Kompetence… zní nám v uších, z čeho v nás je ale ušít? (pohled třetí)

Šárka Miková a Jiřina Stang

Jana: „Letos jsem dostala na přírodopis šesťáky. Když jsem s nimi hned od počátku zkoušela pracovat kooperativními metodami, zjistila jsem, že se ve skupině nedokážou domluvit, diskutovat, natož aby pracovali společně na dosažení nějakého cíle. Není se co divit, doposud byli zvyklí především odpovídat na otázky učitele nebo soutěžit. Tak jsem se musela rozhodnout, čím začít, které dovednosti potřebují k tomu, aby mohli ve skupině efektivně spolupracovat.“

Pavlína: „A pro co ses rozhodla?“

Jana: „Začali jsme tím, že si děti zkoušely ve dvojicích naslouchat si – tedy poslouchat to, co ten druhý říká, a pak se to pokusit shrnout svými vlastními slovy. Zároveň jsem vyhledávala příležitosti, ve kterých by mohly trénovat přesné a plynulé vyjadřování, buď toho, co si přečetly a chtěly sdělit ostatním, nebo svých vlastních názorů.“

Pavlína: „A pozorovala jsi nějaký pokrok?“

Jana: „Samozřejmě, ale přestože měli všichni přibližně stejné množství příležitostí k rozvíjení těchto dovedností, míra jejich pokroku se velmi lišila. Třeba Ivaně nedělalo problém naslouchat spolužákům, ale sdělit svůj názor před ostatními. A pokud měla odpověď následovat ihned po položené otázce, byl to velký problém. Eva naopak své odpovědi „střílela“ jako ze zásobníku, ale věnovat pozornost tomu, co říká kamarádka ve dvojici, a nevmísit se jí do toho, to je pro ni problém ještě teď. Když pak pracují ve skupině, není Ivanu vůbec slyšet. Eva a jí podobní ji doslova převálcují.“

Pavlína: „Přemýšlela jsi, čím to asi je?“

Jana: „Napadlo mě, že Ivana je introvert a Eva extrovert. Nad tímhle „členěním“ jsem přemýšlela už dřív, a tak jsem introvertům dávala dost času na rozmyšlenou a nenutila je pracovat ve skupině. Extroverti zase potřebují co nejčastější kontakt a zpětnou vazbu, proto jsem jim dávala příležitosti k práci ve dvojicích a podobně. Ale říkám si, že přece do života budou potřebovat i to, co jim není přirozené, že se introverti musí naučit trochu prosazovat mezi extroverty a ti zase dávat prostor ostatním a upozaďovat se, třeba ve jménu společného úkolu.“

Pavlína: „Takže si myslíš, že bychom dětem měli v tomto smyslu pomáhat, nejen brát v úvahu jejich vrozené charakteristiky, ale také rozvíjet to, co jim tak úplně přirozené není? To, o čem jsi mluvila, nějak souvisí s dovednostmi komunikovat a kooperovat. Napadly tě ještě jiné dovednosti, které mohou být ovlivněny tím, co si děti s sebou nesou od narození?“

Jana: „Všimla jsem si třeba, jak rozdílně přistupují některé děti k zadaným úkolům. Během školního roku jsme pracovali na projektu Kvetoucí rostliny na louce a v lese. Cílem bylo sestavit soubor rostlin, jehož podobu si děti mohly zvolit samy… a také samy rozvrhnout čas a navrhnout způsob, jak budou květiny získávat a zaznamenávat do herbáře. Třeba Jirka využil mého doporučení a nejprve si připravil plán, jak bude postupovat, navrhl i konečnou formu souboru a vše přesně dodržel. Petr, ten jakoby všechno dělal na poslední chvíli. Stále se nemohl rozhodnout, jak bude jeho soubor rostlin vypadat, plán svého postupu neměl vlastně nikdy, tu se zhlédl v kreslení, tu ve vystřihování květin z časopisů, dva dny o přestávkách něco kutil, lepil, vystřihoval...“

Pavlína: „A soubor odevzdal úplně na poslední chvíli.“

Jana: „Jak to víš?“

Pavlína: „A výsledek odpovídal zadání, navíc svou rozmanitostí a tvůrčím přístupem zcela předčil tvá očekávání.“

Jana: „Počkej, ty jsi to viděla? Ty Petra znáš?“

Pavlína: „Ne, ale umím si to představit. Jednoho ,Petra‘ v ženských šatech mám doma. A také Ivanu, i když se jmenuje Pepa. A že někdo myslí při rozhodování především na ostatní kolem a jiný spíše na ideály a principy, to tě někdy napadlo?“

Jana: „To sis někde přečetla?“

Pavlína: „Ne, byla jsem v letní škole KM pro pokročilé a lektory, která byla celá zaměřena na hodnocení.“

Jana: „A jak to, o čem tady mluvíme, souvisí s hodnocením?“

Pavlína: „Sama jsi přece říkala, že se děti svými vrozenými předpoklady od sebe liší, a že tudíž mají jinou startovací čáru i při získávání různých dovedností. A že je potřeba ty dovednosti rozvíjet a pak úroveň jejich osvojení také hodnotit, na tom se shodneme, ne?“

Jana: „No to určitě, ale marně si lámu hlavu, jak na to.“

Pavlína: „Víš, to by bylo na dlouhé povídání. Sama si to ještě všechno musím srovnat v hlavě. To, že slovní hodnocení, které používám, by mělo být popisné, to už jsem pochopila a myslím, že se mi celkem daří hodnotit, co děti zvládly z oblasti osvojeného učiva. Jak ale hodnotit osvojené dovednosti, s tím jsem si zatím nevěděla rady stejně jako ty. V letní škole jsme si ale sami na sobě uvědomili, které charakteristiky máme vrozené a jak ovlivňují získávání právě těch tolik proklamovaných kompetencí a dovedností. Bylo zajímavé sledovat, jak se nám dobře spolupracovalo s těmi, ke kterým jsme měli už dříve blízko. A teď jsme odhalili, proč tomu tak bylo. Seskupili jsme se totiž podle našich společných temperamentových charakteristik. Jak jsme si v těch skupinách libovali! Uvědomili jsme si, proč s některými věcmi stále bojujeme a proč nám jdou některé jakoby samy od sebe, na čem bychom měli pracovat a s čím se musíme jednoduše smířit.“

Jana: „Pořád nechápu, jak to souvisí s hodnocením ve škole?“

Pavlína: „Vždyť jsem ti říkala, že je to na dlouhé povídání. A spíš než na povídání na vlastní prožití. Proto to zkrátím: pak jsme se zabývali tím, které kompetence vlastně ve škole chceme rozvíjet a z jakých dílčích dovedností se tyto komplexní kompetence skládají. A jak tyto dovednosti souvisí s vrozenými charakteristikami – tedy, co je pro koho samozřejmostí, jako třeba pro Ivanu naslouchat, a co je pro koho obtížné, na čem by měl pracovat – Ivana třeba na prosazování vlastního názoru ve skupině. Také jsme přemýšleli nad tím, jakými metodami jednotlivé dovednosti rozvíjet. Pokusili jsme se pak zaměřit na jedno dítě z naší třídy, odhadnout jeho vrozené charakteristiky, stupeň zvládnutí jednotlivých dovedností a připravit pro něj ,plán rozvoje‘ na příští školní rok.“

Jana: „No počkej, přece nemůžeš mít pro každé dítě individuální plán, s každým dělat něco jiného, vždyť to by zabralo neskutečnou spoustu času.“

Pavlína: „To jistě ne, ale byl to takový model, na kterém jsme si to mohli vyzkoušet. Bohužel v tom krátkém čase letní školy jsme nemohli vše dotáhnout do konce, ale lektorky chtěly, abychom alespoň v náznaku pochopili celý možný postup.“

Jana: „Jak se tedy vyrovnat s tím, že musíš pracovat s celou třídou?“

Pavlína: „Poté, co zkusíš vyhodnotit, na jaké úrovni dovedností se děti ze třídy přibližně nacházejí, uděláš plán rozvoje celé třídy. Vybereš to, na co se zaměříš, jaké metody, témata a učební činnosti k tomu využiješ. Ve vyučování budeš pracovat s celou třídou současně, ale v rámci toho můžeš myslet na vrozené charakteristiky jednotlivců. A v závěrečném hodnocení vyzdvihneš u každého to, v čem udělal největší pokrok, tedy v závislosti na jeho vrozených charakteristikách.“

Jana: „Počkej, mohla bys mi to ještě jednou zopakovat, potřebovala bych si to zapsat krok za krokem.“

Pavlína: „Nejsi ty náhodou Sylva?“

Jana: „Co je to za otázku? Už se známe dvacet let a vždycky jsi mi říkala Jano.“

Pavlína: „Promiň, to je teď taková hantýrka absolventů letní školy. Tím, co jsi teď řekla, působíš jako člověk, který dává přednost jasným pokynům a vyhovují mu standardní a osvědčené postupy. Písmenko temperamentové charakteristiky S („Sensing“ – smyslové vnímání, pozn. red.), které tento přístup vyjadřuje, symbolizovala v modelových příbězích o dětech právě Sylva.“

Jana: „Teď už vážně nerozumím ničemu. Nevíš, jestli bude ještě někdy příležitost se takových dílen zúčastnit?“

Pavlína: „Já doufám, že ano. Lektorky slíbily, že budou tohle téma dál rozvíjet a že se k němu společně vrátíme. Tak až se dozvím něco konkrétního, Sylvo, tedy promiň, Jano, dám ti vědět.“

autorky jsou psycholožkami a lektorkami KM

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2345 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz