Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Anotace knih
Bláznivý donkichoti
Ivona Březinová
(Albatros 2009)

V knihách Ilony Březinové se snoubí romantický příběh pro dívky, prvky dobrodružné literatury (putování a různé příhody i překážky, které musejí hlavní hrdinky překonávat) a poučení o významných literátech. Přečetla jsem si další knihu z této řady s názvem Blázniví donkichoti, která, jak jistě tušíte, pojednává o Cervantesovi a jeho nejslavnějším díle – dvoudílném románu Don Quijote de la Mancha, a byla jsem zvědavá, jak to autorka dělá, že se z jejích knih staly bestsellery. Hlavní hrdinky, nyní už téměř dospělé kamarádky Simča, Nikol a Fany, kluci, se kterými chodí, a Fanin bratr Tobiáš odlétají na brigádu do Španělska. Po týdnu sbírání hroznového vína se parta vydává na cestu po kraji Mancha a po stopách významného španělského spisovatele. Pro lepší orientaci čtenářů je na předsádce zakreslena trasa výletu se všemi významnými zastávkami. Hrdinové příběhu jsou opravdu nezdolní – jednak proto, že málokdy podléhají únavě a s odhodláním se vrhají na prohlídku stále dalších památek, které jsou vesměs monotematické (socha dona Quijota a Sancho Panzy, větrné mlýny a hrady na každém kroku), jednak proto, že jsou ochotní poslouchat zajímavosti ze Cervantesova života stejně pozorně, jako by se jednalo o současnou celebritu. Hlavním obdivovatelem spisovatele a jeho díla je „historik“ Rosťa, který cituje či čte pasáže z knihy o donu Quijotovi a sype z rukávu řadu literárněhistorických zajímavostí. Autorka využívá různých způsobů, jak „nudný výklad“ zatraktivnit, např. Rosťa s Katem sehrají scénku z bitvy u Lepanta, ve které přišel Cervantes o ruku, jindy se formou rozhovoru dobírají mladí lidé interpretace knihy:

„Jen mi řekněte,“ zajímala se Simča, „byl ten don Quijote blázen, nebo to jen tak dělal?“

„To je těžký,“ prohodil Rosťa. „jsme zvyklí vidět v Quijotovi hrdinu, který má svoje ideály, z nichž nehodlá vůbec nic slevovat. Jde za svými sny, a protože má úžasnou fantazii, tak do těch snů jakoby vchází. Věří jim.“

„Cervantes prý donem Quijotem původně zamýšlel zesměšnit rytířské romány a ukázat na jejich pomatenost a škodlivost,“ poznamenal Kat. „Jenže se mu to trochu zvrtlo. Quijot je rytíř celou svou duší a celým srdcem. Působí směšně, a přitom je vznešenej. Já ho vidím spíš jako obhajobu rytířství než jako jeho kritiku.“ (s. 69–70)

Stručný příběh knihy Don Quijote vypráví Tobiáš, který tímto způsobem zakrývá rozpaky nad tím, že se zamiloval do dívky Benedikty, jejíž řeči nerozumí. Čtenářky od třinácti let (pro které je kniha určena) se tak dozvědí vše, co potřebují k zvládnutí části maturitní otázky z literatury a historie. Poklidnou idylu cestování po turistických cílech a přespávání ve vypůjčeném mikrobusu narušuje jen několik drobných epizod (Simče nedorazí z letiště v Praze kufr, Fany se ztratí ve městě, Nikol ukradnou motorkáři kameru) a milostné problémy Tobiáše a Benedikty. A chvílemi až nepřirozená ochota se vzdělávat vyústí v malou ponorkovou nemoc – Nikol pro sebe i nahlas konstatuje, že už jí Rosťa leze se svými výklady na nervy. Co se autorce opravdu daří, je zachytit nenucené rozhovory mladých lidí: Už byla skoro tma, když zalezli do mikrobusu a Rosťa s Nikol do svého miniaturního stanu.

„Kdyby vám v noci byla zima, tak zaťukejte na okýnko,“ radila jim Fany.

„Ale musíte pořádně, já budu chrápat,“ upozorňoval Kat.

„No nazdar, to bude zase noc,“ zakvílela Fany a začala se soukat do spacáku. „Ráno se mě zeptejte, jak se spí sardinkám.“

„Jak se spí sardinkám?“ chtěl hned vědět Manuel.

„Ráno jsem řekla!“ zařvala Fany.

„Aha,“ špitl Manuel a zašustil sáčkem s pečivem.

„Co to děláš?“ zvedla Simča překvapeně hlavu.

„Jdu jíst. Hladovému vždy poledne, jak se praví v slavném Donu Quijotovi.“

„To snad není pravda! Tak aspoň nemlaskej.“ (s. 56)

Nedokážu posoudit, kolik informací si čtenářky z knihy odnesou, fakta a informace o Cervantesovi působí přes všechnu snahu autorky v porovnání s popisy milostných a kamarádských dobrodružství ploše a „papírově“. Jedná se ale o kvalitní četbu pro dívky, kterou může každý učitel i rodič vřele doporučovat.

(K. Šafránková)