Dárek

Květa Kohoutová

Příprava na hodinu literární výchovy ve 3. třídě, kterou zhlédli studenti PedF UK se svým pedagogem.

Hodina proběhla ve 3. ročníku, ve třídě, kterou jsem v letošním roce začala učit v Lauderově škole Proč jsem si zvolila pro práci v hodině báseň? Mrzí mě, že se nám téměř vůbec nedaří najít cestu poezie k dětem. Mrzí mě, že i já jsem zůstala poezií téměř netknutá. Doposud mě totiž nebaví pídit se za tím, co nám chtěl básník asi říci, a nevědět nakonec, co nám chtěl tedy říci. A je to vůbec na poezii to podstatné? K poezii hledám cesty poetické. Báseň Paula van Ostaijena Krabička s překvapením jsem dostala před časem jako dárek. Mám ji ráda. Podle mě je třeba, aby báseň nejdříve měl(a) rád(a) pan(í) učitel(ka). Její téma bylo dalším důvodem, který rozhodl, že jsem ji svým žákům přinesla. V týdnu, kdy jsem básničku do hodiny zařadila, slavili Židé na celém světě chanuku, světel, svátek, při němž můžeme být obdarováni. Cílem bylo tedy hledání cesty za poezií a za obdarováním, za dárkem.

Krabička s překvapením

Paul van Ostaijen

co to tam asi je

co to je

co asi

NIC

NIC jenom pro tebe

neztrať je

takové krásné nic

tak legrační

jen se podívej

není to nejlegračnější nic na světě?

nic právě pro tebe

(Ostrov, kde rostou housle, Praha, Albatros 1987.)

EVOKACE:

UVĚDOMĚNÍ:

REFLEXE:

Marek Kohout:
dárek
hezký ohavný
leží překvapí štve
Je to tak příjemný.
PŘEKVAPENÍ
Sára Čechová:
dárek
hezký chrastící
pochoduje natahuje hraje
Dárek mi dělá radost.
VÁNOCE

Původní příprava:

Po přednesu básně jsem měla v úmyslu vrátit se k slavení chanuky a obdarovávání se.

Při slavení tohoto svátku nejde vůbec o příležitost rozdat si dárky. Chtěla jsem, aby si děti ve dvojicích popovídaly, co všechno o svátku vědí.

Asi po pěti minutách měly v kroužku říci každý jednu větu o chanuce. Určitě bych položila otázku, jak větu „poznáme“ zrakem a sluchem.

Pak měla kouzelná krabice znovu putovat v kroužku. Představili bychom si, že pro každého z nás je v ní dáreček. Tyto dárky jsou však neviditelné – abychom je „spatřili“, musíme s nimi zacházet tak, aby se dalo poznat, o jaký předmět jde. Dárek není určen pro toho, kdo ho z krabice vybere, ale je překvapením pro souseda. Je třeba přemýšlet, čím bychom komu udělali radost – a dávající i obdarovaný by si vyzkoušeli obě role při dávání a přijímání dárku.

3. třída

Děti měly dostatek prostoru na otázky. A ptaly se sebe navzájem, ne učitele, jako jediného možného vědoucího. Vede je to k odpovědnosti. V mnohých třídách, kam chodíme, je učitel autoritativní typ, který nenechá své žáky mluvit mezi sebou, komunikace musí jít vždy jen přes něj.

Bylo až neuvěřitelné, jak paní učitelka vnímala všechny děti, měla přehled, kdo co dělá, a téměř každému se snažila i na sebemenší otázku odpovědět. Moc se mi líbilo, že vysvětlovala a diskutovala s dětmi jako s partnery, i pokud se žákům něco nelíbilo. Přesto tato uvolněnost hodinu nijak nenarušila, ale naopak vždy pomohla, aby děti samy na informace aktivně přišly a přitom přemýšlely.

Z reflexí studentů učitelství 1. stupně na PedF UK po návštěvě Lauderovy ZŠ, 4. prosince 2002

Komentář Ondřeje Hausenblase: Předem chci uvést vysvětlení atmosféry v této skupině studentek:

Skupina, která školu navštívila 4. prosince 2002, byla i v ostatních školách poměrně pasivní a rezistentní vůči setkávání s něčím novým. Ve skupině bylo několik studentek, které měly poměrně jasno v tom, že chtějí ve škole uvidět přímý návod k tomu, jak mají vést své hodiny, návod, který by mohly převzít vcelku a bez vlastního profesionálního růstu. V této skupině jsem také opakovaně narazil na to, že studentky měly některé pojmy „příliš vyjasněné“, tj. měly o nich své pevné přesvědčení, avšak doposud se nezabývaly tím, že by o nich hlouběji přemýšlely (například pochvala versus uznání, kázeň, cíle literární výchovy vůbec, role učitele a jeho vztah k výuce atp.). Ve skupině však bylo i několik takových, které by byly uvítaly podstatně hlubší informace, neboť ty „povrchové“ už promyšlené měly. Na rozdíl od jiné skupiny, kterou jsem vedl, nevznikaly v této skupině ani zvídavé otázky, spíše hotové posuzující výroky, k nimž bylo u studentů málo chuti diskutovat.

Přesto byla reakce na návštěvu školy velmi kladná, nikdo zkušenost neodmítal ani ji nevylučoval ze svého obzoru. Ale často studentky poukazovaly na to, co všechno ony by prý dělat nemohly, ježto tato škola je zjevně finančně mnohem lépe dotovaná, dětí je mnohem méně atd. V závěrečných seminářích nakonec studenti zkušenost z Lauderově škole ocenili nejvíce ze všech ostatních návštěv.

Co jsem viděl já:

Teď, s delším časovým odstupem chci uvést, že pro mé studenty bylo cenné vidět, jak velmi individuálně může učitelka s dětmi pracovat – jak způsob, kterým se učitelky obracejí k jednotlivým dětem i ke všem dohromady, je vždy velmi osobní. V jiných školách často vidím, že učitelka „nahazuje“ svá slova na třídu, aniž by děti cítily, že se její řeč týká každého z nich osobně. To je pedagogické umění, a zde ho studentky mohly pozorovat.

Zároveň jsme viděli, jak dokonalý individuální přehled učitelky mají o každém z dětí a jak podle něho zadávají, provádějí i posuzují jejich práci. Pro mé studentky bylo cenné, že viděly individuální reakci učitelky na projevy každého z žáků a že neviděly žádné povšechné „rozlévání informací“ nebo hodnotících výroků.

V jedné hodině Květy Kohoutové si studentky také povšimly velkého rozdílu v chování a jednání učitelky při práci s kroužkem dětí na koberci a v přístupu cizí učitelky, která bezohledně vrazila do třídy, bez ptaní přerušila práci dětí a učitelky, aby vyřídila jakousi organizační maličkost. Studentky také sledovaly, jak obtížně se děti po takovém neprofesionálním zásahu do výuky vracejí k původní kvalitě práce, jak pohasne atmosféra, chuť dětí k činnostem v hodině.

Pro studentky bylo také důležité vidět, že učitelky mají ucelený přehled o celé hodině nebo lekci. To znamená, že jednotlivé činnosti a úkoly dávají smysl pro celek a že děti v takovém celku mohou snadno spatřit, že práce má smysl. Taková výuka se velmi liší od běžného „probírání“ učiva, jaké studentky viděly v jiných školách.

Jsem rád, že jsme školu mohli navštívit, a děkuji Květě i Katce za pozvání.

Ondřej Hausenblas, KČL PedF UK

Autorka je certifikovaná učitelka a lektorka KM.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz