Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Anotace knih
Kniha města Ember
Jeanne DuPrauová
(Argo 2009)

Příběh začíná ve škole města Emberu, při tzv. rozřazování, kdy je každému žákovi neúprosnou rukou starosty vylosováno povolání. Totální totalita, říkáte si při čtení úvodní kapitoly. Autorka však už zde velmi umně pracuje s pocity čtenáře, nutí ho předvídat, vyvolává otázky významu vlastního názoru, svobody člověka.

Hlavní hrdinkou knihy je Lina. Má se stát opravářem potrubí. Naštěstí ji osloví spolužák a nabídne výměnu. Lina se stává poslem – člověkem, jehož úkolem je nosit zprávy. Nepřímo se tak dozvídáme, že ve městě není žádná moderní komunikační technologie. Město samotné funguje velmi zvláštně – má elektrickou energii, nemá však slunce a denní světlo, nezná oheň. Lze v něm pěstovat zeleninu, její výběr je však velmi omezen. Město má obchody, téměř nic v nich však nekoupíte. Žáci emberské školy se učí zpaměti části Knihy města Emberu, ale o ostatních vyučovacích předmětech ani zmínka. V okolí města není nic, jen neproniknutelná tma a prázdnota, jako by se z města nedalo odejít(?). Lidé tu nejsou hloupí, jen čímsi velmi omezováni, spoutáváni. Do děje zasahuje zvláštní stříbrná krabička. Jsou v ní Pokyny pro odchod z města. Lina, možná stejně jako mladý čtenář, naivně očekává pomoc od dospělých a chce krabičku předat starostovi. Ona i její kamarád, kterého do Pokynů zasvětila, se však za držení krabičky ocitnou na černé listině. Jsou pronásledováni, musejí se skrývat. Zároveň se snaží držet Pokynů a hledat cestu ven z města. Myslím, že mladý čtenář by právě v závěru knihy očekával akčnější scény, více nástrah, řešení spletitých situací. Obojího je tu však pomálu. A tak, v podstatě velmi jednoduše, s nevelkým vypětím sil, Lina a její kamarád Doon nakonec město opustí. Na konci cesty odhalí pravdu o sobě i svém městě. Kniha má pro mě velmi slibný začátek, ale uspěchaný, příliš jednoduchý konec. Není však náročná, podporuje fantazii i literární předvídání. Doporučila bych ji méně zdatným čtenářům.

(H. Prchlíková)