když slunce namaluje v jejich krajině duhu, bývá duha daleko jasnější než kdekoli jinde. Svou šířkou připomíná cestu do nebe, sahá od zelených luk v údolí obloukem až k vysokým horám. A jako kdysi vybíhají lidé ven z domovů a ukazují svým dětem tu nádheru. Opakují jim pořadí barev, které se nikdy nemění. Ani duhoví koníci si své pořadí nikdy nespletli.

Tuto pohádku jsme četli nejprve v loňském školním roce ve 4. třídě, kde jsem působila jako třídní, a pak v letošním kurzu KM , který probíhá v ZŠ v Kostelci nad Černými lesy, a v Klubu KM v Praze. Mým cílem bylo nenásilnou formou přivést žáky k tomu, aby vyjádřili své porozumění textu nejen čtením a psaním, ale i malováním. Hodina se vydařila a děti si práci pochvalovaly. Já jsem měla navíc dobrý pocit z toho, že se tentokrát mohli úplněji zapojit i žáci s dysgra. ckými obtížemi. Přípravu na hodinu lze s malými obměnami použít i v 1. třídě, kde děti ještě píšou a čtou jen málo. Předčítat by musel učitel nebo žáci, kteří již čtení zvládli.

Předností této hodiny je také integrace několika vyučovacích předmětů : českého jazyka, matematiky, prvouky a výtvarné výchovy. Než jsme začali ve třídě pohádku číst, každý dostal pracovní list, na kterém byl název pohádky a ilustrace k ní. Úkolem bylo zamyslet se a napsat do pracovního listu dvěma až třemi větami, o čem by mohla pohádka být . Když se všem podařilo úkol splnit, měl se každý podělit se svým sousedem o nápady. Několik jsme jich vyslechli v celé třídě.

Potom jsme se pustili do čtení textu až do první pauzy. Zajímalo mě, jestli v dětech četba vyvolala nějakou náladu. Odpovídal ten, kdo se přihlásil o slovo. Protože jsme se chystali malovat, další otázka zněla: Jakou barvu bys použil k znázornění této nálady? Na ni měl odpovědět každý. Pak už následoval první malířský úkol. Děti měly namalovat oblohu tak, jak si ji po četbě prvé části představovaly.

Kdo byl hotov, mohl se pustit do čtení druhé části textu, opět k pauze. Následovaly tyto otázky a úkoly: Jak byly „na cestě“ seřazeny barvy? Která barva byla první, která poslední, která předcházela? Víš, která barva byla hned po červené? Ukaž mi počáteční písmeno názvu této barvy na prstech. Je cesta v textu nějak blíže popsána? Namaluj ji tak, jak si ji představuješ. Poté jsme se pustili do četby třetí části textu. Tentokrát mě zajímalo, proč asi byl kouzelník tak zlostný… Výtvarným úkolem bylo namalovat do svého obrázku něco, z čeho kouzelník stvořil své zlověstné koně. Kdo byl hotov, mohl se projít po třídě a podívat se, jak úkol vyřešili ostatní, jak vypadají jejich oblaka, zda jim něco připomínají...

Před žáky byla předposlední část textu. Když jsme ji přečetli, zajímalo mě, jestli během čtení slyšeli nějaké zvuky . Chtěla jsem navíc, aby našli v textu místa, která jsou zdrojem jejich pocitů.

Po dočtení celého textu děti mohly (ale nemusely) do svého obrázku ještě cokoli domalovat. Do pracovního listu měl každý napsat, kam se podle něj duhoví koně poděli . Kdo byl i s tímto úkolem hotov, vydal se do galerie, aby si pozorně prohlédl všechny obrázky. Po návratu na místo jsem zadala poslední úkol. Každý si měl vybrat alespoň dva obrázky, které se mu z nějakého důvodu líbily nebo ho zaujaly, a napsat na ně uznání, jež předá autorovi .

Obrázky jsme pak i s pracovními listy vystavili ve třídě.

Protože si učitelé z Kostelce nad Černými lesy přáli prožít „ještě konkrétnější hodinu“, než je modelová lekce, rozhodly jsme se s Ninou Rutovou právě pro tuto přípravu, která modelové lekce nekopíruje (ale každopádně je jimi inspirována) a již lze realizovat v 45 minutách. (Ach ty věčné nářky, že pro tyto metody je ve škole málo času!)

Účastníci semináře pracovali po celou dobu s chutí, soustředěně a čtenářsko-malířský zážitek si užili jako malé děti. .

Co v analýze oceňovali? Značnou svobodu k tvorbě a přemýšlení, možnost podívat se, jak se vyvíjí práce ostatních, a tak se inspirovat bez pocitu, že dělají něco nepatřičného, možnost v závěru obrázek ještě dotvořit. Uvědomili si také, jak těžké je přimět žáky na 1. stupni, aby pokryli celou plochu čtvrtky, a jak se to v takto řízené hodině podaří. Dále se jim líbily typy otázek, které neověřovaly znalosti, ale bylo třeba hovořit o pocitech, rozpoznat zvuky, vyjádřit se barvou. Pozitivně hodnotili mou reakci na nepozornou prohlídku galerie (…přestože všichni slyšeli pokyn, že si mají dokončené obrázky pozorně prohlédnout, protože bude následovat závěrečný úkol, zjistili, že se dostatečně pozorně nedívali. Dostali však možnost se jít ještě jednou do galerie podívat, protože to do zavírací doby ještě stihnou. . ) Teprve poté napsali několika lidem konkrétní uznání...

Nad čím se pozastavili?

Že jsem neošetřila, aby všichni ve třídě dostali alespoň jedno uznání. Řešení však dokázali nalézt sami. Jako učitel mohu pozorovat předávání psaníček a komu se uznání nedostalo, tomu ho napíšu sama. Jinou variantou může být, že zadám každému jednu malířskou práci, kterou musí ohodnotit, a druhou si může vybrat sám. Na další nápady přijdete jistě sami.

Proč se nečetly ani ve dvojici, ani v celé skupině věty, odpovědi na otázku: Kam se poděli duhoví koně? Některé účastníky to mrzelo. Ve třídě jsme obrázky i pracovní listy vyvěsili. Snad každý měl chuť si vystavené obrázky prohlédnout a při tom si nápady spolužáků z listu přečetl. Je však možné se o ně podělit jak ve dvojici, tak před skupinou. Podstatné bylo, že si snad všichni uvědomili, co je třeba nepodcenit a na jaké situace je nutné již při přípravě myslet, pokud chceme ve třídě podporovat bezpečné prostředí a rozvíjet sociální kompetence našich žáků.

Otázka, která nepadla: Jak jste tuto práci známkovala?

Autorka je učitelka na 1. stupni ZŠ, lektorka KM. kveta.k@volny.cz

* Pohádku i ilustraci k ní jsem použila z knihy Raabík – náměty pro tvořivé vyučování na 1. stupni ZŠ . Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., I/D4, 24. aktualizace knihy, 2004. Ilustrace: Marc, F.; Červení koně , Pijoan, J.: Dějiny umění, IX. díl , Odeon, Praha 1979.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2024 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz