Kudy vede cesta ke čtenáři?

Irena Věříšová, Květa Krüger

Kudy vede cesta ke čtenáři? Sálem knihovny? Či přes regály knihkupectví? Máme-li na mysli dětského čtenáře, tak cestičku bezesporu najdeme u rodičů, kteří své ratolesti předčítají. Potvrzuje to i výzkum zaměřený na úroveň dětského čtenářství ve školní populaci ve věku deseti až dvanácti let, který v letech 2002 a 2003 provedla společnost GAC, s. r. o. Jedním ze závěrů výzkumu bylo, že „cesta ke čtenáři“ vede skutečně hlavně přes rodinu. Škola má vliv na rozvoj dětského čtenářství téměř minimální.

Přibližně před dvěma lety vznikl nápad zkusit tento stav změnit, tj. cíleně se zaměřit na rozvoj dětského čtenářství v základních školách. Spolu s První jazykovou základní školou Horáčkova v Praze 4 a společností GAC jsme oslovili několik pražských základních škol a nabídli jim spolupráci při vytvoření žádosti o grant v rámci projektů ESF.

Naším cílem bylo vymyslet několik aktivit, jejichž důsledné uplatňování ve výuce by mohlo vést k rozvoji čtenářství u žáků 6. a 7. tříd. Současně jsme chtěli poskytnout vyučujícím potřebnou metodickou podporu a v neposlední řadě díky prostředkům z grantu i peníze na potřebné technické vybavení i mzdové náklady na činnosti související s projektem, které by zúčastnění pedagogové vykonávali nad rámec svých běžných povinností. Bohužel na výzvu zareagovalo jen několik pražských škol, navíc obvykle školy tzv. výběrové. „Bohužel“ proto, že součástí dvouletého projektu měl být i výzkum dopadu používaných metod na běžnou dětskou populaci – v projektu se nám ale nakonec sešli žáci dvou škol, do nichž se dělají – či dělaly – přijímací zkoušky (ZŠ Horáčkova, ZŠ Brána jazyků), jedna škola z centra Prahy, která integruje žáky se specifickými poruchami učení (ZŠ náměstí Curieových), a jedna speciální škola (ZŠ praktická a Praktická škola Karla Herforta) – vzorek škol tedy nebyl takový, aby výzkum mohl být reprezentativní, nicméně i tak přinesl některé zajímavé závěry.

Zájemce se s nimi může seznámit v publikaci Kudy vede cesta ke čtenáři? (k dispozici je též ke stažení na: www.horackova.cz – projekty ESF, „čtenářství“, aktuality). Příručka je rozdělena do pěti kapitol. V první z nich je celý projekt rozvoje dětského čtenářství začleněn do výzkumného kontextu, v druhé jsou podrobně popsány aktivity, které byly v rámci školní části projektu realizovány, třetí kapitola se věnuje příkladům dobré praxe, čtvrtá kapitola upozorňuje na některá specifika, s nimiž se pedagog české základní školy musí vyrovnat, pokud se poprvé setká s podobným typem práce. Tato část může být inspirací pro ředitelky nebo ředitele škol. Upozorňuje současně na slabá místa v systému českého školství, která právě v projektovém typu aktivit vyplynou na povrch. V páté kapitole shrnujeme naplnění cílů našeho projektu a dokreslujeme efektivitu představených školních aktivit a využitých metod práce.

Pro učitele z praxe mají zřejmě největší význam druhá a třetí kapitola.

V druhé kapitole je definováno čtenářství jako soubor několika čtenářských dovedností. Následně popisované aktivity na tyto dovednosti přímo odkazují. Navíc jsou u každé zmiňované aktivity rozepsány i případné klíčové kompetence, pokud je aktivita rozvíjí.

V průběhu celoroční práce se totiž ukázalo, že pokud chceme rozvíjet dětské čtenářství, je nutné začít postupně – krok za krokem. Metody aktivního učení (i ty, které známe z programu RWCT) používat cíleně – to znamená nenechat se zlákat jen tím, že obvykle zpestří hodinu, ale přesně vědět, co jimi chceme dosáhnout. Vzhledem k tomu, že většina dětí, s nimiž jsme v projektu pracovali, patřila shodou výše uvedených okolností mezi tzv. čtenáře – tj. mezi děti, které už před započetím projektu považovaly četbu za plnohodnotnou zábavu (mimo jiné i proto, že většina jejich rodičů čte), podcenili jsme při volbě školních aktivit právě skupinu dětí, které nečtou vůbec.

Po roční realizaci projektových aktivit se ukázalo, že právě pro tyto děti by bylo nejúčinnější nejprve pravidelně zařazovat dílny čtení, tak jak byly popsány např. v KL 27, teprve potom – či alespoň současně – přidat formy práce cíleně rozvíjející další čtenářské dovednosti. Dítě je třeba přivést nejprve k četbě jako takové, v tom se čtenářské dílny (během nichž si dítě čte ve vyhrazeném čase ve škole knihu dle svého výběru, může u toho zpracovávat úkol, který ale nenaruší plynulost četby) ukázaly jako velmi účinný pomocník.

Druhá kapitola publikace nabízí několik propracovaných aktivit, které měly napomoci rozvoji čtenářských dovedností. U většiny aktivit jsou uvedena i kritéria a indikátory dobře odvedené práce. Tato část, doufáme, může být inspirativní pro řadu pedagogů – nejen učitelů českého jazyka. Indikátory jsou rozepsány tak, aby žák mohl sledovat svůj posun ve zvládání dané dovednosti spolu s učitelem, čímž se posiluje i dovednost sebehodnocení žáka.

U každé z aktivit jsou uvedeny citace paní učitelek – díky jejich zkušenostem je možné se při následné realizaci aktivit vyvarovat některých chybných kroků. Obvykle jsou u aktivit uvedeny i výsledky výzkumu společnosti GAC, s. r. o., týkající se konkrétně tohoto projektu. Na konci kapitoly jsou představeny závěry pozorování paní učitelek z projektu, jejich zhodnocení, zda se jim podařilo uvedenými aktivitami (a dalšími používanými metodami) zlepšit úroveň v úvodu definovaných čtenářských kompetencí u dětí.

Protože výsledky vycházejí z pozorování celkem malého vzorku dětí realizovaného devíti vyučujícími, odrazila se na nich nestejná úroveň dovednosti strukturovaně pozorovat a následně svá zjištění zapisovat. V některých třídách tedy podklady pro objektivní zhodnocení dopadu realizovaných aktivit chyběly. Nicméně i tak výzkum přinesl velmi zajímavá zjištění, např. že nemůžeme chtít po žácích něco, co nám samotným dělá potíže (vyučující, která sama považuje sebehodnocení za velmi náročné, nezaznamenala u žáků v této obecné dovednosti žádný posun…).

I třetí kapitola přináší řadu praktických podnětů pro výuku – obsahuje několik modelových lekcí, které ve svých hodinách odučily konkrétní paní učitelky. Je možné v nich najít řadu nápadů i poučení z chyb a slepých uliček. Ukázky tzv. dobré praxe v tomto čísle KL představují lekce M. Jakoubkové na str. 8 a Š. Poupětové na str. 9.

Podrobně jsou celkové závěry a případná doporučení rozepsány v páté kapitole. Ve stručnosti je lze shrnout tak, že i přes mnohé problémy (např. leckdy jsme očekávali větší zájem žáků o aktivity) a velmi krátký čas trvání školní části projektu (jeden školní rok) se určitý výsledek dostavil: většina dětí se nechala některou z aktivit zlákat k četbě a průměrně se čtenářské dovednosti všech zúčastněných žáků zlepšily, můžeme-li tak usuzovat dle nástrojů, které jsme si k ověření zvolili.

Nezanedbatelný, a doufejme že pozitivní vliv měl projekt i na další vzdělávání zúčastněných pedagožek.

Irena Věříšová je učitelka v Lauderových školách v Praze, lektorka KM.

Květa Krüger je lektorka KM, t. č. na mateřské dovolené.

Obě jsou metodičkami projektu Rozvoje dětského čtenářství.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz