Terorismus

Veronika Unzeitigová

Terorismus je v posledních letech – bohužel – celosvětový problém, který nelze přehlédnout. Proto by ani ve školách tento fenomén neměl být opomenut. Navíc je to vhodné téma, kdy je i na střední škole možné zvolit si cíle hodiny, které v záplavě znalostí mohou často scházet. Mám tím na mysli toleranci k odlišným názorům, srozumitelnou a věcnou argumentaci a také práci s textem, spolupráci a diskusi.

„Dnes jsme tedy skončili makroregion Angloamerika a příště se začneme věnovat islámskému světu,“ oznámila jsem ve druhém ročníku čtyřletého gymnázia. Z několika míst ve třídě ke mně dolehl šum, v němž jsem rozeznávala první asociaci žáků – „terorismus“. Bylo mi jasné, že téma je žhavé a že bych se na ně měla dobře připravit.

V tisku jsem tedy začala intenzivně hledat vhodné články, aby spektrum názorů zachycovalo rozličné stupně postojů od appeassementu (klidné vyjednávání, nenásilné řešení problému) po razantní, vojenské řešení situace. Články jsem pečlivě prostudovala a vyvodila z nich čtyři shrnující hesla.

 

Začátek první hodiny začal tradičně: výkladem a kladením otázek se čtením ukázek z koránu. V prvních patnácti minutách bylo žákům upřesněno několik pojmů, např. mezinárodní terorismus a islámský fundamentalismus. Zmínila jsem se rovněž o změnách cílů teroristických útoků od dob jejich vzniku, kdy se atentátníci soustředili nejvíce na odstranění konkrétních osob, až do dneška, kdy jsou nejčastější obětí civilisté. Následující část hodiny vyžadovala aktivní přístup všech žáků. Jejich úkolem bylo přečíst si čtyři hesla vyvěšená ve třídě:

Bylo třeba napsat reakci či svůj názor (podpořené argumenty) nejméně ke dvěma heslům. Žáci se z počátku nemohli „rozhýbat“, ale nakonec už během sepisování svého názoru aktivně diskutovali mezi sebou, takže jsme v plánu pokračovali další den.

Následující den měli žáci vylepit svoje názory k tvrzením a postupně si přečíst názory ostatních. Ke každému plakátku se dle mé instrukce postavil stejný počet lidí. Každý obdržel celý článek z tisku, v němž byl výrok obsažen. Další činnost zahrnovala četbu textu, shrnutí hlavní myšlenky s výběrem podstatných argumentů podporujících – nebo zamítajících – tvrzení. I v této fázi žáci pracovali ve skupině u každé teze. Během společného čtení bylo častokrát slyšet pozitivní reakce na obsah textů. Texty byly poměrně obtížné – obsahovaly i mnoho cizích slov, která žáci museli vyhledávat ve slovnících.

Po práci ve skupinách se žáci mohli konečně projevit. Skupinky postupně přistupovaly k jednotlivým výrokům a objasňovaly zbytku třídy někdy i překvapivý názor autora článku na tvrzení. Cílem vystoupení žáků mělo být shrnutí názoru prezentovaného v novinových článcích – žáci se měli učit potlačit vlastní názory a dokázat vysvětlit názor někoho jiného (i když sám žák měl názor opačný). Tuto dovednost jsme zkoušeli poprvé – není tedy divu, že se žáci často neubránili potřebě přednést svůj vlastní názor či svoji reakci na názor v článku. Moje původní představa, že si skupina zvolí jednoho zástupce prezentujícího závěry celé skupiny, se ukázala jako příliš náročná. Téměř každý pociťoval nutnost podělit se o svoje názory s celou třídou hned, takže jsme strávili prezentací s diskusí veškerý zbytek hodiny. Při prezentaci se většina klonila k řešení terorismu razantnějšími metodami spíše než diplomatickou cestou. Zároveň však žáci do jisté míry připouštěli, že vojenské zásahy na civilní obyvatelstvo jsou z jejich pohledu nepřípustné. Ve dvou případech byly názory pro zbytek třídy (i pro mne) příliš militantní (až xenofobní) a mezi studenty se rozpoutala vášnivá diskuse, v níž ostatní předkládali dvojici argumenty proti jejich návrhům řešení problému. Aktivní skupinka žáků předvedla výbornou práci. Forma obsahovala možná příliš mnoho emocí, zato použité protiargumenty byly věcné a velmi přesvědčivé. Nepředpokládám, že názor dvou zmíněných rebelů se změnil, ale i pro ty méně činorodé byla aktivita a argumentace některých spolužáků přínosná.

Na plánovanou reflexní fázi – rozmístění žáků na myšlené ose od jednoho extrému „řešit terorismus diplomaticky“ po druhý extrém „řešit terorismus vojensky“ podle jejich osobních názorů – nedošlo. Reflexe spočívající v ukotvení vlastního názoru mezi všemi nabízenými argumenty vyplynula samovolně z fáze předcházející.

Ne všichni žáci se na začátku hodiny uměli vyjádřit k problémům vázaným na terorismus a jejich názory byly velmi strohé, bez věcných argumentů. Na konci hodiny si však i tito žáci dokázali vytvořit názor a zformulovat ho pro ostatní, což považuji za nejpřínosnější.

Autorka je učitelka na gymnáziu.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2289 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz