Čtením a psaním ke kritickému myšlení
Anotace knih
Hiršalův skicák
Josef Hiršal, Petr Nikl
(Meandr 2009)

Radim Kopáč vytvořil retrospektivu Hiršalovy básnické tvorby pro děti. Vybral 31 básniček z 11 knížek, které Hiršal psal od 40. do konce 60. let. K jednotlivým textům předkreslil Petr Nikl domalovánky. Ke knize napsala doslov Bohumila Grögerová.

Výjimečnost knihy je právě v propojení kreativity dvou experimentátorů, hračičků, kteří by mohli být dětem sympatičtí, obzvláště když jsou vyzývány, aby se k autorům samy připojily, aby přidaly vlastní fantazii a staly se třetím autorem v partě: „Nenechej mě polopustou,/ vezmi pastelku a zkus to,/ můžeš kreslit, můžeš psát,/ bude ze mne unikát!/ Tvoje knížka P. N.“

A knížka v tom dětem vychází vstříc. Má skutečně podobu skicáku, tvoři ji totiž jednotlivé pastelově barevné listy, tvrdé čtvrtky 28x28 cm, které jsou svázány kroužkovou vazbou. Někdy jsou básničky do vazby vloženy na samostatných kartičkách, takže plochy pro domalování je opravdu hodně. Básník Hiršal píše dětem říkadla, příběhy ve verších, rozhovory ve verších tak, jak to mají rády, tedy s rytmem a rýmem, slovním kouzlem, někdy s humorem, ale někdy taky stínem zádumčivosti, vždyť svět nejsou jenom taškařice. Třeba když „stromy žloutnou. V srdíčku je smutně./ Nebe je jak zamazaná sukně.“ nebo když „…jedna hvězda malá/ za svítání umírala.“ Ale více je svět radost, hraní a poznávání, třeba i dospěláckých povolání. Co básník dětem v básničce vypráví a říká, to kreslíř Nikl nikoli ilustruje, spíše dotváří tak, že svými bláznivými nápady provokuje k fantazírování, k trumfování a dalšímu hraní s podobou zvířátek, věcí a lidí, protože třeba hroch, kterého svědí jeho hroší hedvábíčková kůže, když ho bodláčí popíchalo, se může škrabat ještě takhle a dělat při tom tohle a tohle. Stačí namalovat ho čtyřikrát do čtyř volných bílých bublin a najednou ze všeho škrábání hroch tancuje.

V tom je Hiršalův skicák úžasný. Dovoluje, co rodiče obvykle zakazují. Čmárat do knihy už neznamená kazit ji a ničit ji, ale číst ji, jak nejlépe to jde.

(M. Pelcová)