Představujeme učitele a lektory Kritického myšlení: Jitka Kmentová

Nina Rutová

Motto:

„Chci Vám poděkovat za vše, co způsobilo, že se z nás (nebo alespoň ze mě) díky Vám stali lepší lidé.“

Z osobního dopisu studentky, kterou Jitka učila sedm let.

Jitka Kmentová vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština – pedagogika – dějepis. Deset let učila v Obchodní akademii (v Praze 2, Resslově ulici) a jedenáct let na Gymnáziu Opatov (v Praze 4) češtinu, dějepis a volitelné předměty: verbální a neverbální komunikaci, stylistiku a pedagogiku. Absolvovala kurz výchovné dramatiky pořádaný Artamou a DAMU, kurz tvorby testů, kurzy a letní školy RWCT.

Publikovala v časopise Český jazyk a literatura, v Kritických listech, v knize Učím s radostí.

Spolupracovala s Kritickým myšlením, o. s., Filozofickou fakultou UK a Pedagogickou fakultou UK.

Povídaly jsme si těsně poté, co se Jitka stala ředitelkou Gymnázia Na Zatlance v Praze 5.

Nina R.

 

Kdo a co všechno ovlivnilo tvůj styl výuky? (Nemyslím, že bys měla jmenovat jen kurzy a lidi, i když i to je důležité a možné, ale zajímaly by mne takové ty „AHA momenty“ v životě, které tě posunuly.)

Původně jsem vůbec nechtěla být učitelkou, k zájmu o studenty mě dovedla moje maminka-učitelka, jejíž práci jsem sledovala z bezprostřední blízkosti. Myslím, že mnohé jsem převzala právě od ní. Dalším významným momentem pro mě bylo studium na katedře pedagogiky FF UK, už tehdy jsme tam pod vedením osvícených učitelů studovali moderní pedagogické postupy a to mě přivedlo k tomu, abych přemýšlela, jak to zařídit, aby škola byla užitečnou institucí. Na fakultě jsem pochopila, že nechci být češtinářkou, ale učitelkou, vychovatelkou. Vzpomínám si ještě na svoji pedagogickou praxi na vršovické obchodní akademii – paní profesorka Hrubcová mi prozradila jednu svou zásadu: „Pamatuj si, že učitel se ve škole nesmí nudit!“ Nezapomínám na to, a jakmile se mi zdá, že sklouzávám do stereotypu, rychle začnu něco nového vymýšlet.

Významně mě nasměrovali studenti, jimž vděčím za zpětné vazby, podněty k přemýšlení a diskuse o správnosti – či nesprávnosti – mých pedagogických metod a celé filozofie učení. Důležité pro mě také byly rozhovory s kolegy, před kterými jsem si často musela dost tvrdě obhajovat svoje názory. Měla jsem ale i to štěstí, že někteří mě natolik podporovali, že jsem se nikdy nevzdala objevitelských cest.

Takto připravena jsem se ocitla na začátku devadesátých let, která umožnila aktivním učitelům zkoušet nové věci. Pustila jsem se s chutí do práce.

Na dílnách RWCT jsem si pak uvědomila, že to, co jsem intuitivně vytvářela patnáct let, má oporu v celém systému. To mi dalo sílu a odvahu pokračovat v započatém kurzu.

Ale asi největším AHA momentem pro mě byla vlastní zkušenost se školní docházkou. Do školy jsem nechodila ráda, protože jsem se tam necítila dobře. A tak se snažím, aby moji studenti nemuseli prožívat totéž.

 

Po 20 letech se ze středoškolské učitelky češtiny stane ředitelka gymnázia. Co tě k tomu rozhodnutí vedlo?

Hlavním důvodem je možnost spoluvytvářet školu, která bude odpovídat mým představám. Láká mě, že nebudu muset přesvědčovat ředitele o tom, že studentská rada má svou důležitost, že integrace předmětů má budoucnost, že činnostní učení není bezhlavé hraní apod. V neposlední řadě je to i příležitost mnohému se naučit a pokusit se realizovat své sny.

 

Z nové pozice nebudeš muset přesvědčovat ředitele, ale možná budeš muset přesvědčovat mnohé učitele. Máš na to vypracovanou strategii?

Jak přesvědčit učitele o správnosti zaváděných „novot“? Teprve čas ukáže, jak se s tím poperu, ale teď si myslím, že své síly napřu k individuálnímu působení na jednotlivé osobnosti, rozhovory z očí do očí snad umožní lépe si vzájemně porozumět. Byla bych ráda, kdyby lidé v naší škole mohli „svobodně dýchat“, a tak budu hodně zdůrazňovat, že směr naší společné cesty není dán jen mou pravdou, ale že může vzniknout ve společné diskusi.

 

Jaké další plány máš se školou a v jakém pořadí je chceš realizovat?

Velkou pozornost chci věnovat společným pedagogickým seminářům, moc se mi líbí nabídka Šárky Mikové a Jiřiny Stang 3x PRO. Jakmile seženu nějaké peníze, využiji ji. Dále chci rozvinout diskusi o učebních plánech, budu usilovat o to, aby škola rozvíjela klíčové kompetence, chci více zapojit studenty do řízení a činnosti školy, pokusím se více propojit školu se životem, s potřebami studentů, navázat užší spolupráci s vysokými školami. Plánů je hodně, ale nyní stojím na začátku. A tam jsou prasklé stoupačky, rozbité okapy, shnilá okna...

 

O kurzy KM pod tvým vedením byl – a je – zájem. Uvažovala jsi někdy o tom, že budeš jen lektorkou?

Když jsem měla učitelskou krizi, chtěla jsem prchnout ke vzdělávání dospělých. Lákalo mě, že bych si nemusela svoje svěřence nosit s sebou svým životem a že bych nemusela opravovat nekonečné hromady písemností. Včas jsem si ale přiznala, že to, co mě ve škole nejvíc baví, jsou studenti, se kterými jsem v dlouhodobém a každodenním kontaktu.

 

Čím tě lektorování obohacuje?

Lektorská činnost mne těší. Před učiteli si jasně uvědomuji, jak chci učit svoje studenty a proč tomu tak je. Mám-li někoho přesvědčovat a vést k přemýšlení o práci, musím mít nejprve sama jasno. Hodně jsem se naučila z psychologie a komunikace, musela jsem se vyrovnávat s neúspěchy a hledat východiska z nepovedených lekcí. Velmi důležitá pro mě byla příprava a vedení loňské letní školy v Krkonoších.

 

Máš nějakou představu, jak a čím by mohla pokračovat tvá spolupráce s Kritickým myšlením?

V Kritickém myšlení jsem se naučila, že příležitosti přicházejí, a pokud mám podporu, ráda se jich chopím. Kdyby mi někdo před šesti lety řekl, že budu lektorovat a psát příspěvky pro Kritické listy, vysmála bych se mu. Dobré síly, které mi pomáhají, vědí, kdy mají co nabídnout. Tentokrát přišly především v podobě Hanky Košťálové, Niny Rutové a Jany Feřtekové – věřily mi a pomohly mi k odhodlání. A pak už to jde samo.

Ráda bych se vrátila k myšlence učitelského kurikula, na kterém jsme začaly pracovat s Evou Kokešovou, myslím, že prospěšný by byl také sborník vhodných textů pro učitele RWCT.

V lektorské činnosti chci, co to půjde, pokračovat na poli češtinářském – s Janou Feřtekovou se chystáme na další díl kurzu Paní učitelko, k čemu mi ta čeština bude?

 

A co ti přináší publikování?

Nino, ty nejlépe víš, jak liknavou přispěvatelkou jsem, všechno na poslední chvíli. Pro mě znamenají moje příspěvky možnost lépe promyslet danou problematiku a možnost podělit se o zkušenosti. Nebudu se tajit tím, že mi vždycky udělá velkou radost, když přijde nějaký ohlas na moje texty. A také jsem potěšena tím, když nakonec článek opravdu dokončím a odešlu – překonala jsem sama sebe!

Myslím, že ti mohu za všechny, kteří se s tebou setkali popřát, abys ani jako paní ředitelka neztratila svůj entuziasmus a vytrvalost a abys při všem svém rozhodování a počínání měla mnoho štěstí

 

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2334 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz