Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Anotace knih
Nazí
Iva Procházková
(Paseka 2009)

„Nahej. Ještě na sebe nenabalil dost vrstev. Je to puberťák. Potřebuje někoho, komu může věřit. Nikdo jinej než ty mě nenapadá.“ Slova, která říká Sylva svému otci do telefonu. Slova, kterými ho potřebuje přesvědčit, aby se postaral o „psího nalezence“. Slova, která by mohla platit na každého z mladých lidí, již jsou postavami knihy Ivy Procházkové Nazí.

Sylva, Filip, Niklas, Evita, Robin… sedmnáctiletí mladí lidé, kteří procházejí bolestnými životními zkušenostmi, kdy se cítí nazí. Hledají „něco“, co by jim pomohlo se najít, hledají cestu, která by je provedla tímto obdobím. Nahlédneme do vztahů s rodiči. Sylvini rodiče po pádu berlínské zdi žijí každý na jiném místě. Matka zůstává v Berlíně a stává se úspěšnou architektkou. Otec se vrací do svého rodiště, do domku u Labe, ve kterém se narodily čtyři generace Rohanů. Sylva touží po svobodě, volnosti a hledá ji v plavání ve vodách, které jsou nespoutané. Žije s otcem, který své dceři rozumí a pokusí se ji obhájit i ve škole, když jí hrozí vyloučení. Sylva si dělá, co chce, nezajímá ji, co si o ní myslí okolí, plave nahá v Labi a nahá se vrací po louce domů. Litoměřické gymnázium musí opustit a po prázdninách má pokračovat v Míšni. Rozhovor otce s dcerou o krizi, samotě končí slovy: „Puberta je zvláštní stav. Neopakovatelnej. V pubertě je člověk nahej, takže se ho všechno přímo dotýká. Ten dotek vzrušuje a bolí zároveň. Jenže to trvá krátce. Až moc krátce. … Jak stárneš, oblíkáš se, … Nabaluješ na sebe další a další vrstvy a ty tě znecitlivujou. Kdyby lidi, celá naše společnost zůstala obnažená, museli bychom si nejdřív všichni padnout kolem krku a pak spáchat hromadný harakiri.“ (s. 28)

V Čechách zanechává svého ctitele Filipa, který se snaží žít podle norem, jež společnost kolem něj vyžaduje, není se svým životem spokojen, má pocit, že mu vše uniká mezi prsty. Po Sylvině odjezdu se o jeho vnitřním světě dozvídáme z fiktivních dopisů psaných Sylvě. V závěru se ocitá na pokojné manifestaci, ta se pořadatelům vymkne z ruky, Filip se pokusí zachránit Bereniku, v jejích očích se stává hrdinou. Pociťuje radost a svobodu završí i fyzickou nahotou při cestě domů v dešti.

V Berlíně Sylva hledá Niklase, svého kamaráda z dětství. Niklas nereaguje na její zprávy, nepodaří se jí s ním sejít a při setkání s jeho dívkou Evitou ve dveřích bytu tuší, že se její kamarád ocitl ve světě drog. Niklas vyrůstá pouze s matkou, otec mu v dětství zemřel. Evita přišla o oba rodiče, otec od rodiny odešel, matka jí zemřela. Je vychovávána jeptiškami, nedodržuje pevně daný režim a svobodu vidí v útěku do Berlína. Evitiny drogové úniky za svobodou jí přinesou záhubu.

Robin je Sylvin soused v Berlíně. K jejich sblížení dojde, když se spolu vydají na křižovatku tří hranic vypustit na svobodu nalezeného kojota. Plavou v lomu a Robin si uvědomí, že musí riskovat, pokud nechce zůstat sám.

Některé příběhy se protínají, jiné ne. Niklasův příběh je vyprávěn v 1. osobě, osudy dalších čtyř jsou líčeny ve 3. osobě. Všechny mají společného jmenovatele – touhu po svobodě, která je umocněna i paralelou s příběhem divokého zvířete.

Sylva přemýšlí, jestli by byla jiná, kdyby zůstala v Berlíně. A Niklas? Změnil by se, kdyby najednou začal žít v Čechách, v Řecku, na Ukrajině? Jsou všichni především produkty svého prostředí, anebo je v nich něco pevného, zásadního, co si s sebou nesou od narození až do smrti? Vyjadřuje jejich genetický kód i schopnost ovládat či podléhat změnám? (s. 79)

Pojďme společně s Ivou Procházkovou, která mistrně zpracovala bolestivé hledání sebe samého, nahlédnout do mladé duše v období dospívání.

(L. Brychová)