Odpověď na každou otázku?

účastníci kursu KM

V kurzu KM v Nymburce si účastníci položili otázky, které jim přinesla práce v kurzu nebo při zavádění metod do praxe. Odpovědi od kolegů získali metodou pošty. Protože se tyto otázky opakují na různých setkáních učitelů, předkládáme je i našim čtenářům. Budeme rádi, když se připojíte k diskusi svými názory, zkušenostmi, nápady.

Jak vyprovokovat prospěchově slabou a neaktivní třídu ke spolupráci (hlavně ústní)?

  1. Snažit se zapojit co nejvíce žáků. Přidělit jim úkoly, které musejí vypracovat, požadovat, aby s výsledky práce seznámili ostatní. Chválit žáky za každý úspěch.
  2. Zvolit téma, ke kterému mohou i ti slabší něco říct. Vést je k tomu, aby se nestyděli projevit svůj názor.
  3. Například přineste krabici plnou nehomogenního haraburdí, vysypte to před ně a ať každý sám napíše, které 2–3 (1?) věci ho zaujaly a odkud mohou být. Ať si o tom ve dvojici podiskutují (mohou dál i ve skupině, tedy lze spojit lidi, co mají stejné předměty, nebo je naopak nechat zvlášť). Ve slohu pak mohou kupříkladu psát příběh, v matice počítat… třeba jakou část pokladu si takto nikdo nevybral atd.

Chtějí žáci přemýšlet?

  1. Jak kteří. Záleží myslím na motivaci a metodách, které používáme. I na individuálním přístupu k dětem.
  2. Pokud mají zájem o téma hodiny, pak ano.
  3. Souhlasím s tím, že záleží na motivaci, na formách práce učitele a “zapálení” kantora pro předmět. I nezajímavé téma je možné probrat a vysvětlit zajímavě – netradičně.

Jak motivovat žáky pro svůj předmět?

  1. Nechat je přijít si na informace samotné (pokusem, vyhledáváním, ověřováním).
  2. Vlastním příkladem a zápalem pro obor. Hlubokými znalostmi. Nepřeberným množstvím zajímavostí, hádanek apod. Zajímavě vytvářenými hodinami a neobvykle pojatými pomůckami.
  3. Používáním (pomůcky) běžných věcí kolem sebe a převedením do výuky na řešení životních situací. Pochopí, že co se naučí, jim k něčemu bude v životě, použijí to.

Jak tento princip realizovat v prvním ročníku?

  1. Pokud se tímto principem myslí kritické myšlení, tak například při vyprávění o zvířatech – nejprve zhlédnout přírodovědný dokument vhodný pro malé děti, nebo kresbou oblíbeného zvířete či přečtením zajímavého příběhu o zvířeti.
  2. Na jednodušší úrovni lze použít většinu technik – třeba četba s předvídáním.
  3. I malé děti se dokážou vyjádřit k nějakému přiměřenému tématu, navíc jsou ještě bezprostřední, rády se pochlubí tím, co viděly v televizi, řeknou, co je zaujalo, a z toho je možné vycházet.

Jakým způsobem naladit učitele, kolegy ke změně práce s dětmi (třeba směrem ke KM)?

  1. Pokud s nimi opravdu chtějí pracovat a nezůstávají ve škole jen ze setrvačnosti (“já už to nějak doklepu”), tak bych je pozvala na ukázkovou hodinu a poskytla bych jim Kritické listy, kde jsou reflexe a nápady od učitelů ke všem předmětům. Někdo se dá nalomit už jenom mým nadšením pro věc.
  2. Zahrát si s nimi! A to hned. Zn.: “Násilí s veselím.” Mě osobně chytli a lapili přes interpretaci knihy. Ukázat jim, jak zdánlivě nudné texty si člověk může opravdu užít, co vše v nich lze najít, a nespoléhat se při jejich chápání na názory odborné veřejnosti, kritiků, recenzentů.
  3. Ukázková hodina, zapojit je do této činnosti. Odpovídá se mi hůře, protože na naší škole toto poměrně dobře funguje.

Vytváříte s dětmi portfolia, a pokud ano, tak s jakým úspěchem?

  1. Vytváříme. Úspěšnost je závislá na pečlivosti a inteligenci jednotlivých studentů.
  2. Chystám se s dětmi vytvořit portfolio o místech, která navštívily v Evropě: jaký bude úspěch – nevím. Předpokládám, že by mohly mít zájem spolupracovat.
  3. Zatím ne. Ale pokud lze považovat soubor vlastních výtvarných prací dětí za portfolio, tak vlastně ano. Přemýšlím ještě o jiné možnosti.

Jak využít poznatky z kurzu při výuce mluvnice?

  1. Nejsem češtinář, ale myslím, že k výuce filozofie jazyka, typů a kladení otázek, stavby vět – Čapek, apokryfy apod.
  2. Práce s textem je základ jazyka. – I v mluvnici je právě důležité číst s pochopením a tento způsob k tomu napomáhá. – Například vlastnosti druhů slov.
  3. Při aktivním pronikání do struktury jazyka, jevů je pochopení a poznatky trvalejší, žáci si látku “prožijí”.

Často bojuji s problémem, jak překonat nechuť a neochotu některých studentů spolupracovat při výuce, když zkoušíme užívat nové metody…

  1. Zkouším motivovat žáky příhodami z praxe. Využívám jejich znalostí ze života.
  2. Přidělila bych takové studenty do skupin, kde jsou jiní, maximálně nadšení – mohli by je strhnout.
  3. Mohou se motivovat odměnou – tedy klasifikací (např.).

Jakým způsobem vyřešit časovou náročnost výuky KM v běžných školních podmínkách?

  1. Běžné školní podmínky jsou většinou nepříjemné podmínky. Tato metoda nabízí možnost prožít si a zahrát to, co v našich přeplněných osnovách vězí. Učitel pravděpodobně vždy bude trochu v časovém stresu, jeho žáci to ale nesmějí pocítit – soustředí se plně na obsah a zapomenou na chvíli na “učení – mučení”, na školu, která je svazuje. Ty “časové nedostatky” plně nahradí jejich vlastní tvořivost, aktivita, spolupráce… aspoň doufám.
  2. Nejprve udělat určitou revizi obsahu vyučování a důkladně zvážit například – do jakých podrobností zacházet, co zjednodušit – a čas se pravděpodobně najde.
  3. Na základní škole jsou na žáky kladeny vysoké nároky, a tudíž asi nelze všechny hodiny vést v tomto duchu. Je to ale dobrá metoda pro upevnění znalostí (opakování probraného učiva).

Jakým způsobem vedete děti/studenty, aby se dokázaly/i samy/i objektivně hodnotit?

  1. Nechávám je ohodnotit práce jiných spolužáků a s jejich vysvětlením, proč a za co tak spolužáka hodnotí. A teprve potom je nechávám hodnotit sebe samé.
  2. Jestliže žáci mají možnost sami vybírat, na čem kupříkladu daný týden budou pracovat, a s pomocí učitele to přesně naplánují, jsou schopni na konci týdne zhodnotit, do jaké míry se jim to podařilo. Také diskuse s ostatními jim pomůže zhodnotit, co se daří/nedaří jim samým.
  3. Metoda hodnotících a sebehodnotících listů k tomu nabízí skvělé možnosti – takový list si musí učitel ušít své třídě na míru. Dobré je pracovat s prekoncepty – s představami svých studentů o dané věci – ještě před tím, než se látka začne probírat; ty se jim na konci tematického bloku mohou znovu rozdat a oni sami či ve skupině hodnotí (např. podle určitých zadaných kritérií) změny – kognitivní, ale i postojové. Třeba výuka o holocaustu, rasismu.

Je pro vás metodika a originalita KM pouze “únikovkou” a zpestřením “tradiční výuky” zaměřené jinak na výklad, nebo vás nadchly tak příliš, že si už bez KM své hodiny představit ani nedokážete? A proč?

  1. Je to jedna z možností, která vede k tomu, aby se nenudil žák ani učitel. Bez podobných možností si nedovedu výuku představit. Rozhodně se dá mluvit o vzájemném obohacení.
  2. Je to sice jedna z možností, ale taková, na kterou lze myslet někde v koutku i během využívání jiných principů.
  3. KM je pro mě představitelem kreativního způsobu (jiné filozofie než doposud) učení a učení se, k němuž směřujeme a kterého je nutno co nejdříve dosáhnout.

Metody, které vycházejí z rozvíjení KM, jsou pro mě, ale hlavně pro mé žáky zajímavé, ale stále nevím, jak je vhodně použít a přitom splnit osnovy.

  1. Ve fázi uvědomění můžete žákům poskytnout text(y), jejichž náplní jsou informace kryjící se s obsahem osnov (kolik žáků odchází ze ZŠ s 90% obsahem osnov v hlavách – nebo kde?). Nota bene v Bílé knize vzdělávání v ČR se objevují především kompetence, kterých mají žáci nabýt; tento požadavek přímo odpovídá programu KM.
  2. Více využívat aktivity žáků při domácí přípravě.
  3. Provést revizi toho, co je méně důležité – zjednodušit. Důležitější budou dovednosti, které žáci získají uplatněním KM.

Pokusila jsem se aplikovat třífázový model učení v hodině zeměpisu. Vzhledem k časovým možnostem jsem musela některé kroky vynechat nebo výrazně zkrátit. Máte podobnou zkušenost? Bylo by efektivní rozdělit tuto činnost do několika hodin?

  1. Zkušenost mám obdobnou, čas chyběl. Rozdělení do několika hodin bych použila, pokud by následovaly blízko sebe, ne s pauzou několika dní.
  2. Souhlasím. Ideální by byla dvouhodinovka. Myslím si, že se čas pro motivaci a zadávání zkracuje, když jsou žáci zvyklí takto pracovat.
  3. Ano, myslím, že lze rozložit činnost do více hodin, aniž by se snížila efektivita výuky. Mnohdy jiná možnost prostě není.

Co s dítětem (dětmi), které tento princip vyučování prostě neberou?

  1. Snažit se je nějakým způsobem motivovat a nenásilnou formou je zapojit.
  2. Zapojit je co nejvíce do činnosti, například ve skupinové práci konkrétně toto dítě prezentuje výsledky skupiny. Snažit se motivovat, získat dítě, vzbudit u něho zájem o konkrétní předmět, látku.
  3. Snažím se zadat práci, která na první pohled nesouvisí s tím, co dělají ostatní, ale umožní danému dítěti se kdykoli připojit k ostatním (když kupř. zjistí, že může být ostatním prospěšné).

S jakými reakcemi žáků jste se setkali při zařazení aktivizujících prvků do vyučovacích hodin?

  1. Odvíjely se od mnoha věcí: jak se mi podařilo aktivity zadat, jak se zdařila motivace, zdali se žáci s takovými aktivitami již setkali, jaká byla skladba skupiny, jaké bylo vzájemné společné naladění. Celkově byly pozitivní, přijímající.
  2. Reakce jsou jednoznačně pozitivní, vzbuzují pozornost, zájem, každý se může samostatně projevit, vyjádřit se. Mám na mysli třeba aktivizující prvek týkající se výměny názorů se spolužákem atd.
  3. Reakce byly jednoznačně pozitivní. Důležitá je příprava učitele, aby věděl přesně, co chce a jak toho dosáhnout. Musí to mít logickou návaznost. Ne izolovaně pro zpestření.

Jak naučit děti číst s porozuměním, aby mohly číst a kriticky myslet, pracovat s textem?

  1. Podle mého hodně záleží na vedení a výchově přímo v rodině. Ve škole je dobré vybrat nejdřív radši kratší a hlavně zajímavé texty, vymýšlet zajímavé činnosti při práci s textem. Rozdělovat také práci podle vyspělosti čtenářů.
  2. Nečíst v kuse celý článek (text) najednou, dát si čas na otázky, na vysuzování a předvídání (…co bude dál?). Nechat děti, aby si své názory, otázky apod. zapsaly, i když je nebudou veřejně prezentovat.
  3. Velmi důležité je vybrat zajímavý text, mít dostatek času na diskusi, respektovat názory dětí, motivovat pochvalou.

Jak zvládnout využití nových zajímavých metod a zároveň dodržet tematický plán (stihnout probrat vše naplánované)?

  1. Skluz v plánu je na začátku, postupem času se vyrovná. Děti se naučí aktivněji přistupovat → práce se zrychlí. Tomu je třeba plán přizpůsobit. V globálu to vychází stejně.
  2. Na totéž se taky ptám, jenže se to musí vyzkoušet.
  3. Je to také můj problém. Nevím ale, mohu-li souhlasit s první odpovědí, že se práce zrychlí. Má-li se text pořádně analyzovat, nelze zrychlovat. Budu-li muset psát na začátku roku tematický plán, který je průběžně kontrolován (nesmyslně), pak mám pocit, že touto metodou nemohu pracovat stále. Domnívám se, že budu volit metody různé a časovou náročnost vyrovnávat.

Proč mohou (nemohou) děti ve druhé třídě číst při hodině čtení každé jinou (svoji) knihu?

  1. Děti ve druhé třídě potřebují spíše společné vedení, ve škole je třeba pracovat metodou, která u všech dětí sleduje stejný cíl. Takže děti v hodině čtení ve škole nemohou číst každé jinou knihu – to patří domů.
  2. Ve druhé třídě část třídy ještě nerozumí dostatečně textu, je nutná vzájemná kontrola při čtení. Děti nosí své knížky do školy, čteme si z nich úryvky, seznamujeme se s novými knihami.
  3. Já bych obě možnosti kombinovala. Čtení společné s okamžitou kontrolou a korekturou bych prokládala hodinami, kdy každý čte vlastní knihu a učitel obchází a nechá děti postupně číst tichým hlasem… nebo část dětí čte samostatně, část pod vedením učitele.

Jak motivovat učitele? Jak dosáhnout toho, aby učitelé pracovali nově, moderně, s využíváním alternativních vyučovacích metod – při uvědomění si současného stavu našeho školství?

  1. Umožnit vzájemnou hospitaci u kolegů (nabídnout), kteří “moderně, alternativně” pracují → zjistí, že práce jde lépe od ruky, třeba je i více baví.
  2. Vlastním prožitkem, aby si mohli zkusit takovou hodinu na sobě.
  3. Učitelé musejí chtít a nesmí se vymlouvat. Zkusila bych si je pozvat na hodiny, aby to viděli, a poskytla jim třeba Kritické listy a další materiály. Svým nadšením bych se je snažila přesvědčit, že to jde jinak a lépe. Mělo by to být znát i na žácích. Na druhé straně jim neslibovat rychlé úspěchy. Každý se učí.

Jak hodnotit práci dětí při této formě výuky? Jak přizpůsobit známky, aby děti pochopily, za co jsou?

  1. Sama si tuto otázku často kladu. Zatím mě nenapadá jiný způsob, než dávat známky dvojicím nebo skupinám s tím, že si budu všímat toho, kdo se veze – těm pak známku snížím.
  2. Pomůže hodnocení dětí navzájem.
  3. Tato otázka mě napadla hned v první lekci. Bohužel zatím nevím, jak dalece by hodnocení bylo objektivní z mé strany. Děti by se ohodnotily možná lépe.
Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz