Malí debrujáři aneb V jednoduchosti je krása

Zdeněk Rakušan

Když jsem vloni v říjnu zakládal náš školní kroužek malých debrujárů, chtěl jsem tím vlastně jen vyjít vstříc několika svým žákům, kteří začali velice zřetelně volat po „něčem navíc“. Upřímně řečeno, zpočátku jsem se chtěl „vrhnout“ spíš na fyzikální olympiádu. Pak jsem si ale všiml, že „mé děti“ nejvíc ze všeho, co děláme v hodinách, milují pokusy a že je velice snadno „utáhnu“ takřka na jakoukoli „ptákovinu“, kterou si mohou prohlédnout, osahat, vyzkoušet, že si s tím, co jim dvakrát týdně předkládám pod nálepkou „fyzika“, především nesmírně rády hrají. A bylo rozhodnuto.

Není snad nutné zdůrazňovat, že základem veškerých kvalitních volnočasových aktivit je hluboký a intenzivní prožitek . Platí to bezesporu pro činnost všech sportovních či turistických oddílů, kroužků ekologické výchovy, různých umělecky zaměřených zájmových útvarů apod. A právě v tom zřejmě tkví jejich ohromná výchovná síla.

Nejinak je tomu v případě malých debrujárů. Přestože obsah většiny debrujárských setkání tvoří zdánlivě „suchá“ témata z oblasti přírodních a technických věd (Voda a vzduch, Světlo, Elektřina a pohyb , Teplo a teplota aj.), činnosti, jež se za nimi skrývají, naopak ani trochu „suché“ nebývají: „Tady máte všechno, co potřebujete, a zkuste dostat tohle vejce do láhve, aniž byste je poškodili. A potom zase ven.“ Vymyslet „fintu“ a navrhnout postup není žádná legrace. Je třeba nechat roztáhnout a vzápětí smrsknout vzduch v láhvi, aby vejce dovnitř zatlačila síla okolního vzduchu. Jak na to? Pomocí horké a studené vody? Pomocí zapáleného papíru vhozeného do láhve? Podaří se nám to hned napoprvé, anebo to budeme muset natrénovat? Občas se přirozeně dostane ke slovu i nějaká ta teorie a přesný pojem. Mnohem víc tu však jde o používání šikovných rukou a selského rozumu. Rozlišovat, co je fyzika , a co už chemie či přírodopis , a co je obyčejná šikovnost a důvtip, by bylo proti smyslu věci.

K zajímavým a často velmi pikantním přírodovědně a technicky zaměřeným pokusům debrujárům většinou stačí běžně dostupný a odpadový materiál (PETláhve, korkové uzávěry od šampaňského, nitě, kancelářské sponky, …). Věřte, že řešit například problém, na co a jak položit plechovku s horkou vodou do hrnce s ještě mnohem teplejší, ba vařící vodou tak, aby se ta podložka ani nerozmočila, ani horkem nepokroutila, ani nepraskla, ani se příliš nepodílela na ohřívání vody v plechovce, ani neklouzala po dně hrnce, ani v té vodě neplovala, … a přehrabovat se při tom kolektivně ve skříni plné harampádí, bývá zábavné.

Děti v debrujárských kroužcích se formou přirozených lidských činností – pokusů, omylů a hry učí rozumět základním přírodním jevům a světu techniky. Jejich učení není nijak pevně strukturované; je spontánní, nenucené, a přitom (nebo spíš právě proto) účinné. Díky hře a zábavě si děti zpevňují přirozený zájem o svět vědy, přírody a techniky a získávají k němu kladný postoj. A také jakousi normální sebedůvěru ! (Účinná prevence proti předsudkům typu: „Fyziku, tu já nikdy nepochopila a nepochopím…“, jimiž dnes trpí přemnozí studenti i dospělí.)

Řešením otázek uzavřeného typu – s jedinou správnou odpovědí (Proč papírek uvnitř klece nereaguje na zelektrovanou trubku?), i otevřeného typu, kde existuje více správných řešení (Navrhni, jak bys „zviditelnil“ svislý směr bez pomoci olovnice!), se děti i my vedoucí trénujeme v myšlení na všech šesti bloomovských hladinách. A o to účinněji, že tady myšlení je – na rozdíl od školy – neoddělitelnou součástí hry, takže nebolí.

Prostřednictvím společného pokusničení si dále děti budují další z tzv. klíčových kompetencí: flexibilitu a spolupráci.

Co se ale všem malým i velkým debrujárům „zadře pod kůži“ možná ze všeho nejvíc, je jeden velice silný princip: „ V jednoduchosti je krása. “ Zní to možná banálně; podle mne však právě v tom tkví ten úplně hlavní smysl „debrujařiny“. Pro ilustraci: Oč větší radost má dítě z aromalampy, plně funkční, kterou vyrobilo rodičům vlastnoručně třeba z plechovky od kokakoly (nebo z jiného snadno dostupného materiálu), než z kýčovitě přezdobeného sériového výrobku koupeného za neřestné peníze v supermarketu.

Postupem času jsem zjistil, že „debrujařina“ je mnohem víc než „jen“ jeden z možných způsobů, jak zaměstnat děti v jejich volném čase. A dokonce i mnohem, mnohem víc než „pouhé“ zábavné rozšiřování a prohlubování toho, co jinak „bereme normálka ve fyzice, v přírodopisu či v chemii“. Jde tu totiž o mnohem víc než o jednotlivý výchovný cíl – jde o určitou životní filozofii , jejíž podstatu bych se pokusil naznačit slovy jako nekonzumnost, dobrovolná skromnost aj., ale také třeba radost z maličkostí, krása přirozenosti, harmonie, pokora, …

Mým největším přáním je jednou zjistit, že něco z toho, čím „debrujařina“ fascinuje mě, podobně prožívají i „moje děti“. A odnesou si toho – a_ už z našeho kroužku, nebo třeba odkudkoliv odjinud – aspoň kousek do svého budoucího dospělého života.

Budete-li se chtít dozvědět víc, doporučuji stránky www.debrujar.cz.

Autor je prezenčním doktorandem na katedře pedagogiky PdF UP v Olomouci a externím vyučujícím fyziky v nižších ročnících osmiletého gymnázia (Moravské reálné gymnázium Olomouc).
fyzikar.zdenek@olomouc.cz

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz