6. Dětská práva a právo na vzdělání

Úmluva o právech dítěte

Hlavním lidskoprávním instrumentem na ochranu práv dětí je Úmluva o právech dítěte (dále jen Úmluva). Úmluva je mezinárodní lidskoprávní dokument, který ratifikovaly všechny státy světa s výjimkou USA a Somálska. Je však třeba zdůraznit, že i ostatní lidskoprávní úmluvy garantují lidská práva nejen dospělým, ale i dětem. Úmluva se však specificky vztahuje pouze na děti, tj. na všechny osoby mladší 18 let. Práva, která jsou specificky garantována pouze dětem, jsou například právo dítěte na identitu (zahrnuje právo být registrován hned po narození, právo na jméno a státní občanství a, pokud je to možné, právo na péči rodičů a právo znát své rodiče), právo dítěte nebýt oddělen od svých rodičů s výjimkou případů, kdy je to v nejlepším zájmu dítěte, nebo právo dítěte na odpočinek, volný čas, hru a rekreační aktivity.
Nejdůležitějším principem Úmluvy je princip „nejlepšího zájmu dítěte“, který musí být sledován i v rámci realizace ostatních práv zaručených Úmluvou. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Co je však v konkrétním případě nejlepším zájmem dítěte, je často sporné, a aplikace principu naráží na vágnost tohoto pojmu. Například je v nejlepším zájmu dítěte stýkat se po rozvodu rodičů s rodičem, se kterým se stýkat nechce?
Úmluva předpokládá, že práva dětí budou zajištěna zejména těmi, kteří se o dítě starají. Také požaduje po státech, aby respektovaly primární odpovědnost zákonných zástupců za výchovu a vývoj dítěte a práva a povinnosti těchto dospělých poskytovat dítěti pokyny a vedení při realizování práv vyplývajících z Úmluvy. Avšak sekundárním a konečným garantem práv dítěte je stát, neboť ti, kdo se o dítě starají, mohou mít také osobní nebo jiný zájem na tom, aby dítě svá práva nevykonávalo, nebo nemusí být schopni, většinou z ekonomických důvodů, práva dítěte účinně zajistit.

Nejzávažnější formy porušování dětských práv ve světě

Násilí na dětech
Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že v roce 2002 bylo okolo 53 tisíc dětí zavražděno, 150 milionů dívek a 73 milionů chlapců mladších 18 let bylo přinuceno k pohlavnímu styku nebo vystaveno jiné formě sexuálního násilí, 100 až 140 milionů dívek a žen podstoupilo některou z forem ženské obřízky [Pinheiro, 11]. Za formy fyzického a psychického násilí na dětech jsou považovány také únos, šikanování, trest smrti, domácí násilí, gangové násilí, škodlivé tradiční praktiky, tělesné tresty (i uložené soudem), fyzické i psychické týrání a zanedbávání (jako je opuštění dítěte) a nebezpečná a škodlivá práce. Všude na světě v rozporu s mezinárodními lidskoprávnímI závazky a potřebami dítěte je nějaká forma násilí na dětech sociálně schvalována nebo je dokonce legální. Mnoho případů násilí na dětech nikdy nevyjde najevo buď proto, že se děti bojí někomu svěřit, nebo proto, že rodiče, kteří by měli dítě chránit, mlčí, pokud je násilí pácháno partnerem, jiným rodinným příslušníkem nebo nějakou jinou osobou s vysokým společenským postavením. Roli hraje také společenské přijetí násilí, kdy děti i pachatelé násilí mohou považovat fyzické, sexuální nebo psychické násilí za nevyhnutelné a normální [Pinheiro, 10].
Podle Globální iniciativy k ukončení tělesného trestání dětí nejméně 106 zemí nezakazuje používání tělesných trestů ve školách, 147 zemí tělesné tresty nezakazuje v zařízeních náhradní péče a pouze 16 zemí zakazuje používání tělesných trestů doma. Přitom Úmluva jakékoliv tělesné tresty zakazuje. Výbor pro práva dítěte zdůrazňuje, že vymýcení tělesných trestů dětí je „klíčovou strategií pro snížení a prevenci všech forem násilí ve společnosti“ [Obecná poznámka č. 8, odst. 3].

Děti a ozbrojené konflikty
V ozbrojených konfliktech dochází k  nejhorším formám porušování práv dětí, jako je zabíjení a mrzačení dětí, znásilňování, zamezení přístupu k humanitární pomoci, útoky na školy a nemocnice, únosy a konečně rekrutování dětí jako dětských vojáků. Děti a ženy se stávají stále více primárními oběťmi války a stále častěji jsou děti přímým cílem útoků. V posledním desetiletí bylo v ozbrojených konfliktech zabito přes dva miliony dětí a třikrát více jich bylo vážně zraněno nebo zmrzačeno. Poměr obětí válek z řad civilistů vzrostl v posledních desetiletích z pěti na více než devadesát procent ?Special Representative of the Secretary General for Children and Armed Conflict?. Nevládní organizace odhadují, že ve válečných konfliktech bojuje 250 až 300 tisíc dětských vojáků, z toho je až 40? dívek. Děti jsou využívány jako vojáci, protože se pro svoje málo rozvinuté chápání smrti často chovají v boji velmi neohroženě. Dětští vojáci byli ve velkém rozsahu zneužíváni například v nedávných nebo probíhajících válečných konfliktech v Demokratické republice Kongo, Kolumbii, Libérii, Barmě, Nepálu, Pobřeží slonoviny, Somálsku, Srí Lance, Súdánu a Ugandě. Odvody a rekrutování dětí mladších 15 let do armády nebo využívání dětí k aktivní účasti v boji jsou závažným válečným zločinem. Je zaznamenáníhodné, že vůbec první obžalovaný před Mezinárodním trestním soudem je souzen právě za tento mezinárodní zločin (viz kapitola č. 7). Děti, které byly obviněny z páchání trestných činů v době, kdy byly součástí ozbrojených složek nebo skupin, mají být primárně považovány za oběti trestného činu, ne pouze za pachatele. K prevenci zapojování dětí do ozbrojených konfliktů byl dokonce sjednán samostatný Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů.

Dětská práce a ekonomické vykořisťování dětí
Světová organizace práce (ILO) odhaduje, že v roce 2004 přes 200 milionů dětí vykonávalo nějakou formu dětské práce – tj. práce dětí mladších 12 let nebo práce dětí starších 12 let pracujících více hodin, než je povoleno, nebo vykonávajících nepovolený druh práce a práce dětí starších 15 let, kterou lze označit za nebezpečnou.
Více než 122 milionů dětí pracuje v asijsko-pacifickém regionu, 49 milionů dětí pracuje v subsaharské Africe a téměř 6 milionů dětí pracuje v Latinské Americe a Karibiku. Většina dětí ve venkovských oblastech pracuje v zemědělství, mnoho dětí pracuje v domácnosti, děti z měst pracují v obchodu a službách, méně jich pracuje v průmyslu a stavebnictví. Například v Egyptě pracuje přes jeden milion dětí v bavlněném průmyslu. V Ekvádoru téměř 600 tisíc dětí pracuje v zemědělství, například na banánových plantážích a v masokombinátech. Odhaduje se, že ve Spojených státech pracuje přes 300 tisíc dětí v komerčním zemědělství. Miliony žen a dívek na světě pracují v domácnosti, kde jsou často vystaveny různým formám zneužívání. K častému zneužívání pomocnic v domácnosti dochází například v El Salvadoru, Indonésii, Malajsii, Maroku, Filipínách, Singapuru, Srí Lance nebo Spojených arabských emirátech. Miliony dětí v Indii pracují jako nevolníci, kdy rodiče za určitou částku dají dítě k dispozici zaměstnavateli [HRW].
Na práci dětí však často závisí jejich přežití i přežití celé rodiny. Na dětskou práci je však třeba nahlížet jako na příčinu, nikoli jako na důsledek chudoby. Ačkoliv z krátkodobého hlediska může docházka dítěte do školy prohlubovat materiální nouzi rodiny, z dlouhodobého hlediska se rodině ekonomicky vyplatí. Dětská práce má negativní dopad na zaměstnanost dospělých, na jejich mzdy a pracovní podmínky, protože děti jsou v zaměstnání často zneužívány a dostávají za svou práci nižší mzdu než dospělí. Zákaz dětské práce musí jít ruku v ruce nejen s bezplatnou povinnou školní docházkou. Eliminace dětské práce úzce souvisí s právy zaměstnanců na pracovišti (právo na kolektivní vyjednávání, minimální mzda, zákaz nucené práce). Důležitý je také význam, který společnost přikládá vzdělání, a společenské normy a předsudky, které mohou vylučovat ze vzdělávání určité skupiny dětí (např. dívky). V budoucnu by k eliminaci dětské práce také měla přispět lepší úprava odpovědnosti nadnárodních společností za využívání dětské práce při jejich podnikatelských aktivitách (viz kapitola 11).

Děti mohou být také předmětem komerčního vykořisťování. To může spočívat ve zneužívání dětí v pornografii, sexuálním turismu a komerčním sexuálním vykořisťování, v otroctví či obchodování s dětmi. Odhady ILO z roku 2000 udávají, že 5,7 milionu dětí vykonávalo nucenou nebo nevolnickou práci, 1,8 milionu dětí bylo zapojeno do prostituce nebo pornografie a 1,2 milionu bylo oběťmi obchodování [Pinheiro, 12].

Právo na vzdělání

Význam práva na vzdělání
Právo na vzdělání je garantováno řadou mezinárodních lidskoprávních úmluv (např. čl. 13 Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech, čl. 28 Úmluvy o právech dítěte, čl. 2 Protokolu č.1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) jak dospělým, tak dětem. Právě pro děti a jejich vývoj a budoucnost má právo na vzdělání klíčový význam. Bez přístupu ke vzdělání nebo ke vzdělání odpovídající kvality děti zůstávají negramotné, ztrácí možnost uplatnění na trhu práce a jsou vytlačeny na černý pracovní trh, s čímž jde často ruku v ruce ekonomické a sexuální vykořisťování a porušování dalších práv. Nízká úroveň vzdělání znamená špatně placené nekvalifikované zaměstnání a chudobu. S nezaměstnaností rovněž souvisí nízká úroveň sociálního zabezpečení a omezený přístup ke zdravotní péči. Opakuje se tak cyklus chudoby a děti těchto dětí opět zůstávají nedostatečně vzdělané a chudé. Velkou překážkou vzdělávání dětí je v mnoha rozvojových zemích dětská práce, kdy práce dítěte je často nutností k zajištění přežití rodiny. Provázanost lidských práv, kdy porušování jednoho má často za následek porušení jiného práva, se v případě práva na vzdělání projevuje zvlášť zřetelně. Negramotnost nebo nevzdělanost může značně omezovat nejen právo na přiměřenou životní úroveň, ale i výkon jiných lidských práv (např. účast na politickém životě a veřejné správě a možnost být volen do veřejných funkcí) a jejich uplatňování a ochranu (např. pro nedostatek informací o svých právech a možnostech jejich ochrany). Odhaduje se, že celosvětově 100 až 150 milionů dětí nemá přístup ke vzdělání [Tomaševski (1), 26]. Bezplatná všeobecná povinná školní docházka nebyla ještě zajištěna ve třetině zemí světa [Tomaševski (2), 10].

Obsah práva na vzdělání
Mezinárodní úmluvy vyžadují, aby základní školní docházka byla povinná a bezplatná. Právu na vzdělání však odpovídá také povinnost rodičů posílat děti do školy. Střední školství musí být všeobecně dostupné, terciární školství musí být dostupné všem na základě kapacity studenta. Obojí však nemusí být bezplatné, bezplatnost je pouze doporučována.
Součástí práva na vzdělání je i tzv. svoboda vzdělávání, která dává rodičům dítěte právo na vzdělávání dítěte v souladu s jejich vlastním přesvědčením. Toto právo se týká zejména výuky náboženství, popřípadě etiky na školách. Výuka historie a filozofie různých náboženství na státních školách, pokud je pluralitní, objektivní a nepodjatá, je možná. Avšak výuka pouze jednoho náboženského směru nebo přesvědčení je nepřijatelná, pokud neumožňuje výjimky nebo alternativy pro děti rodičů, kteří si takto vzdělávat dítě nepřejí.
Závazky států v rámci práva na vzdělání se vymezují často čtyřmi principy: existence systému vzdělávaní, jeho dostupnost, přijatelnost a adaptabilita vzdělávaní. „Existence“ systému vzdělávání vyžaduje, existenci vzdělávacích institucí v takovém množství, aby byla umožněna realizace práva na vzdělání. Dostupnost znamená především, že nikdo nesmí být v přístupu ke vzdělávání diskriminován. Vzdělávání musí být také fyzicky dostupné (geografická vzdálenost) a ekonomicky dostupné. Zde se závazky liší ve vztahu k jednotlivým stupňům vzdělávání (viz výše). Přijatelnost vzdělávání souvisí s kvalitou vzdělávání, tj. s kvalitou osnov a výukových metod a kvalifikace učitelů. Adaptabilita znamená povinnost přizpůsobit vzdělávací systém potřebám dětí včetně těch se zvláštními potřebami, jako jsou například děti s postižením.

Cíl a účel vzdělávání
Právo na vzdělání stojí na předpokladu, že vzdělávání je neodmyslitelně prospěšné a je v zájmu vzdělávaných osob. Toto právo však nemůže být právem na vzdělání bez jakéhokoliv hodnotového obsahu. V historii došlo několikrát ke zneužití obsahu vzdělávání, máme na mysli popření hodnot, které lidská práva vyznávají. Například v Hitlerově Německu učebnice matematiky obsahovala příklady, kdy úkolem žáků bylo spočítat finanční úspory, které by vznikly vyhlazením psychicky nemocných a mentálně postižených: „Výstavba blázince stojí 6 milionů německých marek. Kolik domů v hodnotě 15 tisíc marek by bylo možné za tuto částku postavit?“ [Tomaševski (1), 28]. Proto součástí závazků v rámci práva na vzdělání je takové vzdělávání, jehož cílem je plný rozvoj lidské osobnosti, pocitu důstojnosti, efektivní a svobodná účast na životě společnosti a porozumění mezi etnickými, národnostními a náboženskými skupinami (čl. 13 odst.1 Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech). A konečně prioritou vzdělávání by měla být znalost lidských práv, jak to státům ukládá několik mezinárodních lidskoprávních úmluv (např. čl. 29 Úmluvy o právech dítěte).

Citace:
Human Rights Watch, Children´s Rights, http://www.hrw.org/children/labor.htm
Pinheiro, Sergio Paulo. World Report on Violence against Children. United nations
secretary-general’s study on violence against children, 2006.
http://www.unviolencestudy.org.
Tomaševski, Katarina. Removing obstacles in the way of the right to education. Right to Education Primers No. (1),
http://www.right-to-education.org/content/primers/rte_01.pdf.
Tomaševski, Katarina. Free and compulsory education for all children: the gap
between promise and performace. Right to Education Primers No. (2),
http://www.right-to-education.org/content/primers/rte_02.pdf.

Internetové zdroje:
www.detskaprava.cz
www.rozvojovka.cz/analyzy.php?id=23
www.stopdetskepraci.cz
www.rozvojovka.cz/odbortext.php?co=gp&id=16

Publikace v češtině:

Hejlová, Helena; Dědečková, Jiřina. Dětská práva. Pedagogický ústav J. Á. Komenského, ČSAV, 1991.
Co je Úmluva o právech dítěte. Český helsinský výbor, 1996.
Práva jsou pro všechny. Praha: Nadace Naše dítě, 2003.
Poznej svá práva, svobody a povinnosti. Praha: Nadace Naše dítě, 2003.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2289 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz