Letní škola v Lipnici (pohled prvý)

Hana Košťálová

Pátá letní škola programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení byla určena výhradně nejzkušenějším účastníkům programu a jejím tématem bylo Jak hodnotit při výuce, která nediskriminuje.

V základním kurzu se na hodnocení žákovy práce ptají účastníci hned od první lekce. Většinou říkají: To je pěkné, co nám tu ukazujete, ale jak to pak chcete hodnotit?

V programu klademe velký důraz na vyhodnocování žákova pokroku vzhledem ke stanoveným cílům jeho učení. Cíle učení jsou formulovány v termínech “jak má žák získávat vědění a co má žák umět dělat s tím, co zná”, tedy v oblasti dílčích dovedností vedoucích ke zvládání životních dovedností.

Pedagogická a psychologická východiska programu RWCT přímo míří na rozvoj klíčových kompetencí žáků. Přestože jsou kompetence notoricky známé a zvlášť v poslední době dokola omílané, ráda bych – pro jistotu – připomněla, že k nim patří rozvíjení kritického myšlení, efektivní komunikace, řešení problémů a zdůvodněné rozhodování, kooperace atd. Strategie a metody programu RWCT umožňují učitelům tyto (a mnohé další) kompetence účinně rozvíjet. Co ale zatím v základním kurzu nenabízíme a teprve se to učíme, to jsou vodítka pro plánování postupného rozvíjení těchto kompetencí ve vztahu k věku žáků, tj. na co je vhodné se například z kompetence “komunikovat” zaměřit v počátku školní docházky, co by měli zvládat žáci na konci prvního stupně, co třeba v sedmé třídě a s jakou mírou zvládnutí této kompetence by standardně měli opouštět základní školu.

Kromě tohoto obecně vývojového hlediska je potřeba při plánování a vyhodnocování žákova pokroku mít na paměti ještě to, že učení každého člověka silně ovlivňují jeho osobnostní charakteristiky. Ve výuce, která opustila transmisivní model jednotného předávání hotových poznatků a přechází na individualizované rozvíjení klíčových kompetencí (tedy připravenosti jednat v určité situaci na základě osvojených postojů, znalostí a dovedností), bude třeba, aby učitel dovedl osobnostní předpoklady rozpoznat a ve výuce s nimi zacházet plánovitě – a tedy i s pravidelným vyhodnocováním.

S touto myšlenkou přišly do programu RWCT psycholožky Šárka Miková a Jiřina Stang. Analyzovaly současnou situaci i potřeby našich učitelů a navrhly program, který by pomohl učitelům efektivně plánovat a vyhodnocovat výuku cílenou na rozvoj kompetencí i s ohledem na individuální osobnostní předpoklady jednotlivých žáků. V letní škole jsme ověřili nosnost takového programu a budeme dále podporovat jeho zdokonalování. Pro ty, kdo se budou chtít naučit vyvíjet vlastní školní vzdělávací program, bude plánování podle kompetencí nezbytnou profesní dovedností.

Hlavní programová linie letní školy vedla těmito oblastmi: hodnocení – kompetence a vývoj jejich zvládání – individuální osobnostní předpoklady dětí ve vztahu k rozvíjení dovedností a kompetencí.

Na začátku letní školy jsme se pokusili u všech účastníků vytvořit společnou myšlenkovou platformu k hodnocení rozsáhlou evokační aktivitou, která se “točila” kolem řady výroků o hodnocení, jež jsme se snažili roztřídit na “jedlé”, “nejedlé” a “poživatelné po převaření”.

Výroky o hodnocení (dělili jsme na jedlé, nejedlé a nerozhodné)

  1. Hodnocení je trvalou součástí každé smysluplné lidské činnosti, tedy i učení.
  2. Hodnocení kazí žákům radost z učení.
  3. Při učení hodnotíme práci žáka, a ne jeho jako člověka.
  4. Efektivní formy učení hodnocení nevyžadují.
  5. Během procesu hodnocení se buduje důvěra mezi žákem a učitelem.
  6. Schopnost hodnocení a sebehodnocení je předpokladem pro celoživotní učení.
  7. Hodnocení má pomáhat dítěti, aby lépe dosahovalo vytčených cílů učení.
  8. Hodnotit se má jednou za čas, např. po ukončené tématu. Proces učení nemá být narušován hodnocením. 
  9. Hodnocení motivuje k práci, dodává chuť do práce a učení.
  10. Hodnotit můžeme a) proces učení (proces vytváření nějakého produktu) nebo b) výsledek učení (produkt)
  11. Hodnocení je neoddělitelně spojené s učením a s jakýmkoli lidským činěním sledujícím nějaký cíl.
  12. Hodnocením se dětem vyjasňuje, jak měla vypadat dobře odvedená práce
  13. Celý život budou dnešní děti někým hodnoceny.
  14. Bez hodnocení by se dětem učilo mnohem snáze.
  15. Při hodnocení se děti učí rozpoznávat, čím jejich práce dosahuje výsledků.
  16. Kdyby učitel nehodnotil, ztratil by kontrolu nad výukou.
  17. Bez jasného hodnocení by žák nevěděl, jak si jeho výkon stojí vůči stanoveným cílům.
  18. Bez hodnocení by se vytratila kázeň ve třídě i učení.
  19. Hodnocení má smysl jen tehdy, když je objektivní.
  20. Hodnocení je trvalou a pravidelnou součástí výuky a učení.
  21. Správný učitel hodnotí spravedlivě. 
  22. Způsob hodnocení musí být vhodný pro sledování toho, jak se nám dařilo dosahovat stanovených cílů.
  23. Některé činnosti se ve škole nedají hodnotit, radši je nehodnotíme.
  24. „Když se to dětem povedlo, nehodnotila jsem nebo jsem hodnotila jablíčkem.“
  25. Bez známek rodiče nedostanou jasnou informaci o tom, jak na tom jejich dítě je.
  26. Bez smysluplného hodnocení nemůžeme postupovat dále v učení.
  27. Hodnocení nemá nahrazovat vnitřní motivaci vnějšími hrozbami a přísliby.
  28. Hodnocení má být pro žáka i učitele jasná zpráva o tom, jak žák pokročil ve zvládání učiva.
  29. Hodnocení práce není pro žáka překvapivé – hodnocení je proces otevřené spolupráce.
  30. Bez jasného hodnocení by žák nevěděl, jak si stojí vůči ostatním ve třídě.
  31. Hodnocení umožňuje porovnávat efektivitu škol navzájem.
  32. Objektivní hodnocení zvyšuje autoritu učitele.
  33. Hodnocení má vycházet z toho, co je možné na práci žáka popsat
  34. Při hodnocení učitel ztrácí spoustu času jak v hodině, tak v přípravě.
  35. Nejlepší je, když hodnocení provádějí jenom sami žáci

Rozdělení podle účastníků letní školy

jedlé 13, 15, 17, 20, 22, 23, 10, 11, 33, 28, 32, 29, 27, 6, 7, 1
nejedlé 14, 18, 24, 21, 35, 23, 30, 8, 4, 25
? 16, 19, 17, 21, 12, 22, 31, 25, 26, 5, 2, 9

V další dílně Jiřiny a Šárky jsme se věnovali smyslu známek a popisného jazyka využívaného při slovním hodnocení práce žáků. Snažili jsme se vystihnout, čím je popisný jazyk pro hodnocení významný, v čem vůbec popisnost spočívá (co je a co není popis), jak souvisí popisný jazyk hodnocení s rozvíjením dovedností žáků. Dílnu Jiřiny a Šárky velmi dobře doplnila dílna Katky Sládkové o zkušenostech s využíváním pravidelných slovních hodnocení práce jejích prvňáčků. Navázali jsme znovu prací se Šárkou a Jiřinou a věnovali jsme se jedné z užívaných typologií osobnosti. Vyzkoušeli jsme ji nejprve na sobě, ale v průběhu celé práce jsme se vraceli k tomu, jaké příležitosti ten který osobnostní typ potřebuje ve škole nalézat, aby buď mohl stavět na svých silných stránkách, anebo aby se naučil pracovat i s tím, kde tak přirozeně dobrý není. Další etapa naší práce se obrátila ke kompetencím. V dílně Ondřeje Hausenblase a Hany Košťálové jsme se zabývali tím, jaký klíč můžeme použít, když chceme z velmi obecné – a tím pádem v praxi nepoužitelné – úrovně formulace klíčových kompetencí (“umí komunikovat”) sejít o několik schůdků níže a plánovat pro své žáky postupné, ale nenahodilé rozvíjení každé z klíčových kompetencí, jíž se rozhodneme ve škole věnovat pozornost. Podle plánu dílny jsme si měli vyzkoušet i další dva kroky, tj. propojení dílčích dovedností s plánem činností a formulaci téže dovednosti v několika vývojových stadiích. Toto je úkol, který čeká na své řešení. Jak jsme si ověřili, daleko přesahuje možnosti jedné dílny. Bude třeba, aby toto zadání zpracoval kombinovaný tým psychologů a učitelů-praktiků. I přes to, že jsme neudělali vše podle plánu, Jiřina a Šárka navázaly a jejich dílna směřovala k tomu, aby účastníci propojili zvolenou kompetenci s určitým osobnostním typem a pokusili se zformulovat, které složky kompetence budou danému typu činit potíže a které naopak mu půjdou snadno. Práci jsme se dále pokusili konkretizovat na příkladu našeho skutečného žáka a s využitím výsledků práce jiných skupin jsme si vyzkoušeli, jak sestavit pro sebe přehled, jak s žákem pracovat s přihlédnutím k jeho vrozeným charakteristikám.

Práce v dílnách byla doplněna dost náročným úkolem – po tři z pěti dnů letní školy jsme se pokoušeli popsat činnosti některého z účastníků letní školy, pokaždé jiného. V náročném programu a v tropickém pařáku nebylo snadné zapnout ještě další kanál a sledovat (tajně) “svého” člověka a pak ještě napsat smysluplnou zprávu, kterou jsme mu měli umístit do jeho “slepé mapy”. Ale každý, kdo někdy psal nějaké slovní hodnocení, ví, jak je to těžké – a tak tréninku není nikdy dost. (Slepou mapu si každý na začátku kurzu namaloval a postupně si do ní zakresloval a zapisoval poznatky o sobě samém, případně na ni dostával zprávy od druhých.)

Do programu letní školy se vešly ještě dvě další dílny: Paula Stanga k umělecké matematice a k hodnocení práce studentů v takové výuce a Kamily Bergmannové a Vítka Beneše, která kombinovala ekologickou tematiku s hodnocením.

autorka je koordinátorkou a lektorkou KM

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2334 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz