Cesta za operou, Kritické myšlení a Orffův Schulwerk

Václav Salvet

Z nahrávek, které pořídila v nedávné době Nina Rutová pro Český rozhlas, mne velice zaujala dílna paní učitelky Květy Kohoutové k Dvořákově opeře Čert a Káča . Kromě dílny samotné bych se s vámi rád podělil o milou podobnost, kterou má kritické myšlení vůči principům hudebně-pedagogického směru z poloviny minulého století, spojenému se jménem Carla Orffa.

Zdá se mi, že největší překážkou poslechu umělecké hudby je nepřipravenost posluchače. Klasickou, arti- ficiální hudbu je potřeba v maximálně dostupné míře „zesrozumitelnit“, protože překážkou na cestě k ní není její uměleckost, ale její nesrozumitelnost. A z té ovšem může plynout její malá atraktivita.

Dílna Květy Kohoutové vyšla této touze po srozumitelnosti maximálně vstříc.

Hudební dílna

Přestože je odklon od opery 1 nejmarkantnější u starších dětí, podívejme se, jak na poslech opery připravila děti ve čtvrté třídě základní školy v Praze 9 Květa Kohoutová.

Využije toho, že děti operu neznají, a nabídne jim několik „klíčových slov“ z opery (kněžna, Jirka, Marbuel, tanec) a jednu hudební ukázku (z druhého dějství). Děti mohou hádat, kde se ukázka odehrává a na základě těchto indicií (klíčových slov a ukázky) se děti pokusí ve dvojici vytvořit příběh. V třífázovém modelu učení tedy nastává první fáze (evokace).

Dvojice se mohou o svůj příběh podělit mezi sebou a pak také s ostatními. Teď teprve přijde otázka, jestli někoho zajímá, jak děj opery stvořil autor. Tedy dotaz, který by byl bez předchozí přípravy dětí dosti odvážný a v některých třídách možná i odsouzený k záporné odpovědi. Teď ovšem očekávají děti druhou fázi svého učení opravdu s otevřenýma ušima (uvědomění). Dozvídají se, jak se Káča ocitne v pekle a s Jirkou se zase vrací, že čert Marbuel má ještě dát nehodnému správci lhůtu k polepšení, kněžnu však ať hned přinese do pekla. Ta se však dá na pokání, pošle pro Jirku a… děti dostávají další úkol, aby každý sám zkusil konec příběhu domyslet. Jako na začátku nešlo o plané fantazírování, protože byla zadána klíčová slova, tak ani zde nejde jen o jakoukoli fantazii. Každé dítě má pro své zakončení uvést dva až tři důvody, proč si myslí, že to dopadne zrovna tak, jak si svůj příběh domyslelo. Opět jiným způsobem jsou děti motivovány k poslechu, protože závěr opery se dozvědí nikoliv od učitelky, ale z opery samotné. Posléze srovnají vlastní vyústění s řešením autorovým. Hodinu uzavírá malý dotazník, v němž jsou mimo jiné i tyto otázky: Vadí ti – nebo nevadí, že znáš děj opery předem, a proč? Jaký máš dojem z dnešní hodiny? Bylo v ní něco, co ti přišlo obtížné? Na základě odpovědí proběhne ještě rozhovor a žáci i paní učitelka se mohou od sebe navzájem dovědět mnoho o vnímání tématu, o libretu, o hudbě i průběhu hodiny (reflexe a evaluace).

Kritické myšlení a Orffův Schulwerk

Metody rozvíjející kritické myšlení jsou dobře využitelné zejména v těch oblastech hudební výchovy, kde se pracuje s texty (libretem, texty o autorovi, o dějinách hudby, ale třeba také při tvorbě textů písní). Nemohu nechat bez povšimnutí podobnost s čistě hudebním pedagogickým směrem, jakým je Orffův Schulwerk ( OS ). Tak jako americkou skupinu pedagogů Kritického myšlení (KM), tak i Carla Orffa a jeho spolupracovníky napadlo, že je dobré probírané skutečnosti nezmínit jen jednou a hned přejít k dalším. Prostě proto, že takové učení neodpovídá dětské ani obecně lidské psychice. Učitelé KM se snaží, aby se děti nejprve rozpomněly na to, co už o tématu vědí, potom se dozví nové informace a v poslední fázi je myšlenkově systematizují a upevňují. OS má snahu vést děti podobnou cestou. Podle „cíle“ hodiny (ať už je jím závěrečná píseň nebo třeba skladba, vzešlá z improvizace) se snaží vybrat takový druh předchozích činností, při nichž by se procvičily závěrečné dovednosti – a k provedení se tak došlo ne dřením not, ale jakoby mimochodem, během zábavných činností. Například u zmiňované písně začne učitel říkadlem, jehož rytmus se pak přenese do těla a posléze na nástroje. Ty pak poslouží jako doprovod k písni.

Ti, kdo absolvují kurz KM , se dozvědí, že je to kurz prožitkový, přestože jde o metody, jak předat určitou teorii. I OS se snaží, aby účastníci mohli hudbu hned tvořit a teprve potom o hudbě poslouchat. (Snadný přístup k hudbě umožňuje mj. svou sadou lehkoovladatelných orffovských nástrojů.) Práce na základě OS tedy podobně jako KM vyžaduje nejprve zážitek.

Vedle podobnosti myšlenky „od praxe k teorii“ můžeme rovněž jmenovat vedení k tvořivosti (improvizaci) a také snahu o rozvoj a spolupráci všech dětí. Podobně jako v KM se každé dítě může zapojit podle svých schopností a vůle, tak i při práci v duchu OS se mohou na základě bohatství činností zapojit všichni podle svých dovedností. Jedno dítě výborně zpívá, jiné se zapojí raději do hry na nástroje, pohybu či tvořivé improvizace.

Ani v OS (co se týče notovaných písní, jejich doprovodů a nácviku), ani v KM nejsou modely ve vyučování žádné „posvátné krávy“, které by nebylo možné měnit. Právě naopak. Je potřeba je neustále dotvářet a přibližovat nejenom aktuální látce, ale i rozdílné vyspělosti dětí, jejich vnitřnímu světu a jeho proměnám, jejich zaměření.

Oba dva směry pak poskytují možnosti, jak se učit společně, jeden od druhého a ve skupině rozdílně motivovaných a připravených účastníků. Přímo tak odporují mnohde ještě stále rozšířenému sportovnímu pojímání školy, kde „šanci mají jenom vítězové“.

OS i KM se snaží vycházet z dětského prožitku a výukou dávat podněty k další kreativní činnosti.

A co se týče šíření obou těchto směrů, snaží se chvályhodně využít potenciál národních materiálů, ať už textů či písní, a ne pouze bezhlavě implantovat všechny překlady.

Kdoví, třeba se brzy uskuteční jakási koordinace různých aktivit pro další vzdělávání.

Cituji H. Košťálovou z rozhlasového pořadu „Naše téma“: „…to je naše vize dlouhodobější a doufám, že ji snad teď nějak dopracujeme. Rádi bychom se podíleli na propojování programů, jako je ten náš, Škola podporující zdraví, Začít spolu, popřípadě nějaké další programy, na které si ještě vzpomeneme, a které budou ochotné s námi spolupracovat. Nemáme ještě přesně vymyšlené, jak by to mělo vypadat. … To musíme domyslet i s lidmi z těch programů, které by se do toho chtěly zapojit. To vidím jako hodně důležité, protože se tady na různých místech dělají věci, které mají vlastně velmi blízké nebo úplně stejné cíle. Ty prostředky, které volí, bývají různé, to ale není žádná překážka. Zároveň pokrývají jiné části učitelské populace a je dobré ty programy propojit pro dobro celých škol…“

Snad se rozvine i nějaká spolupráce mezi lektory KM a České Orffovy společnosti . Určitá podobnost výše zmíněných snah, v jejichž centru je dítě, pak jistě nebude na škodu věci.

A kdo by se chtěl dozvědět o činnosti České Orffovy společnosti více raději hned, může kdykoli kontaktovat její předsedkyni PhDr. Jarmilu Kotůlkovou (kotulkovaj@centrum.cz).

1) K neoblíbenosti opery uvádí doc. Drábek (na základě vlastního výzkumu): „Podle posledních výzkumů poslouchají studenti v České republice nejraději disco a rock (80 %), pop a jazz (50 %), muzikál a operetu (40 %). Čtvrtá v pořadí je symfonická hudba (18 %), jejíž poslech 39 % studentů nevadí, po ní následují folklor, dechovka a lidovka (12 %) a úplně na konci žebříčku opera (10 %), kterou 45 % studentů nesnáší. Učni dávají přednost rocku a pop-music (80 %)…“ Drábek, V.: Popularizace hudby. Jinočany, H&H 1992, s. 31.
Co se týče preferencí činností ve školní hudební výchově, přiřadila se příprava k návštěvám oper a výchovných koncertů k činnostem nejméně oblíbeným: učení se notám a základům hudební teorie. (Drábek, V.: Tvořivost a integrace v receptivní hudební výchově . Praha, PedF UK 1998, s. 28.)

Autor je doktorand KHV PedF UK. vsalvet@centrum.cz

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz