Jak si ptáci volili krále

Zbyněk Malinský

I.
Událo se to v době, kdy na světě byli v módě králové. Lidé měli svého krále, zvířata měla svého krále, včely aspoň královnu, jen ptáci nic.
„Takhle to dál nejde,“ řekl jednou vrabec, „potřebujeme taky krále.“
„To se lehce řekne, ale kde bychom krále honem sehnali?“ namítla straka.
„Když na to přijde, králem mohu být i já,“ prohlásil vrabec.
„Sakrakrá, to by byl krakrakrál,“ krákorala vrána a racek se zachechtal: „Jeho Veličenstvo král Vrabec První!“
„A proč ne?“ divil se vrabec.
„Měj rozum, vrabče, král se pozná už podle jména. Už jméno musí královsky znít,“ vmísil se do debaty čáp.
„Tak naschvál, ať někdo řekne královské jméno,“ vybídl vrabec.
„Královské jméno je třeba Emilián z Pumprdinku,“ řekl čáp. Všem by se takový král líbil, jenže čáp žádného Emiliána z Pumprdinku neznal a jen si ho vymyslel.
„Mně by se jako král zamlouval konipásek,“ řekla kachna a hned viděla, že plácla, protože králem přece nemůže být nějaký třasořitka.
„Král musí být velký, silný a odvážný. Já bych navrhoval orla,“ chtěl si šplhnout datel, neboť je z čeledi šplhavců.
„Dejte mi pokoj, já žádnou funkci nechci,“ řekl orel a zas byli bez krále.
„Král musí být také moudrý,“ promluvila sýkorka. „Velice moudrá je sova. Nač by jinak měla tak velkou hlavu.“
„Jenže sova ve dne chrachrachrachrápe a v noci se nekrakrakraluje,“ krákorala vrána a každý věděl, že nemá sovy ráda.
Už to vypadalo, že se kandidát na krále nenajde, když se o slovo přihlásil bažant:
„Já znám jednoho a ten by se za krále náramně hodil. Je velký a silný a nosí skvostné roucho barvy zelené, modré, purpurové a ještě jiné. A což teprve chvost! Jeho chvost je namoupravdu vlečka královská, zdobená barevnými oky, až oči přecházejí.“
Ptáci líčením té nádhery oněměli a do ticha se jen někdo zeptal:
„A jak se jmenuje ten král?“
„Jmenuje se páv,“ řekl bažant.
„Páv?“
„Páv?“
„Páv?“ ptali se jeden druhého a nikdo ho neznal.
„Jak byste ho mohli znát?“ řekl bažant. „Žije v daleké zemi, která se nazývá Indie.“
„A jak to, že ty ho znáš?“ moc nevěřil vrabec.
„Páv je můj bratranec,“ řekl bažant.
„Jen jestli je páv statečný, když je to tvůj bratranec. Ty jsi přece strašpytel,“ pochyboval vrabec.
„Páv se nebojí ani kobry,“ řekl bažant.
„Kobry se taky nebojím,“ holedbal se vrabec. „Co je to, ta kobra?“
„Kobra je had. Koho kousne, ten umře.“
Vrabec ztichl a ostatní volali:
„Zvolme páva za ptačího krále!“
Poslali pro páva a přichystali korunovaci. Když se páv dostavil, zapěli mu píseň Zdráv buď, ó pane náš, lid tvůj tě vítá a uvedli ho na zámek. Na hlavu mu posadili korunku a páv se stal ptačím králem.
II.
Hned se dal do kralování. Ustanovil dvořany a hodnostáře. Svého bratrance bažanta povolal do úřadu kancléře, aby pro něj hrabal, protože je z rodu hrabavých. Sokola jmenoval královským lovčím, aby zásoboval dvorní kuchyni, neboť se vyzná v lovu. Vrabce udělal komorníkem, kachnu lazebnicí, z každého chtěl mít služebníka.
„Co mám pro Vaše Veličenstvo ulovit k obědu?“ zeptal se královský lovčí sokol.
„Dnes mi dej připravit dušené mladé kobry s rýží,“ poručil páv.
„Prosím za prominutí, Vaše Veličenstvo, kobry zrovna nemáme,“ řekl královský lovčí sokol.
„Tak je opatři!“ rozkřikl se páv chraplavým hlasem.
To se snadno řekne, pomyslel si královský lovčí a zeptal se v zoo, jestli by královské kuchyni nevypomohli párkem mladých kober. Ale v zoologické zahradě měli jen jednu starou kobru v důchodu a ani tu nebyli ochotni obětovat pro královskou tabuli.
Jindy zase zavolal páv komorníka vrabce a hned se na něj osopil: „Pustilo mi oko. Jak to, že sis toho nevšiml!“
Vrabec si toho všiml, ale puštěná oka stejně chytat neumí a o oko míň, vždyť to nikdo nepozná. Teď ale bylo ouvej, a tak rychle řekl: „Hned vám to zaštupnu, Veličenstvo.“
Nezaštupl nic, jen tak dělal, že látá, oko uteklo a dodnes nikdo neví, že páv má o paví očko míň, než míval, ani páv ne.

A tak to šlo ze dne na den. Ptáci měli pavího kralování dávno dost, ale nikdo nevěděl, jak z toho ven. Jeden navrhoval spiknutí, jiný dokonce atentát, dohadovali se, ale dohodnout se nemohli. A tu vrabec řekl:
„Piky piky na hlavu, já už na království nehraju.“
„To se může?“ Ptali se ostatní ptáci.
„Co by se nemohlo? Může,“ řekl vrabec a všichni ptáci se hned taky zapikovali a bylo po pavím království.
Páv teď chodí zámeckým parkem a má vztek, že už není králem.

kandidát na krále – vhodný uchazeč
roucho honosný, slavnostní šat
kancléř – správce
atentát – politická vražda

(Zbyněk Malinský; Čítanka Prodos 3, modrá řada, str. 73)

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2334 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz