Od události k titulku a zase zpět

Nina Rutová

Tak se jmenuje dílna, kterou zkouším s dospělými účastníky, kteří ji pak využívají v práci s dětmi. Je pro mne velmi těžké formulovat jednoznačně její cíl, nebo_ jsem si ověřila, že záleží na tom, s kým a z jakých důvodů se její scénář použije. V šedých rámečcích proto najdete základní postup, jenž vede k předem formulovaným cílům – a v komentářích vedlejší cesty, jimiž je možné se ubírat, pokud je pro sebe a své „žáky“ shledáte důležité. Zdá se mi, že k tomu, abychom dospěli k cíli, který si na začátku formulujeme, je v této dílně podstatné každé slovíčko z instrukcí, jež „žáci“ postupně dostanou. Stačí slůvko pozměnit – nebo v pokynu akcentovat něco jiného – a už se ubíráme jinými cestami a za zcela nečekanými cíli. Dávám si proto v průběhu dílny velmi záležet na jednoznačně formulovaných a vždy i na tabuli napsaných pokynech. Nicméně varianty a cesty, kterými dílna může vést, jsou pro mne stejně lákavé.

Cíl:

  1. Poznat, co se děje s příběhem na cestě mezi „vysílatelem“ a příjemcem.
  2. Prozkoumat přednosti, možnosti a limity zpravodajství, zprávy, vypravování a beletrizování.
  3. Zmapovat, co asi prožívají a jak se cítí ti, o nichž jsou stručné novinové zprávy.

Evokace:

Zaujměte vám příjemnou pozici a vzpomeňte si na nějakou událost, která se stala vám nebo lidem ve vaší blízkosti a změnila váš život. (Měli byste událost znát natolik důvěrně, abyste s ní dále mohli pracovat a zároveň ji sdílet s ostatními.)

Dodatek v závorce je podstatný. Ne vše, co se nám přihodilo, chceme a můžeme vždy sdílet s ostatními.

Dětem se události, které jsou příčinou nějaké zásadní změny, mohou hledat hůře. Proto postačí, když si vzpomenou na něco, co by měly chuť někomu vyprávět, na něco, co se jim zdá velmi zábavné či zajímavé, ovšem co jsou schopny vyprávět i s patřičnými detaily. (Možná, že se na chvíli zastavíme u pojmu detail.)

Vyprávějte stručně událost někomu, koho si vyberete – a on vás.

V této prvé fázi je velmi důležité, abyste se setkali na základě vzájemných sympatií a důvěry. Vaše vyprávění možná ještě nebude dokonalé, ale vzájemná sympatie by mohla překonat ostych. Nechuť, neochota nebo stud něco vyprávět mohou vzniknout třeba i z toho, že jsme poprvé nebo už mnohokrát narazili na „hluchotu“ anebo „lhostejnost“ publika. A my se v této fázi potřebujeme setkat s posluchačskou vstřícností a lidskou účastí.

Uvědomění si významu:

Vyrobte si myšlenkovou mapu či jinou pomůcku, pokud ji považujete za potřebou, se zřetelem na to, jak se událost z á k o n i t ě připravovala nebo nepřipravovala.

Proč nejdříve vyprávět a pak si teprve udělat myšlenkovou mapu? Určitě to jde i naopak, a proto sami zvažte důvody, proč posloupnost ponechat anebo proč ji přehodit.

Když budu mít na dílnu dostatek času, proběhne v závěru i krátká reflexe toho, co se stalo s příběhem mezi vyprávěním a dokončenou myšlenkovou mapou nebo jak nám myšlenková mapa pomohla (lépe?) příběh vyprávět.

Jindy zas nechám přítomným chvíli času, aby si do myšlenkové mapy vzápětí zanesli poznatky ze svého vyprávění – poznatky vlastní i poznámky naslouchajícího. Zapsané poznámky by nám mohly pomoci, abychom příště svůj příběh vyprávěli (nejspíš už někomu jinému) lépe. Tato cesta je snad vhodná pro ty, kteří by se chtěli dále zabývat spíše zdokonalováním vypravěčských schopností (rétorikou).

A proč kladu důraz na slůvko zákonitě? Protože jako vypravěči často nalézáme ve sledu událostí (na první pohled zcela náhodných) překvapivou a provokující zákonitost, nebo jsme fascinováni tím, kolik odstředivé energie působilo, aby se něco nestalo, a ono se to přesto nakonec stalo. (Sledování různých příběhů zpracovaných skutečnými básníky a spisovateli už jen z tohoto hlediska by jistě stálo za samostatnou dílnu.)

Začněte si příběh psát (alespoň 30 minut!).

Pokud nemáte dostatek času na psaní vlastních příběhů a sledujete třeba úplně jiný cíl, v této dílně vůbec nemusíte pracovat s osobními zážitky účastníků. Nechte je přečíst si nějakou složitější, z filozofického hlediska nejednoznačnou povídku a zpracovat ji formou zprávy do denního tisku. Účastníci pak neprojdou „zcizením“ svého příběhu a nebudou „prožívat“ zúžení, zkreslení nebo výklad svého příběhu, ale mohou třeba dost dobře pochopit, jak odlišní jsme posluchači a jak se pouhým výkladem nějakého literárního díla stáváme bezmála jeho spoluautory.

Ještě jste nezačali sami sledovat některou z nabízených vedlejších cest a nerozvíjíte ji v duchu svých cílů, zájmů a záměrů? Pak je dobré, abyste po uplynutí času, který jste vymezili psaní, pokud možno s velkou parádou vyhlásili a vyvěsili následující pravidlo.

Pravidlo pro celou dílnu:

POKAŽDÉ PRACUJ S JINÝM PŘÍBĚHEM!

I tak se vám může stát, že někdo pravidlo nedodrží. Proč? Nechte ho o tom pohovořit v reflexi.

Přečtěte svůj příběh někomu jinému a on vám přečte svůj (Pozorně naslouchejte, řekněte pak, co se vám na příběhu líbí, co se vám líbí na zpracování, ptejte se na to, co vám není jasné, …)

Teď bude možná dobré vybrat si někoho, koho neznáte nebo znáte jen málo. Ať to bude kdokoli, bude mít možnost hodnotit a ptát se na další podrobnosti vašeho příběhu a vy byste měli být připraveni odpovídat. Na základě dialogu byste se mohli lépe seznámit se svým příběhem i s dalším člověkem ve skupině a to je vždycky přínosné!

Upozornění: Po minimálně půlhodinovém psaní bývá velmi těžké začít poslouchat a dobře vnímat příběh někoho jiného. Je to ovšem situace, na niž jsme z běžného života velmi dobře trénovaní. Copak nemáme tendenci „myslet si na své“ a copak nejsme neustále vyrušováni starostmi a zájmy druhých? Posloucháme pak často „na půl ucha“, jen tak „naoko“. K tomu by nemělo dojít. Chtějme teď velmi vědomě a se zájmem rozpoznat všechno „živé“ a podnětné ve vyprávění našeho partnera a upozorněme ho na to. Snažme se být empatičtí, ale zároveň se neostýchejme do příběhu „šťourat“, neboť jen tak se dozvíme více a pomůžeme i autorovi najít další, zatím v příběhu ukryté, možnosti. Také se dozvíme to, co zajímá na příběhu nás samotné. Při další práci se nám to ještě může hodit.

Kdybych tuto dílnu dělala s budoucími knižními redaktory či dramaturgy, neostýchala bych se tuto fázi znásobit tím, že by měl každý možnost konzultovat svůj příběh hned s několika poradci a sám by zvážil doporučení, kterých se mu pro další zpracování dostalo. Ale tyto cíle naše základní dílna nemá. Ostatně – byly by velmi blízké dílnám psaní, které máme mnozí již úspěšně za sebou.

Udělejte z příběhu , jenž jste právě slyšeli , maximálně jednostránkovou čitelně napsanou zprávu do denního tisku, nahoře vynechte místo pro titulek . Máte na to 10 (15) minut.

Až doposud bylo naším cílem zajistit všem účastníkům pocit tvůrčí pohody. Další pokyn většinou vnese do jejich pracovního soustředění trochu žádoucího stresu, ale také změnu dynamiky.

Je dobré této situace využít k uklidňujícímu upozornění, že v tom nejsou sami, že většina novinářů pracuje v časové tísni tvořené uzávěrkami, momentální aktuálností nebo množstvím zpracovaných událostí. (Možná chcete, aby vaše děti samy přišly na to, čím se liší bulvární tisk od seriózního. Klidně je nechte zpracovat zprávu do bulvárního deníku. Pak ovšem o tuto informaci doplňte předchozí instrukci.)

Mezi účastníky se i přesto, že tento pokyn je nahlas a zřetelně řečený a zároveň napsaný na tabuli, vyskytne občas někdo, kdo nepíše zprávu z příběhu, který slyšel, ale z toho, jejž sám psal. Nic si z toho nedělejte. Není to vaše chyba.

Čitelně měli všichni psát proto, že další pokyn zní:

Dejte zprávu přečíst někomu dalšímu, kdo jí dá vhodný titulek . (Nikdo si nevybírá zprávu ze svého příběhu a – pokud možno – ani z toho, který vyslechl na samém začátku. Dbejte na pravidlo).

Dynamika skupiny stoupá a vy ji můžete ještě povzbudit doplňující instrukcí:

Titulek si říkejte nejprve potichu, pak polohlasem (proměňujte ho, hledejte nejlepší znění). Když si jím budete jisti, napište ho nad zprávu a s otitulkovanou zprávou choďte po místnosti, vykřikujte titulek tak, aby se prodal. Každý teď prodává, ale každý se snaží i koupit – najít svůj vlastní příběh a vzít si ho v podobě čitelné zprávy na listu papíru zpět k sobě. (Je dobré nosit list papíru před sebou, aby se „kupující“ mohl začíst a přesvědčit se o správnosti svého odhadu).

Buďte připraveni na velký mumraj, mýlky, dohadování, smích – a netlumte je. Nakonec si totiž každý najde list, který mu patří, a zcela spontánně se začte. Následující instrukci už nejspíš budete říkat do úplného ticha:

Přečtěte si celou zprávu, zvažte vhodnost titulku ke svému příběhu.

Nazvěte svůj příběh, jak sami chcete.

S tím budete hotovi velmi brzy a můžete přejít k poslední fázi.

Reflexe:

Psaná úvaha na téma – Co se stalo s mým příběhem a proč?

DISKUSE

Otázky k cílům naší dílny znějí:

Poznali jste svůj příběh lehce?

Bylo vám příjemné číst ho jako zprávu?

Řekla vám zpráva a titulek něco o vašem příběhu?

O tom, jak jste ho vyprávěli? O tom, jak s ním zacházeli jiní?

Diskuse bývá po této dílně zpravidla velmi živá, a vzhledem k cílům, pokud jste je v průběhu dílny neopustili nebo nezapomněli, byste měli mít na reflexi dostatek času.

Kdybyste ho měli skutečně velmi mnoho, mohl by se ještě každý „vypravěč“ setkat se svým „novinářem“ k vyjasňujícímu rozhovoru.

PS: Pokud jsou vaši účastníci zvědaví spíše na pedagogickou využitelnost dílny, můžete se jich zeptat, jak by se daly využít principy dílny v různých oborech (předmětech).

Zde jsou některé odpovědi z kurzu Kritického myšlení v ZŠ Ostrovní v Praze:

Pro práci s odborným textem (ten supluje příběh).

V psychologii: aby si člověk nedělal starost,že když druhému něco řekne, že může dojít ke zkreslení.

V dějepise: po návštěvě muzea.

Má zpráva z této dílny pro Český rozhlas zněla takto:

Když jsem se po odvysílání jednoho ze svých fejetonů zeptala svého staršího syna, jak se mu líbil, slyšela jsem: „No, docela dobrý, ale dalo by se to říct jednou větou.“ Vlastně dalo – zastyděla jsem se, neboť ta věta by zněla velmi banálně: Venkov se díky technickým vymoženostem, či jejich vinou, konečně blíží městu.

Nedávno jsem si ovšem svůj text přečetla znovu. Je o vlaštovkách a netopýrech, kteří postupně zabydlují náš dům v centru velkoměsta, a v textu se postupně snažím přijít na to, proč to asi dělají. K onomu banálnímu konstatování, že už ani zvířata nerozlišují mezi venkovem a městem, dojdu až v poslední větě.

Nicméně tato příhoda mne přiměla k tomu, že jsem nějaký čas dělala zkusmo z několikastránkových textů renomovaných autorů jednu větu, ale i naopak. Z jedné někde zaslechnuté nebo přečtené věty jsem se snažila představit si událost, osud, celý příběh.

To prvé jde samozřejmě mnohem snáze. Tak snadno, že se mé věty o složitých událostech začaly podobat novinovým titulkům.

Richard III. se mi vešel do konstatování, že Tak dlouho zabíjel, až byl zabit , a Osudy dobrého vojáka Švejka jsou vlastně o tom, jak Malý člověk přežije i světový konflikt .

Aha – tak takhle nějak se dělají noviny – napadá mne a cítím se poněkud neuspokojena z tak malého poznání. Navíc si začínám připadat s knihami místo novin v dámské kabelce poněkud osamoceně.

Příležitost rozšířit řady čtenářů celých knih se naskytla velmi brzy . Jako lektorka vzdělávacího kurzu pro učitele jsem je vyzvala k tomu, aby si vybavili nějakou událost, jež zásadně ovlivnila jejich život, a pokusili se ji napsat.

Svůj příběh pak poskytli dalším, kteří z něj udělali novinovou zprávu s patřičně prodejným titulkem.

Když si tu zprávu přečetli, někteří se smáli , jiní byli zklamáni , někteří dotčeni , a jen několik jich bylo se stručností a výstižností svého příběhu v pouhé zprávě spokojeno .

Vyvodili jsme v těch dvaceti lidech, že to je asi celé spektrum pocitů , které zažívají denně stovky, ba tisíce lidí, o nichž se můžeme dočíst v časopisech a novinách.

Vrátili jsme se, alespoň někteří, po tomto zážitku ke svým příběhům s touhou napsat je, a tudíž i pochopit v celé

jejich složitosti a významu.

Vrátili jsme se, alespoň někteří, k četbě knih, a tato událost se stala – alespoň pro některé z nás – událostí, která nás změnila.

Titulek do novin a stručné shrnutí mého syna by možná zněly:

Život se do zpráv nevejde.

Autorka je lektorka KM a externí spolupracovnice Českého rozhlasu.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2335 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz