Fórum VŠ učitelů: Vzdělávání pro udržitelnou budoucnost

Hana Košťálová

Centrum pro otázky životního prostředí UK Praha iniciovalo vznik Fóra vysokoškolských učitelů , které se má dlouhodobě zabývat vzděláváním pro udržitelnou budoucnost. První letošní schůzka Fóra se uskutečnila 23. ledna 2003 v areálu UK v Jinonicích v Praze.

Na jednání Fóra, jinak velmi zajímavém, užitečném a podnětném, se objevil jeden jev, s nímž jsem se setkala o týden později v jiné podobě na Febiofestu v sekci Škola základ života a již mnohokrát před tím na jednáních semknutých profesně blízkých kruhů. Oč šlo? Na Fóru byla zcela bez rozpaků a sebemenšího váhání představena idea „povinného znalostního minima environmentální výchovy“. Záměr: každý budoucí učitel by měl povinně projít při svých vysokoškolských studiích kurzem tohoto znalostního minima z environmentalismu. O diskutovaném materiálu nevím víc, protože nebyl k dispozici žádný draft, ale podle Ivana Ryndy bude již brzy možné se s návrhem seznámit na internetu. Bez ohledu na možnou vysokou kvalitu zpracování i čistotu záměru je třeba se bránit, a to včas, protože jak jsem pochopila, environmentalisté jsou ochotni lobbovat pro své cíle všemi prostředky.

Mírně upravený dopis, jenž byl rozeslán asi 60 účastníkům Fóra vysokoškolských učitelů, které jednalo dne 23. ledna 2003 v Praze-Jinonicích.

Vážení kolegové!

Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit setkání Fóra vysokoškolských učitelů v Praze-Jinonicích 23. ledna 2003. Obdivuji, že se Vám podařilo vytvořit tak rozsáhlou síť vysokoškolských učitelů, kteří nejen vyučují své specializaci, ale kteří ji vidí v souvislostech a vnímají výzvy života na naší planetě. Stejně záviděníhodný se mi jeví metodický aparát, který environmentalistický přístup ke světu vyvinul ve sféře výuky a vzdělání.

Zaskočila mě ale diskuse o návrhu (návrzích) „environmentálního znalostního minima“ , které by v ideálním případě mělo být povinné pro všechny budoucí učitele, tedy studenty pedagogických fakult a pedagogických oborů. Vím, že máte návrhy dva, jeden patrně lepší a druhý horší, ale já namítám proti záměru jako takovému.

Minimum ohlašujete jako znalostní. Volba takové cesty je pochopitelná: znalosti lze snadno naplánovat – tematické osnovy se sepisují hravě. Naopak naplánovat, co by měli studenti „umět dělat“, tedy ne jen znát, to je velmi obtížné, zejména když situaci komplikuje malá výbava učitelů k takové výuce. Ale u lidí spojených s ekologií (s bohatou a pokročilou metodikou ekologické výchovy) mě únik ke znalostem znepokojuje. Má-li mít environmentální výchova nějaký dopad na praxi, musí učit lidi zodpovědně jednat . Souhlasím s tím, že jednání a rozhodování musí být poučené , ale poučení bude znamenat v každém konkrétním případě něco jiného – neexistuje univerzální minimální sada znalostí, kterou bychom mohli vybavit studenty v povinném předmětu EM. Zato se dá definovat sada univerzálních dovedností, kterými musí být vybaven ten, kdo chce ve svém profesním i soukromém životě neohrožovat budoucnost planety. Které dovednosti to budou? Ani se mi je nechce vyjmenovávat pro jejich nekonečné omílání – ale abychom si rozuměli, uvedu příklad: dovednost identifikovat problém – umět stanovit cesty k jeho průzkumu – schopnost nalézat a formulovat alternativní řešení – ta opřít o maximum dostupných relevantních informací – nakonec schopnost rozhodnout se a převzít za rozhodnutí zodpovědnost. Nebo schopnost zvažovat předkládané informace, prozkoumat je z nejrůznějších úhlů, dohledat informace chybějící, porovnávat je, rozhodovat se o jejich hodnotě. Jistě vidíte, že tyto dovednosti jsou univerzální.

Nejenom v environmentální výchově, ale ve všech oborech, které se studují ve škole, nevede k výsledkům učit se o něčem, ale učit se něčím – tedy vlastní činností, při níž si učící se jedinec osvojí i obsahy, navíc ve smysluplných souvislostech a trvaleji než při výuce „o“.

Moje otázka je: Co si slibujete od zavedení povinné environmentální výchovy do základu studia budoucích učitelů? Co se má stát, když bude kurz odučen – čeho bude dosaženo u učitelů? Až si na tuto otázku odpovíte, odpovězte si i na otázku, zda k tomu cíli (cílům) je znalostní minimum tou nejefektivnější cestou.

Dnešní podoba školního vzdělávání se čím dál většímu počtu lidí jeví jako nedostačivá – nedokáže uspokojivě připravit všechny žáky na výzvy, které má pro ně svět přichystány. Kupodivu pro mnohé lidi existuje snadné řešení: Přidejme předmět, který pokryje tu či onu zapeklitou oblast! Takže máme na vysokoškolské úrovni snahy zavést pro budoucí pedagogy povinné studium „výchovy k občanství“ (každý učitel musí být především dobrým občanem) a „interkulturní výchovy“, nyní i „environmentální výchovy“. Na úrovni základní školy se hovoří navíc o potřebě zavést „mediální výchovu“, „komunikační výchovu“, „filmovou výchovu“, „výchovu ke zdravému životnímu stylu“ aj. Jistě všechna tato témata odrážejí klíčové problémy doby, v níž žijeme. Kupodivu se všichni zájemci o etablování nového předmětu chopili slova výchova – všichni totiž cítí, že pozitivistická věda se svými -pisy nebo -iemi míří mimo terč. Cítí, nebo dokonce vědí, že více než o nové znalosti by mělo jít o schopnost „poučeně jednat, nějak se chovat“. A přesto když přijde řeč na jejich vlastní obor, jejich odbornost, ukáže se, že vězí tak hluboko v omezeních své vlastní vzdělanosti (= hodně vědět), že zaměření na obsahy se nedokážou vzdát. Takže vznikají osnovy „výchova k …“ plné věcných informací, o jejichž trvanlivosti je na místě pochybovat. Jde také o časové dotace pro vyučovací hodiny, jež budou předmětu vymezeny a které by bylo nutné ubrat jiným předmětům a jejich učitelům – za úspěch se považuje, pokud získáme dvě pětačtyřicetiminutovky týdně. Už to samo předurčuje takový předmět k sklonům k akademickému odvykládání látky. Možná, že k vymýšlení nových vyučovacích předmětů vede také to, že si je každý umí představit. S jiným nástrojem k pěstování dovedností a postojů jsme se ve svém školním životě většinou ani nesetkali.

Myslím si, že než věnovat čas na lobbování v akreditační komisi za prosazení zpátečnického kroku (požadavek komise k udělení akreditace oboru zahrnující zmíněné EM) by bylo užitečné spojit síly a podpořit svou vysokoškolskou autoritou:

  1. existenci rámcových vzdělávacích programů pro základní i střední vzdělávání – a tím otevřít učitelům a školám prostor k tomu, aby vytvořili projekty, atmosféru, zájem o životní prostředí; půjde i o možnost nakládat tvořivě s výukovým časem a nebourat žákům porozumění tím, že po 45 minutách začne výuka něčeho zcela jiného; k takové podpoře by bylo třeba se korporativně i individuálně (vahou své odborné osobnosti) zajímat o vývoj RVP, naléhat na ministerstvo školství peticemi nebo v tisku, aby zveřejňovalo své záměry a postupy k jejich realizaci a konzultovalo je s odbornými skupinami vně politických nebo úředních kruhů;
  2. schopnost učitelů a ředitelů uvést rámcové programy v život (zde jde zejména o zanedbávané vzdělávání učitelů a jejich profesní postup) – a tím založit v populaci mnoho jadérek, z nichž vždy znovu vzejdou nová řešení a účinné aktivity; k takové podpoře by bylo třeba pomáhat ředitelům škol při seznamování se s novými trendy a postupy v tvorbě školních programů a také při samotné jejich tvorbě;
  3. změnu vysokoškolské přípravy učitelů tak, aby nově nastupující učitelé měli dostatek praktických nástrojů pro zvládnutí své profese včetně toho, aby uměli vést děti k ovládání základních životních dovedností – tím bychom mohli už v zárodečném stadiu budoucích učitelů odstranit model kantora, který odpřednáší názvy jevů a problémů nebo jejich popisy, ale nikdy neumí sám realizovat řešení; k tomu bychom měli navazovat osobní profesní kontakty zejména s mladými učiteli VŠ a se šéfy pracovišť a nabízet jim něco, co jim pomůže v jejich práci.

S pozdravem

Hana Košťálová,

národní koordinátorka programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz