Tandem – spolupráce učitele a romského pedagogického asistenta

Hana Košťálová

V České republice pracuje v současné době v souladu s vyhláškou ministerstva školství kolem tří set (romských) pedagogických asistentů ( RPA ). Jsou proškoleni v pedagogických programech poskytovaných různými institucemi a organizacemi, například Novou školou, Step by Step ČR, Humanitas Profes. V mnohých školách dokázali vyvinout velmi dobrou a užitečnou spolupráci mezi učitelem a RPA , jinde – bohužel – spolupráce vázne a RPA se nedostane ke svému poslání, totiž k práci s dětmi. Zaskakuje všude, kde ho škola potřebuje, třeba jako klíčník. V mnohých školách stále ještě RPA chybí úplně.

V metodickém pokynu MŠMT č. j. 25 484/2000-22 se nemluví o romských pedagogických asistentech. Funkce se oficiálně nazývá „vychovatel – asistent učitele“. Asistenti mohou být ustaveni ve školách, kde se vyučování zúčastňuje větší počet dětí se sociálním znevýhodněním. Protože u nás je mnoho takových dětí právě ze sociálně slabých romských komunit, je logické, že asistenti se hledají právě mezi jejich příslušníky.

Možná, že mnozí nevíme, co tvoří náplň práce romského pedagogického asistenta a jak jeho pomoc může v praxi vypadat. Pokusíme se o stručný nástin, který nemůže samozřejmě vystihnout všechny případy práce RPA ve škole.

Romští asistenti i učitelé se shodují v tom, že romští prvňáčci nebo děti z nultého ročníku se v přítomnosti asistenta lépe adaptují na neznámé prostředí školy a požadavky výuky – potkávají totiž ve škole alespoň někoho blízkého, „svého“ člověka, který jim dobře rozumí, který zná jejich zvyky i jazyk. Zároveň mají děti (romské i neromské) odmalička před očima úspěšného a respektovaného Roma.

Pokud nastanou s romskými dětmi kázeňské problémy, Rom si s nimi daleko lépe poradí – ví, jak na ně, a navíc je pro romské děti a rodiny přijatelnou autoritou. (Jedna asistentka vyprávěla, že když romské dítě doma řekne, že mu učitelka vynadala, zeptá se ho maminka nejprve na to, která učitelka to byla, jestli ta bílá, nebo ta „naše“. Když se dozví, že ta „naše“, je všechno v pořádku, pokud ta druhá, tak maminka spěchá do školy, aby si to s ní vyříkala.)

Významnou úlohu plní asistent tím, že chodí do domácností těch dětí, které mají problémy s docházkou do školy nebo s domácí přípravou. Asistent někdy funguje jako budíček – mnohé děti by totiž celkem rády šly do školy, ale nemá je kdo vzbudit.

Přímo ve škole někteří RPA spolupracují trvale s jednou učitelkou a tráví pak v jejich společné třídě celou dobu vyučování. Pomáhají jednotlivým dětem nebo malým skupinkám dětí, které nerozumějí nějaké látce. Často pak s těmito dětmi pracují ještě po vyučování, a to buď formou pravidelného doučovacího kroužku, nebo jednorázově ve chvíli, kdy je třeba zasáhnout a nenechat dítě propadnout do stále hlubšího nepochopení probíraného učiva. Jiní asistenti nemají „svou“ učitelku, ale krouží po škole –dopoledne stráví postupně v několika třídách, kde pomáhají. Někteří Romové pracují dopoledne s dětmi v přípravném ročníku, a když tyto děti odejdou domů, přesunou se asistenti do tříd druhého stupně.

Specifické potřeby romských dětí i ostatních žáků z nepodnětného a sociálně rizikového prostředí nutí učitele učit „jinak“ – tradiční způsoby výuky neobstojí. Jak svůdné je říct, že tyto děti jsou fatálně zanedbané, že nemají o nic zájem, že nejsou k ničemu, že jsou nevzdělavatelné nebo vzdělavatelné jen omezeně. Můžeme se na věc ale podívat jinak – neselhala naše představa o vzdělávání, o jeho cílech, obsahu i formách? Nejsou právě tyto děti citlivým lakmusovým papírkem, jenž nás varuje před tím, čím je naše vzdělávací prostředí stále ještě (nebo čím dál víc) zamořeno? Neukazují nám tyto děti, že smysl školy zůstal někde daleko za jejími branami –ony ho nevidí a my ho s nimi neumíme hledat. Jaký smysl má škola, jež v dětech vzbuzuje nebo utvrzuje pocity méněcennosti? Která je hned na začátku docházky uvede do strašlivého zmatku neporozumění, který lze překonat často jen agresí a odporem? Škola, jež strčí dítě do té nejspodnější společenské škatulky a dává mu najevo, že právě ta jediná je pro ně dost dobrá? Proč se při analýzách školní neúspěšnosti dětí ze sociálně slabých rodin nebo komunit ptáme na to, čím nevyhovují děti škole – a ne na to, čím škola nevyhovuje dětem?

Zodpovědní učitelé „slabých“ žáků se intuitivně pokoušejí některé nedostatky systému napravit –často prostě proto, že jim nic jiného nezbývá. Ač s tím mívají vnitřní potíže, protože to považují za selhání, respektují „zvláštnosti“ svých žáků, ustupují ze svých představ o důležitosti té či oné poučky a snaží se najít styčné body mezi zkušeností žáků a tím, co jim mohou jako učitelé nabídnout. Mnozí učitelé také sahají po metodách aktivního učení (někdy jim hodně nepřesně říkají „hry“), protože vědí, že rozhýbat žáky, dostat je do stavu pozitivní aktivity je to nejcennější, čeho mohou jako učitelé dosáhnout.

Pedagogika, o niž je opřen program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (nebo Začít spolu ), vybízí k tomu, aby vyučovací proces spoluřídili lidé v týmu, možná právě v týmu učitel – asistent. Ve chvíli, kdy ve třídě vzniká učící se společenství – tedy kdy se každý učí od ostatních a společně s ostatními –, se může v jistém smyslu role učitele nebo asistenta i role žáka rozostřovat. Klíčové je, aby učitel přijal moderní filozofii učení a ovládl odpovídající metody práce. Tím otevře cestu k těm cílům učení, které mohou být blízké našim žákům, i když třeba nám učitelům, kteří jsme prošli „běžnou školou“ – a úspěšně! –, se zdají poněkud neškolní či přímo obskurní. Postavení učitele i asistenta ve třídě se pak ani trochu neblíží tradičnímu modelu „učitel a doučovatel“, nebo dokonce „učitel a dohlížitel“.

Na učitele i v participativní škole klademe vysoké nároky. Musí ovládat dvě odbornosti: obor, jemuž vyučuje, a vedení lidí k tomu, aby chtěli poznávat svět, jeho principy, jeho nejednoznačnosti, souvislosti, dilemata. Proč by měl učitel dobře ovládat svůj obor, když je členem učícího se společenství, kde se všichni učí? Když říkáme, že učitel řídí proces učení, znamená to, že učitel dokáže pomáhat žákům v tom, aby si stanovovali takové cíle, které jim pomohou ovládnout daný obor na úrovni potřebné pro jejich každodenní život. K tomu musí učitel hluboce rozumět svému oboru, jeho podstatě... Dobrým zeměpiscem není ten, kdo zná nazpamě_ všechny údaje o rozlohách, polohách, počtech obyvatel a vyprodukovaných tunách čehosi, ale ten, kdo například rozumí principům, podle nichž se zabydlují a rozvíjejí území. Dobrý češtinář není ten, kdo bezchybně provede větné rozbory složitých souvětí a netypických případů, ale ten, kdo ví, jak dochází k porozumění a dorozumění.

Pro podporu pedagogických dovedností a pedagogické spolupráce mezi učitelem a asistentem připravila Nová škola Praha (o. p. s.) cyklus seminářů pro tandem učitel – asistent. Jak už to tak bývá, do seminářů se především přihlásily ty dvojice nebo skupinky učitelů a asistentů, jejichž spolupráce nevyžaduje mnoho vylepšování. Přesto jsme ale našli možnosti dalšího zdokonalení práce asistenta (i učitele):

Práce RPA dnes

Práce RPA v dobře fungující nediskriminační škole

Kurzy pro romské pedagogické asistenty pravidelně opouštějí noví absolventi – a nesnadno hledají uplatnění. Jinde chodí do škol romské děti, které by pomoc romského asistenta uvítaly. Pokud právě vaše škola hledá pedagogického asistenta, doporučujeme, abyste se obrátili na Novou školu Praha , jejíž pracovníci vám rádi zprostředkují kontakt na šikovného nového kolegu!

V rámci dílny, jejíž scénář najdete na straně 36, vznikly v dílně Tandemu následující práce:

Nedoceněná asistentka

Irena je asistentkou v první třídě ZŠ, kterou kromě jiných dětí navštěvuje i Románek. Románek je velice roztomilý, hodný chlapec, ale… Nechce – nebo nedokáže – se přizpůsobit vzdělávacím návykům, které jsou na něj, stejně jako na ostatní děti, kladeny. Irena mu věnuje hodně svého času – jak při vyučování, tak i mimo školu (doučuje ho v odpoledních hodinách), ale i přes to Roman nemá takové výsledky jako ostatní žáci. Irena i třídní učitelka se shodly, že Romana nechají opakovat první stupeň. Pro učitelku možná problém takto skončil, ale pro Irenu…? Celý rok se Romanovi věnuje, dává mu víc času, trpělivosti než ostatním, ale proč to nikdo neocení? Proč učitelka nevidí její snahu o co nejlepší výsledek či pokroky (i když malé), jichž s Románkem dosáhla?

Snad Ireně toto trápení nevezme další chuť do její práce a vydrží jí vůle a trpělivost, kterou darmo projevila.

A pro paní učitelky: Nezapomeňte, že i dospělí potřebují pochválit!

Školství chce spolupráci

Jaký je problém dnešní populace? Rodiče s učiteli a s romskými asistenty nespolupracují, myslí si, že se jejich dětem ve škole učitel patřičně nevěnuje. Tyto své pocity přenášejí na děti, ty na popud rodičů do školy nechodí. Ale co dál? Jak přesvědčit rodiče, aby svým dětem neubližovali? Asistent může rodiny navštěvovat a informovat je o výhodách a velké pomoci ve škole, ale jde o to, aby rodiče do školy přišli a sami poznali, že to učitelé i asistenti s jejich dětmi myslí dobře. Že učitelé i asistenti jsou tu pro děti a chtějí jim dát maximum. To ovšem vyžaduje oboustrannou spolupráci.

Rodiče, přijďte si s učiteli a asistenty popovídat a vyřešit problém. Určitě na vás i vaše děti čekají. Odhoďte předsudky rasismu a ubližování a snažte se společně svým dětem pomoci.

Zprávy: „Můžeme se bránit?“

Ze ZŠ byl 3. listopadu 2002 odvezen romský chlapec do DD. Důvodem byl nezájem rodiny o jeho prospěch, výchovu, potulku chlapce, záškoláctví, kouření a sexuální úchylky. Chlapec byl již několikrát vyšetřen v PPP, škola mu vyšla vstříc s individuálním plánem v odpoledních hodinách, s matkou byl často veden rozhovor, byla zvána na výchovné komise, kam se většinou nedostavila.

O převezení chlapce do DD a jeho odebrání matce rozhodl soud na základě výpovědi sociálních a pedagogických pracovníků a lékařů.

Přesto byla v ZŠ napadena rodinou chlapce romská asistentka a bylo jí vyhrožováno, že vše způsobila ona. Tím, že chlapce nebránila. Asistentka musela plna obav navštívit zmíněnou rodinu, vysvětlit a doložit, že ona jako fyzická osoba nezavinila odebrání chlapce matce – vinu nese hlavně rodina chlapce.

Autorka je koordinátorka a lektorka KM.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz