“Děláme to jinak”

Hana Košťálová

V našem oboru poletují termíny, jimž se nerozumí jednoznačně. Setkáváme se s tím nejen v tomto časopise, ale také na nejrůznějších setkáních učitelů, v kurzech, i v odborných periodikách. Jeden termín má pro různé uživatele různý význam, jindy bývá tentýž jev označován různými výrazy. Výsledkem je, že si rozumíme spíše intuitivně a že občas musíme ztratit trochu drahocenného času vyjasňováním, co jsme vlastně mysleli, když jsme řekli to nebo ono.

Patrně to z velké části pramení z toho, že tíhu i radost realizovaných změn ve školství nesou hlavně praktici, zatímco teoretici zůstávají mnohdy za svými zelenými stoly a nedodávají změnám ve školním životě dost pružně a s dostatečným pochopením, co praxe sama nemůže v náležité míře produkovat – odbornou reflexi, jež by potřebám praxe sloužila. Učitelé praktici se dívají na své kolegy teoretiky mnohdy se značným despektem, protože mají pocit, že teorie a výzkum jsou zakroucené samy v sobě a smysl své existence nalézají prostě v tom, že jsou. S praktiky je třeba souhlasit, že není dobré ztrácet čas zbytečnými řečmi, když se snažíme změnit praxi, ale je škoda, že si vytváříme prostředí pojmově nejasné, v němž se hůře daří porozumění.

Asi z tohoto důvodu se v praxi inovátorů a v běžné profesní řeči hodně užívá slovo “jinak”. Děláme to jinak, učíme jinak, řešíme to jinak, vidíme to jinak. My, co spolu kamarádíme, víme, co tím mluvčí myslí. Dokud se to nesnažíme objasnit. Jakmile chceme říct, co všechno tím myslíme, dostáváme se do potíží.

Co všechno v sobě tedy nese slovo “jinak”? Co děláme jinak, jak jinak učíme, myslíme, chápeme?

Především to znamená, že učíme jinak, než jak učili nás, a jinak, než jak učí naše kolegyně ve škole nebo učitelé v sousední škole. Učíme jinak, než bývalo a mnohde stále je zvykem, možná jinak, než jsme sami očekávali, když jsme studovali “na učitelku” (učíme tedy jinak, než jak nás tomu učila vysoká škola), a jinak, než jak očekává naše okolí a asi i naši žáci.

Když učíme jinak, jak tedy?

Jinak se chováme k žákům, jinak rozumíme svému postavení učitele ve třídě, jiný vztah máme k učivu, jímž se chceme společně se žáky zabývat. Abychom mohli všechna svá “jinak” realizovat, musíme užívat jiné metody práce včetně způsobů plánování a hodnocení. A samozřejmě začínáme od jiného způsobu myšlení.

Jiný vztah k žákům. Učitel navazuje a rozvíjí se svým žákem vztah spojenecký, spolupracovnický. Spojuje je sdílený cíl: pochopit toho co nejvíce o světě a o žákovi samotném. Školní učení se tak mění ve společné hledání, v němž se učitel stává pozorným a citlivým průvodcem, který do spolupráce se žákem vnáší bohatství svých životních zkušeností, ale který zároveň s velkou otevřeností a pokorou přijímá vše, čím ho může obohatit dětský pohled na svět. Učitel se navíc učí hodně i o samotném učení. Vztah spolupráce a partnerství se promítá i do procesů hodnocení a vyhodnocování: učitel se nikdy nesnaží přistihnout žáka při neznalosti probrané látky, procesy hodnocení ztrácejí aspekt kontroly – a naopak se posiluje poradenská a konzultační funkce vyhodnocování odvedené práce.

Jiný vztah k sobě samému jako učiteli i jako člověku. Učitel je především dychtivým hledačem. Stává se člověkem, který stále zkouší ještě neověřené cesty a prověřuje vlastní hypotézy. Denně se sám učí, své učení reflektuje. Přijímá rizika, která před sebe staví svou touhou objevovat nové a nové rozměry vlastního světa, nové a nové cesty k dosažení lepších výsledků v práci. Nikdy ji nepovažuje za skončenou, sebelepší příprava mu není dost dobrá, když má jen maličko času, hned promýšlí ještě další variantu. Málokdy slyšíte, jak říká: Jo tohle, tohle já už dávno dělám. Učitel-hledač je radostnou bytostí neskrývající své omyly, a tak také přistupuje k jiným lidem: otevřeně, s respektem a empatií.

Jiný vztah k učivu. Učivo není středem učitelova zájmu, ale výběr učiva i jeho množství přizpůsobuje učitel možnostem jednotlivých žáků do té míry, do níž mu to umožňují předpisy. Neznamená to, že “redukuje učivo”, jak se někdy domnívají méně informovaní. Učitel mnohdy naopak dopřává žákům získat mnohem více informací, než kolik by odpovídalo osnovám, ale výběr informací, s nimiž žák pracuje a které zapamatuje, se řídí potřebami a možnostmi každého jednotlivého žáka. Učitel klade na žáky co nejvyšší požadavky v oblasti obsahu učiva včetně dovedností, ale požadavky individualizuje. Není spokojen, když odučil vše, co stojí psáno v učebnici, spokojen je, když každý žák usilovně pracoval na tom, aby porozuměl nové látce, spojil si ji s tím, co o ní věděl předtím, a položil si k látce přemýšlivé otázky, na které ještě odpověď nenašel.

Naše hrdé „jinak“ mívá v realitě mnoho rozmanitých podob, mnoho úrovní kvality, bývá různě pokročilé. Určitě by bylo užitečné, kdyby si každý z nás čas od času jen tak pro sebe řekl, jak v tu chvíli to jeho „jinak“ vypadá, co všechno znamená, jak se změnilo od minulého roku. Kdyby se ho pokusil přesněji pojmenovat, vystihnout. Naše profesní komunita by tím nabyla na profesionalitě.

Autorka je koordinátorka a lektorka KM.
hana.kostalova@ecn.cz

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz