Další texty z dílny psaní v ZŠ Mendelova v Karviné

Bohumil Zmrzlík, Ivana Paciorková

Dobrodružství dorozumívání

Bohumil Zmrzlík

Ano, znám ty vzácné okamžiky souznění. Okamžiky, kdy cítím, že ten, s nímž rozprávím, přesně chápe, co mu chci sdělit, a naopak i já – jak se mi zdá – plně rozumím jeho myšlenkám. Ale vždy tomu tak není. Častěji to bývá naopak. Častěji přichází nepochopení, či dokonce nedorozumění. Co nám – rozprávějícím si lidem – vlastně brání v plném vzájemném porozumění? A jsme vůbec schopni si beze zbytku porozumět? Aby bylo jasno, nemám na mysli běžný rozhovor o všedních záležitostech. Takové rozhovory mám samozřejmě rád, vrhám se do nich jako sluncem rozpálený plavec do osvěžující vody s velkým potěšením, teď mám však na mysli hovory jiného řádu. Hovory závažnější, hovory, v nichž si jejich účastníci chtějí vzájemně sdělit své hlubší myšlenky, své úvahy, své reflexe… Hovory, v nichž se chtějí vzájemně obohatit. Mívám pocit, že i když se při nich snažíme vzájemně si naslouchat, i když odvrhneme naše nejrůznější zastírací manévry a odložíme své obvyklé masky, i když odmítneme jakékoli sebeexhibice, zůstávají v našich rozhovorech určitá omezení, určité limity.

Někdy se mi zdá, jako by mezi dvěma rozprávějícími probíhal jakýsi (zbytečný a nevím, nakolik jimi uvědomovaný) souboj. Občas se přistihnu, že i já, ač se tomu bráním, se stávám jeho aktérem. Kolikrát jsem skočil svému partnerovi do řeči! Kolikrát jsem předjímal jeho myšlenky dříve, než byly vysloveny! Kolikrát jsem poté, co jsem vyslechl malou část jeho sdělení a co jsem nabyl dojmu, že už rozumím, že vím, co bude dále řečeno, kolikrát jsem pak, aniž bych dále naslouchal, začal uvažovat, jak budu na jeho myšlenky reagovat (jako by rychlost a kvalita mé reakce měly být důležitější než to, co mi ten druhý chce sdělit!). A kolikrát jsem pocítil u svého protějšku jakési naježení vyplývající z nepochopení toho, co říkám, jakousi nejistotu, snad i obavu, zda náhodou nechci napadnout svými slovy něco, co se ho bytostně týká, zda náhodou neútočím na jeho sebeobraz, třebaže mne to vůbec nenapadlo. A kolikrát zas naopak přímo fyzicky vnímám úpornou snahu reagovat na mé věty tak, aby mi to vyhovovalo, snahu říkat ne to, co si můj protějšek skutečně myslí, ale to, o čem předpokládá, že chci slyšet…

Dej bože, abych se toho všeho sám napříště vyvaroval, abych byl vstřícný a otevřený k přijímání všeho bohatství myšlenek, jež ke mně prostřednictvím mých přátel (i těch ostatních) doléhají!

Jsme však i při takové absolutní vstřícnosti schopni pochopit vše, co je nám sdělováno? Zřejmě ne. Každý z nás nese v sobě o různých věcech a jevech určitá schémata, určité konstrukce. Z toho, co slyšíme, přijímáme často pouze sdělení, která do nich nějak logicky zapadají, která nám je potvrzují, případně je nějakým způsobem rozvíjejí. Bohužel to, co je mimo naši apriorní představu, nás může zcela nepochopeno úplně minout, nebo to vnímáme zkresleně, poněvadž si to přizpůsobujeme našim starým („osvědčeným“), ačkoli možná chybným schématům. Nové chápeme teprve tehdy, když jsme k tomuto přijetí a chápání dozráli předchozím vývojem, když jsme se na to (i díky předchozím rozhovorům) předpřipravili…

Ale to postupné dobírání se smyslu řečeného už jistě na škodu dorozumívání není. Jen si to uvědomit! A pak stačí mít hodně trpělivosti s ostatními, a zejména sami se sebou. Vždyť právě v těchto hovorech postupně dozráváme. Vždyť díky těmto každodenním dobrodružstvím dorozumívání chápeme stále lépe lidi kolem nás i sebe samotné.

Stále mne to vše tolik překvapuje…

Dovolená

Ivana Paciorková

Konečně se blíží prázdniny a samozřejmě naše dovolená. Moc se těším, protože asi před dvěma lety mně konečně přestalo vadit vedro, koupila jsem si plavky a začala trávit léto jinak než ve stínu hospodských zahrádek s pivem a potem. Pot zůstal, plavky sice mám, ale plavat neumím, protože mě to v dětství nikdo nenaučil.

Ne že bych neabsolvovala povinný plavecký výcvik v rámci školní docházky, ovšem svérázná metoda výuky našeho plavčíka by odnaučila plavat i zdatné plavce. Spočívala v tom, že zatímco my jsme se plácali ve vodě, plavčík chodil okolo bazénu s dlouhou dřevěnou tyčí.

Jakmile se někdo z nás začal topit, snažil se dohrabat ke břehu a chytit se pomyslného stébla. Ale kdepak! Rána tyčí do žeber a tonoucí se ocitá opět téměř uprostřed bazénu a hltá dál chlorovanou vodu. Nevzpomínám si, zda se tam někdo z mých kamarádů naučil plavat (já ne), ovšem nutno podotknout, že jsme výcvik ukončili všichni, nikdo neutonul.

Zatím nepotřebuji umět plavat, protože moje dvě malé dcery mi nikam daleko neuplavou, myslím tak daleko, že bych nedosáhla nohama na dno. Jednou mě sice napadlo, co bych dělala, kdyby mi některá z nich spadla do hluboké vody, zda bych za ní skočila jakožto zachránce nebo spíš jako sebevrah, protože zcela jistě bychom se utopily obě. Že bych neskočila, to mě vůbec nenapadlo… Až teď.

Loni – poté, co děti dosáhly přijatelného věku – jsme konečně vyrazili k moři. Dovolená to byla celkem příjemná, moře čisté, počasí pěkné, jídlo drahé, ubytování průměrné a peněz málo. Když jsme zvládli nějaký ten průjem, bylo fajn. Ovšem jen do chvíle, než se mi na rukou a na krku objevily jakési pupínky a já zjistila, že se nevyspím ani na dovolené, protože příšerně svědily. Říkala jsem si, co to asi je a kde dělám chybu? Pozorovala jsem svého muže. Ten se asi hodinu a půl předtím, než jsme šli k vodě, namazal krémem s faktorem 20 v takové vrstvě, že vypadal jako v bílém triku s dlouhým rukávem. Nohy trochu šidil. Zkusila jsem to – a nepomohlo. Večer pupínky zaútočily znovu. Po několika SMS s kamarádkou, která se opaluje asi 30 let, jsem se dozvěděla – a poté se i utvrdila v tom, že mám alergii na sluníčko.

Letos jedeme k moři zase. A moc se těším! Pro neplavce s alergií na sluníčko je to „ideální“ dovolená.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz