Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Anotace knih
Lovci strašidel na ledové stopě
Cornelia Funkeová
(Thovt 2010)

Cornelia Funkeová je velmi známá německá spisovatelka knih pro děti a mládež. I čeští čtenáři se mohli seznámit s její proslulou knihou Inkoustové srdce a jistě si nenechají ujít ani druhý díl s názvem Inkoustová krev a třetí (Inkoustová smrt). Mnoho fanoušků mají i její knihy Dračí jezdec nebo Král zlodějů. Lovci strašidel na ledové stopě je první díl série knih o krotitelích strašidel, ve kterém se čtenář alespoň devítiletý seznámí se třemi hlavními hrdiny: trochu bojácným nešikou Tomem, expertkou na strašidla Hedvikou Kmínovou a SNESem – středně nebezpečným strašidlem Hugem. Tom zjistí, že se v jejich sklepě usadilo strašidlo – páchne, kvílí a zanechává po sobě odporný sliz. Dokáže se zvětšit, prochází zdí a malého chlapce vyděsí k smrti. Pochopitelně mu nikdo nevěří, že viděl opravdové strašidlo. Jedinou výjimkou je chápající babička, která dá Tomovi adresu své nejlepší kamarádky, paní Kmínové. Jak Tom brzy zjistí, ta ví o strašidlech téměř vše. Poradí Tomovi, jak se strašidla zbavit. Vše ale dopadne úplně jinak. Strašidlo Hugo svým dojemným příběhem Toma obměkčí a společně s paní Kmínovou se vydávají do boje s NOSem – neuvěřitelně odporným strašidlem, které se usadilo ve vile výrobce sušenek a vyhnalo odtud Huga. Čtenář se dozví, jaké jsou účinné metody boje se strašidly. Jistě na ně zabere hřbitovní hlína, zrcadla, fialkový parfém, šilhání. Pokud však nic z toho nefunguje, jsou strašidla schopná člověka zmrazit, nebo ho dokonce nechají prasknout (pokud se jim nebožák podívá do očí).

Kromě seznamu zkratek pro lovce strašidel a soupisu všech známých vlastností dvou základních druhů strašidel (SNES a NOS) je kniha doplněna i vtipnými černobílými ilustracemi od samotné autorky.

Autorka i překladatelka (Petra Nová) si pohrály s jazykem, když vymýšlely zdeformovaný, a přesto srozumitelný Hugův způsob vyjadřování. Zde malá ukázka:

„Ty jsi tady odjakživa?“ zeptal se Tom.

„Ale hdepak!“ odfrklo strašidlo vztekle. Na chvíli se mu vrátila původní plesnivá barva. „Ty sy myslys, ze je to njejaka vyhra bydleť v tutom sklepje trety kategoryje? Ale,“ vzlyklo zase strašidlo, „cuo my jinakého zbyva?“

„Jak to?“ vyzvídal Tom. „Tak kde jsi bydlel dřív?“

„Po tuom ty nyc neny!“ odseklo strašidlo a bliklo jako vysvícená žárovka. „Ne, habsolutne nyc.“ (s. 36–37)

Kniha je vhodná pro děti, které nemají rády tlusté knihy – písmo je větší, kapitoly krátké a děj se rychle posunuje kupředu. Čtenář může po seznámení s hlavními hrdiny rychle vplout do dalších dílů.

(K. Šafránková)