Čtenářství v celé škole

Hana Košťálová

Na čtení a čtenářství není v obecných cílech vzdělávání položen žádný zvláštní důraz. Jako součást komunikačních kompetencí pro základní vzdělávání se čtenářství týká snad formulace „žák rozumí různým typům textů a záznamům“. Přesto bychom měli na rozvíjení čtenářství myslet ve svých školních programech systematicky a celostně. Nestěžují si matematici, že jejich žáci neumějí přečíst slovní úlohu? Nenaříkají dějepisáři, že žáci neumějí ani najít, natož aby uměli třeba porovnat historické údaje z více textů? Neříkají fyzikáři či chemikáři, že nemohou zadat žákům samostatné studium z textů, neboť žáci by se neprokousali ani jednoduššími texty z těchto oborů? Nelamentují všichni společně nad tím, že děti dnes nečtou, a když, tak jen samý škvár?

Někdy se zdá, že učitelé očekávají, že se z žáků stanou čtenáři kdesi v prostoru a čase mimo školu. Říkávají: „Nemůžeme žákům zadat práci s textem, protože žáci by text nepřečetli. Nestačí na to, nemají čtenářské dovednosti ani návyky, neumějí v textech najít to podstatné...“

Kdo ale má žáky naučit číst? Když budeme se čtenářskými úkoly stále uhýbat proto, že by je žáci nezvládli, číst se nikdy nenaučí.

Učitelé někdy přímo, někdy skrytě dávají najevo, že udělat z dítěte čtenáře je úkolem rodiny. V tomto přesvědčení je podporuje skutečnost, že ti žáci, kteří čtou, vyrůstají v podnětném rodinném prostředí a čtenáři se stali ještě dřív, než se naučili číst. Výzkumy ukazují, že v českém prostředí je právě rodinná knihovna, večerní předčítání pohádek a čtenářství rodičů jako model tou zatím jedinou nebo alespoň převažující cestou ke čtenářství dětí. Učitelé mají tendenci považovat tuto cestu za normu. Jakoby rozvoj čtenářství nespadal do zodpovědnosti školy, jakoby škola měla právo očekávat, že do školy přicházejí skoro hotoví čtenáři.

Ve skutečnosti by měli učitelé připustit, že je to především na nich, zdali budou příští generace číst nejen SMS, ale také knihy a složitější texty. Jak ale na to? Děti se nenaučí číst tím, že jim budeme říkat, aby četly. Nenaučí se dokonce číst ani tím, že jim budeme zadávat četbu na doma a kontrolovat čtenářské deníky. Nenaučí se číst ani tím, když v hodinách literatury budeme číst úryvky děl v čítankách (a nahlas). A už vůbec je k četbě nepřitáhnou literárněvědné nebo literárněhistorické rozbory a výklady.

Děti se naučí číst jedině tím, že budou číst. Z toho plyne, že četbě je především třeba věnovat čas – a věnovat jí školní čas, ne čas mimo školu. Aby se děti naučily číst, aby se z nich stali čtenáři beletrie i textů naučných, musejí se s rozmanitými texty setkávat přímo ve škole v hojné míře a za okolností, které čtenářství podporují, ne mu brání. Mezi takové podmínky patří mimo jiné: pravidelný, častý a dostatečně dlouhý čas na začtení se; svobodná volba textu; četba celých textů, ne jen úryvků; prostředí naplněné knihami; učitel, který sám čte a o četbě hovoří – slouží jako model čtenáře; vedení debat o knihách a o spontánní reakci na ně a další.

Protože se českému jazyku věnuje obyčejně jedna vyučovací hodina denně, je zřejmé, že pro rozvoj všech složek čtenářství nemáme dost prostoru jen v samotné češtině.

Stejně jako v případě klíčových kompetencí i čtenářství by se mělo rozvíjet napříč školou, ve všech vyučovacích předmětech. A ne nahodile, ale cíleně, záměrně, systematicky.

Ve dnech 13. a 14. dubna jsme proto v rámci projektu Kritického myšlení „Rovnováha“ uspořádali dvoudenní seminář, na jehož odborné a organizační přípravě a realizaci se podílela katedra primární pedagogiky PedF UK a Gymnázium Na Zatlance v Praze 5.

Seminář byl zarámován prací se sadou čtenářských dovedností (viz str. XX), které jsme připravili v pracovní skupině projektu Rovnováha. Účastníci navržené čtenářské dovednosti prodiskutovali, navrhli vylepšení. V dílnách, které následovaly, mohli sledovat, jak zvolené činnosti a metody rozvíjejí tu kterou čtenářskou dovednost nebo její dílčí složku.

Dílny ve třech čtyřhodinových blocích se zaměřily na možnosti, jak rozvíjet čtenářství v různých předmětech. Účastníci se mohli inspirovat v dílnách matematických, fyzikálních, zeměpisných, dějepisných, češtinářských, v dílně mediální a dílně pro první stupeň.

Kromě této konkrétní domácí inspirace jsme se mohli setkat i s příkladem komplexně pojatého rozvoje čtenářství v celé škole díky hostům G. Maronovi a M. Coupremannovi z Belgie, kteří představili, jak funguje škola, která realizuje důsledně principy Decrolyho přístupu k výuce vůbec a čtení a psaní především (viz str. XX). Naši hosté nás s Decrolyho pedagogickými principy seznámili v úvodním přednáškovém vstupu, zájemci se pak mohli nechat provést školou v odpoledním „ateliéru“ neboli dílně. V ní se mohli zahloubat do detailů celého systému, prohlédnout si ukázky žákovských prací a vyptat se na vše, co jim začalo vrtat hlavou.

V úvodní přednáškové části jsme se od A. Tomkové a J. Kargerové s potěšením dozvěděli také to, jak se na katedře primární pedagogiky PedF UK v Praze studentky a studenti chystají na svou roli učitelů-čtenářů tím, že čtou a analyzují autentické texty ze svého oboru, stanovují si kritéria dobře napsaného článku, a sami píšou (viz str. XX).

Důležitou podmínkou pro efektivní rozvoj čtenářství žáků je schopnost učitele poskytovat rodícím se čtenářům dostatečně informující (formující) zpětnou vazbu. Aby toho byla učitelka schopna a neříkala jen „čteš dobře“ nebo „čteš špatně“ (popřípadě „ne/čteš s porozuměním“), musí hodně dobře rozumět dílčím dovednostem, které společně dělají z člověka dobrého čtenáře. V přednášce O. Hausenblase jsme se dostali ke čtenářským dovednostem, které jsme – nejen – pro seminář formulovali. Ty slouží učitelce pro co nejpřesnější stanovení postupných cílů, které má před své žáky stavět, ale samozřejmě slouží i k tomu, aby učitelka mohla také přesně popsat, co již žák zvládl a co ho dále čeká na jeho cestě ke zkušenému a radostnému čtenářství.

Program semináře najdete na: www.kritickemysleni.cz. Materiály z většiny dílen vycházejí v těchto Kritických listech, delší belgické a další materiály budou k dispozici také na webu. Kritické listy stejně jako čtenářský seminář podporuje pro pražské zájemce v rámci projektu Rovnováha (č. CZ.04.3.07/3.1.01.2/2028) Evropský sociální fond, státní rozpočet ČR a rozpočet Magistrátu hlavního města Prahy.

Hana Košťálová je manažerkou projektu Rovnováha

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz