K textu "Média a kýč"

Nina Rutová

Václav Černý ve svém textu Jak je tomu tedy s kýčem cituje drobný text z Marcela Prousta:

Marcel Proust: Chvála špatné hudby (1896)

Odpuzujte si špatnou hudbu, ale neodsuzujte ji! Ježto je hrána mnohem, mnohem vášnivěji než hudba dobrá, je také mnohem víc než tato plna lidských snů a slz. Proto ji mějte v úctě! Její místo je v dějinách hudby sice rovno nule, ale v citových dějinách společností je nesmírné. Úcta (neříkám: láska) k špatné hudbě není jen jakousi formou toho, co bychom mohli nazvat milosrdenstvím dobrého vkusu anebo jeho skepticismem, ale je také vědomím důležité společenské funkce hudby. Kolik melodií, které nemají nejmenší hodnotu v očích umělce, je nicméně z počtu důvěrníků, které si volí nesčíslní romantičtí mladíci a milenky! A kolik je nápěvů, jejichž listy jsou večer co večer s chvěním obraceny rukama právem slavnýma a které nejkrásnější oči světa smáčejí slzami, po jejichž melancholickém, krásném uznání by dokázal závistivě zatoužit i ten nejryzejší mistr! Jsou to důmyslní a myšlenek plní důvěrníci, kteří zušlechťují žal, rozněcují snění a výměnou za vroucí tajemství, které je jim svěřováno, poskytují opojnou iluzi krásy. Lid, měšťáci, armáda i šlechta mají tytéž listonoše, aby jim přinášeli drtivý zármutek nebo blahem přeplněnou radost: a stejně mají tytéž neviditelné posly krásy, tytéž milované zpovědníky, jimiž jsou špatní hudebníci. Taková nudná píseň, které se řádně vychované ucho vůbec vzpírá naslouchat, v sobě chová poklad tisícerých niter a tajemství tisícerých životů, jimž byla živoucí inspirací, stále pohotovou, na pultě piana stále otevřenou útěchou, zasněnou krásou a ideálem. Leckterá taková píseň rozezněla v duši nejednoho milence nebo snílka harmonie ráje nebo přímo sám hlas jeho milenky. Sešit špatných romancí, dlouhým užíváním celý otřelý, nás má dojímat neméně než hřbitov nebo vesnička. Co na tom, že chaloupky postrádají jakéhokoliv slohu a že jsou náhrobky přeplněny nevkusnými nápisy a ozdobami? Pro obrazivost, alespoň do té míry šetrnou, aby na chvíli umlčela svoje pohrdání estetické, může z toho prachu vzlétnout oblak duší, které ve rtech drží dosud zelený sen, jenž jim kdysi dovoloval vytušit svět onen a pomáhal jim radovat se a plakat na světě tomto.

„Hezké, co?“ dodává Václav Černý. „Ale hlavně jemné a pronikavé. Tuto úctu mladého Prousta k špatné hudbě budeme i my nadále sdílet, to jest budeme rozlišovat kýče, které vědomě falšují umění v úmyslu pravidelně zištném, a kýče v téměř úctyhodném smyslu Proustově.“

Václav Černý: Tvorba a osobnost II. Jak je tomu tedy s kýčem, str. 326. Odeon, Praha 1993.

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2332 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz