Čtení v každém předmětu: reflexe od účastnice

Zuzana Maňourová

13. a 14. dubna jsem se zúčastnila dvoudenního semináře Čtení v každém předmětu, pořádaného Kritickým myšlením jako součást projektu Rovnováha. Seminář proběhl v prostorách pražského gymnázia Na Zatlance. Protože to byl můj první seminář, ráda bych se s vámi podělila o zážitky a postřehy. Ze semináře jsem totiž odjížděla nadšená, plná dojmů a inspirace.

Rozvoj čtenářských dovedností a čtenářství v celém vyučovacím procesu chápu jako jednu z hlavních a nejdůležitějších priorit.

Jak jsem poznala, cílem seminářů kritického myšlení je učit nás učitele, jak naučit své žáky opravdu myslet (tzn. přemýšlet o informacích, kterých se jim dostává), jak neulpívat pouze na povrchu, ale dobrat se k jádru sdělení, dále chápat informace v souvislostech, dokázat zachytit jemné nuance a podprahová sdělení. Kritické myšlení znamená objevovat, rozšiřovat si tak obzory, je to způsob jak porozumět a pochopit co nejvíce. Kritické myšlení zasahuje nejen do všech vyučovacích předmětů v rámci školy, ale odráží se v celém našem životě. Je tedy na nás učitelích, jestli dokážeme žáky přesvědčit o tom, že uvažovat a přemýšlet není jen nutnost, vyplývající z okolností, ale že myslet a přemýšlet může být také zábavou a dobrodružstvím, které nám přinese více prožitků, vnitřních zážitků a obohatí náš život.

Seminář "Čtení v každém předmětu" probíhal formou přednášek a odpoledních tvůrčích dílen. Velmi zajímavý byl příspěvek a následně i dílna Gislana Marona, ředitele jedné alternativní belgické školy, ve které způsob výuky vychází z metod a zásad belgického pedagoga, lékaře a reformátora Ovida Decrolyho. Bylo velmi inspirativní dozvědět se něco o chodu této školy, o denním harmonogramu a o vyučovacích metodách (převážně formou projektové výuky). Filozofie školy vychází ze zásad reformní pedagogiky, kdy každá teoretická znalost, či dovednost musí být podpořena vlastní činností žáků. Jak vyplývá z motta školy: "Učení myslet, žít a užívat si", žáci se učí umět svých znalostí a dovedností využít také v praktickém životě. Velmi důležité tedy je dovést žáky správnému vnímání svého učení, k pochopení, že se učí pro sebe, pro život.

Žáci svých vědomosti nenabývají separovaně, ale globálně, získávají tak ucelené poznatky. Žáci jsou vedeni k samostatnosti a zodpovědnosti za svou práci. Např. žáci v posledním ročníku 1. stupně pracují rok na nějakém výtvoru, díle, kterým by se prezentovali před ostatními. O své práci si vedou seriózní záznamy, nakonec svoje dílo představí komisi.

Jak jsem se již zmínila, výuka v této škole probíhá formou projektového vyučování. Žáci v průběhu dne rozpracovávají jedno nebo více témat, na jejichž výběru se také sami podílí, což podle mého názoru vyžaduje od žáků již určitou dávku vyspělosti a dokazuje jejich schopnost zodpovědnosti ke svému vzdělávání. Při práci na projektu propojují žáci svoje vědomosti a dovednosti, a dále získávají znalosti a dovednosti nové. Výuka tedy probíhá po určité spirále, tzn. žáci opakují, tedy vrací se k již probranému, ale také se učí novému. Jako příklad jednoho z projektů uvedl pan Maron projekt, kdy se žáci naučili péct chleba. Bylo velmi překvapující, kolik činností dokázali do projektu zahrnout - psaní dopisu místnímu pekaři (sloh, procvičení gramatiky), osobní návštěva v pekárně (nácvik komunikačních schopností), vlastní pečení (vážení, odměřování, tedy matematika) atd. Žáci si o každé své práci vedou své osobní záznamy, které doplňují obrázky, výstřižky, fotografiemi. Zajímavý byl také poznatek, že žáci nepoužívají učebnice, ale sami si formou těchto záznamů a reflexí tvoří svoji vlastní učebnici. Vytvářet a mít svou vlastní učebnici je podle mého názoru také velmi silnou motivace k učení.

Projektový způsob výuky je mi velmi blízký, myslím že je to jeden z výborných způsobů, jak žáky přirozenou a nenásilnou formou něčemu naučit, podpořit jejich zájem a chuť učit se. Z vlastní zkušenosti vím, že zajímavý projekt se stává pro žáky obrovskou motivací, a že jednou z jeho podstatných výhod je, že skýtá možnost seberealizace i slabším žákům.

Velmi zajímavá byla také čtenářská dílna Miloše Šlapala. Miloš Šlapal rozpracoval svůj vlastní způsob a systém výuky literatury na 2. stupni základní školy, kdy hodiny literatury probíhají pouze formou čtenářských dílen. Žáci si donesou do školy svou knihu (dohoda: musí to být některý ze žánrů umělecké literatury), žáci sedí v kroužku na zemi a čtou si svoji knihu přibližně dvacet minut. Potom následují aktivity, jejichž smyslem je rozvíjet čtenářské a komunikační dovednosti žáků. Tento způsob výuky jsme si měli možnost zkusit sami na sobě, kdy jsme suplovali třídu žáků a vyzkoušeli si některé z aktivit. Společně jsme pak také tvořili zásobárnu nápadů témat pro hovory o knihách. Tento způsob výuky literatury mě oslovil natolik, že jsem se rozhodla příští školní rok vést ve stejném duchu jednu ze dvou hodin čtení na prvním stupni. Jelikož učím na malotřídce, spojíme do čtenářské dílny žáky čtvrtého a pátého ročníku.

Velmi inspirativní byla také dílna Ondřeje Hausenblase "Čtení poezie napříč předměty". Škoda jen, že byla zařazena až v sobotu odpoledne, tedy na konci celého semináře. Cílem této dílny bylo ukázat využití poezii jako jedné z možných alternativ při práci v jiných předmětech. Ondřej Hausenblas svými bryskními a přesně cílenými otázkami dokázal, že jsme se společně dopracovali k tomu, čím vším může být báseň pro žáky zajímavá a podnítit jejich zájem, dále pak čím může napomoci porozumět přečtenému textu. Zajímavé tedy bylo ukázat, že báseň může být také nositelkou informací, které se dotýkají i jiných vyučovacích předmětů jako je např. přírodověda, matematika a fyzika, tedy na první pohled s literaturou nesouvisejících. Informace podané pak v této podobě by měly žáky překvapit, jistým způsobem vyprovokovat a nabudit jejich zájem. Opravdové "bouření mozků" pak nastalo, když jsme začali pracovat s jednoduchou dětskou básničkou Roberta Desnose, kterou jsme podrobili důkladné analýze a ve finále objevili několik vrstev této "jednoduché" básničky. Báseň na nás působila nejen svým uměleckým dojmem, ale poskytla také poznatky o přírodě, o společnosti a poezii jako takové.

Celý dvoudenní seminář proběhl v úžasné tvůrčí i lidské atmosféře, byl doslova nabitý skvělými nápady a vyprovokoval tak moji mysl k úžasným výkonům. Jak jsem již napsala, odjížděla jsem domů nadšená, plná energie a chuti do učení (svých žáků i sebe samé). Doporučuji všem!

(Pozn. redakce: Více textů z prezentací a dílen, které na semináři proběhly, najdete v příštím čísle Kritických listů...)

Navigátor
Chci se podívat na:
Chci vyhledat:
Právě se nacházíte na:
homepage KM
Kritické listy

[ukázat mapu celého webu]
Kritické listy
Čteme s porozuměním


E-infosíť
Přihlášení do e-mailové infosítě Vám zaručí zasílání novinek a aktualit přímo na Váš e-mail. (více informací)
jméno:
e-mail:
cislo:
zde napište: 531
 
Je již přihlášeno 2336 lidí.
Projekt ESF
Investice do rozvoje vzdělávání

Ostatní

Licence Creative Commons
Kritické myšlení, jejímž autorem je Kritické myšlení, o.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.kritickemysleni.cz