Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Anotace knih
To jsem prostě já, Clarice Beanová
Lauren Cild
(Maťa 2011)

Už jste někdy četli knihu o čtenářském projektu? Já ne. Tedy až dosud ne.

Když nám před Vánoci doporučila kolegyně z Člověka v tísni knížku vhodnou pod stromeček, kterou překládala její maminka, zaujala mě nejprve tím, že čtenáři podle anotace přiblíží prostředí anglické školy. K mému překvapení ale školní soutěž, okolo které se děj točí, byla právě projektem propagujícím čtení.

Hrdinka knihy Clarice je nekonvenční, výstřední holčička, která nosí šaty pokryté planetami, žije v chaotické domácnosti se svými třemi sourozenci a musí sdílet pokoj s mladším bratrem. Také tráví spoustu času čtením detektivních příběhů o Ruby Redfordové, což jí občas působí problémy ve škole. Clarice se však nakonec podaří – po vzoru Ruby Redfordové – vyřešit záhadu ukradeného poháru pro vítěze školní soutěže.

Claricin hlas vnímavého a bystrého dítěte komentuje suchým humorem dění kolem sebe, upozorňuje na směšnost dospělého chování, stejně jako adolescentní vylomeniny svého staršího bratra a sestry, a je naprosto podrážděná malým Minalem. Clarice svým komickým, ale chytrým pohledem může připomínat hrdiny knih Roalda Dahla, který se uměl vcítit do dětské duše, která nesnáší nespravedlnost a pokrytectví dospělých.

První díl humorné trilogie ze života anglické školačky napsala Lauren Childová, která je autorkou série úspěšných knih pro děti. Sama své knihy ilustruje, je držitelkou několika prestižních britských ocenění (Smarties Book Prize, Kate Greenaway Prize). V roce 2008 byla jmenována umělkyní ve službách UNESCO a v roce 2010 oceněna za služby literatuře. Můžete se podívat na zajímavé webové stránky: www.milkmonitor.com. U nás knihy L. Childové vycházely zatím pouze v angličtině, teď vyšla její prvotina v nakladatelství Maťa.

Ilustrace Lauren Childové jsou mnohotvárné – kombinuje různé styly s fotografickými kolážemi a jakoby vystřiženými obrázky, čímž dosahuje zajímavého výsledku – vedle sebe se ocitá tradiční ilustrace pro děti i současný umělecký styl. Pozoruhodná je i typografie knihy. Autorka stejně jako v obrázkových knížkách používá často písmo v netradičním formátu. Například Claricin proud vědomí vytvářející víry a závěje po celé stránce je náhle hrubě přerušen mimořádně velkým a dramatickým typem písma – promluvou paní učitelky, která na ni křičí.

Ukázka

To je paní Wilbertonová. Poznáte to podle toho, že kejhá jako husa.

Říká: „Clarice Beanová, ty jsi prostě chyběla na hodině koncentrace. Obyčejná moucha se umí soustředit více než ty!“

A já bych chtěla říct: „Vy jste prostě chyběla na hodině slušného chování, paní Wilbertonová. I nosorožec se umí chovat lépe než vy.“

Ale neřeknu to, protože paní Wilbertonová o mně smí říkat ošklivé věci, ale já jí to nesmím vrátit. Taková jsou školní pravidla.

Kniha je doporučována čtenářkám okolo deseti let, ale já bych ji nabídla všem, koho zajímají zmiňovaná témata. Můžete se inspirovat školním projektem, diskutovat o oblíbené „pokleslé“ četbě dospívajících, o vztazích mezi učiteli a žáky, o dívčím přátelství i rivalitě, o „zlobivých“ spolužácích. Moc se mi líbí práce s vizuální podobou knihy – děti by mohly své zapsané myšlenky graficky dotvářet a ilustrovat podobně, jako to dělá Lauren Childová.

(K. Sobotková)