Zázračná hostina

Leo Pavlát


K článku B. Kotoučové Zázračná hostina, KL 39
(Text je z Čítanky 6, Čeňková, J.; Marinková, H.; Solfronková, J., Fortuna Praha)


V Praze, hlavním městě Čech, kdysi sídlilo mnoho Židů. Patřila jim velká čtvrť s několika školami a modlitebnami a uprostřed té čtvrti nedaleko řeky Vltavy, stála slavná Staronová synagóga. Nikde na světě takovou neměli – vždyť ji pomáhali stavět samotní andělé. Přinesli do Prahy trosky Šalamounova jeruzalémského chrámu a na jejich základech synagóga vyrostla. Pražské židovské školy však rostly moudrostí svých učitelů. Sešli se v nich mudrci nad mudrce, světa Izraele v jeho vyhnanství. A nade všemi jako jasná hvězda zářilo vědění Jehudy Löwa ben Becalela.      
Pro jeho postavu a velkou učenost se mu říkalo vysoký rabi. Žil na vltavském břehu, v domě, nad jehož vchodem byl v kameni vytesán vinný hrozen, znamení potomků velekněze Árona. K rabimu Löwovi se obzvlášť hodil, vždyť i jeho moudrost se hroznům podobala. Největší a nejsladší zrají u země a také rabi Löw se nad nikoho nevyvyšoval. Vyznal se v tajných vědách i tajemstvích přírody, psal neobyčejné knihy, a přesto se tím nepyšnil. Každému, kdo potřeboval poradit, pomohl, a dokonce císař mu rád naslouchal. Rabiho Löwa si oblíbil a na oplátku nedopustil, aby Židé v Čechách trpěli.
Císařova náklonnost však popouzela jeho rádce, Löwovo vědění ho soužilo víc než zlá nemoc, a když si pomyslel, že se císař s rabínem radí, bledl žárlivostí. Nic víc si nepřál, než aby rabi Löw upadl u panovníka v nemilost, a proto si vymyslel lstivý plán. Jednoho dne předstoupil před císaře a řekl: „Mocný vládce, stalo se zvykem, že tví ministři, vojevůdci a knížata pořádají na tvou počest velké hostiny. Všichni ti tak již prokázali svou oddanost, jen Jehuda Löw, tvůj tajný rádce, s pozváním nespěchá. Ani trochu tě nemiluje a jen zneužívá tvou velkomyslnost!“
Zlý rádce dobře věděl, že rabi Löw nemá ani skvělý palác, ani vybrané kuchaře, kteří by vyhověli císařovým chutím, ale vládce viděl jen jedno: rabi Löw si ho neváží. Hned si proto rabína zavolal a nařídil mu, aby pro něj do týdne vystrojil hostinu.
Když se o císařově rozkazu dověděl rádce, velice se zaradoval. Byl přesvědčen, že rabi Löw je ztracen, a netrpělivě počítal dny, které do hostiny zbývaly. V určený den se před domem rabiho Löwa shromáždilo množství lidí. Přišli, aby na vlastní oči uviděli císaře, ale v davu se tísnilo i nemálo těch, které vyslal zlý rádce. Chtěli být při tom, až se proti rabínovi i ostatním Židům obrátí císařův hněv, a ve svých černých srdcích doufali, že vyplení celou židovskou čtvrť.
Konečně na dlažbě zahrčel císařův kočár a za ním následoval dlouhý průvod dvořanů. Rabi Low vyšel vládci vstříc.
„Milostivý císaři,‘‘ uklonil se, „jsem rád, že tě i s tvým dvorem mohu uvítat na hostině. Prosím následuj mě.‘‘ Rabi Löw se vydal proti proudu Vltavy a zakrátko panovník spatřil nádherný zámek. Nikdo z jeho poddaných si nevzpomínal, že by ho kdy na tom místě zahlédl, a rádce, který se už těšil ze svého vítězství, jen zalapal po dechu. „Pojďte dál,‘‘ vyzval rabi Low císaře i jeho doprovod. „Připravil jsem takovou hostinu, jakou dosud vládce nikdo nepoctil.“
Rabi Löw mluvil pravdu. Zámek, do kterého hosty zavedl, byl celý vystavěn z mramoru. Nábytek byl vyřezán ze vzácného cizokrajného dřeva, parkety pokrývaly silné orientální koberce a všude se blyštělo množství předmětů z ryzího zlata a stříbra. Jídelna se slavnostní tabulí byla větší než nejprostornější sál v císařově paláci. Na dlouhém stole ležel sněhobílý ubrus s příbory, jejichž rukojeti byly vykládány drahokamy, a za každou židlí stál služebník v zlatém vyšívaném obleku.
Císař byl přijetím nadšen a jeho uznání ještě vzrostlo, když ochutnal první pokrmy. Panovník i jeho dvořané se rozplývali nad jemností jednotlivých chodů, těšili se z nabízených vín, a tak jediný, komu nechutnalo, byl rádce. Ať měl v ústech křupavou pečeni nebo sladký zákusek, nejvíce ze všeho cítil hořkost, ale za to kuchaři nemohli. Rádce celou hostinu zarytě mlčel a každá pochvala, kterou císař rabimu Löwovi vyslovil, ho bodala víc než hejno komárů.
Když pozdě v noci hostina skončila, císař rabínovi přede všemi poděkoval a také všichni dvořané hostiteli blahořečili. Hosté se pak zvedli, aby odjeli do císařova paláce, ale tu si panovník všiml, že jeho rádce stále sedí na místě. „Na co čekáš?“ zeptal se ho. „Hostina je u konce a ty, který jsi mě proti rabínovi nejvíc popouzel, teď od něho nechceš odejít?“
Rádce zakoulel očima, zoufale sebou zavrtěl a nešťastně vyhrkl: „Nemohu vstát. Jakási síla mě drží na židli.“
Všichni se tomu podivili a císař požádal rabína o vysvětlení. „Věc je prostá,“ řekl rabi Low. „Tento muž ukradl zlatý pohár, ze kterého pil víno. Dokud ho nevrátí, nebude moci zámek opustit.“
Rádce se ještě jednou pokusil dostat od stolu, ale všechna jeho námaha byla marná. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než aby se ke krádeži přiznal. Ze záhybu svého oděvu vyndal chybějící pohár, a jen co ho položil na stůl, kouzlo zmizelo. Rádce rudý studem se postavil a třesoucím hlasem prosil císaře o odpuštění. Vládce nenechal nepoctivce domluvit. „Kliď se mi z očí!“ rozkřikl se na něj. „Přesvědčil se, že máš jedovatý jazyk, ale teď vidím, že máš i nenechavé prsty!“
Zlý rádce odešel se skloněnou hlavou a nikdy víc se u dvora neukázal. Bloudil světem, přemýšlel, jak si rabi Löw pomohl k nádhernému zámku, a hlavně přemítal, jak se mu podařilo odhalit krádež poháru. Také císař velice prahnul po tom, aby se o obou tajemstvích dověděl víc. A skutečně, netrvalo dlouho a dočkal se vysvětlení.
Krátce po hostině u rabiho Löwa se v císařově paláci ohlásil posel z jedné hodně vzdálené země. Když ho panovník přijal, dověděl se neuvěřitelnou příhodu. Posel vyprávěl, že jeho král se chystal oslavit jeden zvlášť významný svátek. Pozval na něj mnoho vladařů, princů a princezen, nechal postavit skvostný mramorový zámek a desítkám kuchařů nařídil, aby připravili nejlepší pokrmy. V určený den se sjeli urození hosté, ale právě když se chystali do zámku vstoupit, stavba se pohnula. Vznesla se vzhůru do oblak a zmizela v dáli, jako když vítr odnese peříčko. Nazítří zámek přiletěl zpět, ale všechna jídla byla snědena a vína vypita.
V tu chvíli císař vše pochopil. Rabi Löw přenesl zámek svou nadpřirozenou mocí a všechny předměty v něm zaklel, aby se žádný z nich neztratil. Od té doby si císař rabína ještě více vážil a učinil si z něj svého nejmilejšího důvěrníka.

Leo Pavlát

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2310 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz